Zimní Kebnekaise

Kebnekaise, 2.106 m n. m. je nejvyšší hora Švédska a oblíbená destinace o letních dovolených. A možná nejen o letních…

Na konci března jsme se s kolegou vypravili na nejvyšší horu Švédska – Kebnekaise. Z hlediska nadmořské výšky to žádný velikán není, ale vzhledem k poloze daleko za polárním kruhem a ročnímu období to byla docela výzva. Z jihu Švédska jsme cestovali vlakem. Lůžkový noční z Göteborgu přes Stockholm podél pobřeží na sever. Kupé bylo na středoevropské poměry docela stísněné, ale nakonec jsme část cesty proseděli v restauračním voze, kde naštěstí nebyla prohibice. Na sever se pochopitelně dá dostat i jinak – letadlem do Kiruny či autem. Letadlo jsme vzhledem k povaze naší cesty vyloučili. Cesta autem má smysl v létě, kdy je něco vidět a kdy také silnici brázdí množství obytných automobilů, které Švédi tolik milují.

Kebnekaise Fjällstuga
Kebnekaise Fjällstuga

Krajina je zde poněkud stereotypní a v zimě o to více. Konečná byla v Kiruně. Kiruna je hornické město daleko za polárním kruhem. Jsou zde ohromné doly na železnou rudu, jedny z největších na světě. O nich se píše, že jejich každodenní produkce železné rudy by vystačila na stavbu čtyř Eiffelových věží. Zajímavostí také je, že doly postoupily až těsně k městu a po dlouhém zvažování bylo rozhodnuto, že se vyplatí zbořit skoro celé město a postavit ho znovu o pár kilometrů vedle. Přestoupili jsme na autobus do osady Nikkaluokta. Po šedesáti kilometrech jsme dojeli na konec silnice. Dál už vůbec žádné cesty nevedou.

Na otočce autobusu odpočívala dvě spřežení tažných psů. Opravdová polární atmosféra. Z Nikkaluokty je možné jet na horskou chatu Kebnekaise Fjallstuga skútrem (19 km). My ovšem plni nadšení a energie jsme skútry pohrdavě obešli a s batohy o hmotnosti 28 kg vyrazili do divočiny. Asi po sto metrech jsme zabořeni po pás nasazovali sněžnice. V krásném zapadajícím slunci vypadal začátek výpravy optimisticky. Dorazili jsme k zamrzlému jezeru, odkud už byly hory na dohled.

Zamrzlé jezero, pohled k horám
Zamrzlé jezero, pohled k horám

Nakonec jsme s plnou polní ušli asi 17 kilometrů, a přesto, že světla chaty byla už na dohled, to  dál nešlo, a postavili jsme první tábor. Nakonec o to přece šlo – stan, spacáky, plynový vařič a fantastická atmosféra. Druhý den jsme na skok navštívili chatu, abychom zjistili, že je to komplex několika budov s ubytovací kapacitou 200 osob, pěknou jídelnou a saunou. Bylo na co se po cestě zpátky těšit.

Kebnekaise Fjällstuga, na vrchol lze i doletět
Kebnekaise Fjällstuga, na vrchol lze i doletět

 

Kebnekaise Fjällstuga uvnitř
Kebnekaise Fjällstuga uvnitř

 

Pokračovali jsme dál údolím, již mezi horami. Přemrzlý sníh místy odfoukaný na holou skálu, místy hluboký po kolena, jinde ledové plotny. Při teplotě kolem mínus 15 s poryvy větru byla pocitová teplota opravdu nízká. Po dlouhém údolí se cesta stáčela do úzkého údolí vpravo a začínala prudce stoupat. Volím sněžnice, zatímco kolega nasazuje mačky. Z bílé fujavice před námi se vynořuje skialpinista. Prý pracuje v Kiruně a tady si byl jen tak na víkend zajezdit. Na náš dotaz ohledně klidného místa na postavení stanu se tváří, že jsme se zbláznili. Pokračujeme dále vzhůru údolím. To se nakonec rozšiřuje do velké náhorní plošiny mezi horami. Je tu zamrzlé jezero, kamenná suť a z okolních masívů zřetelné stopy předchozích lavin. Nastoupali jsme 800 výškových metrů, jsme ve výšce 1.000 m n. m., fučí, je mínus 17. Na pláni vybíráme prostor trochu chráněný mezi balvany. Tady bude base camp. Stavba stanu je náročná, ruce už mráz přestaly vnímat. Všechny jistící body jsou zajištěny kameny, a přesto v nárazech větru konstrukce kolísá. Ale pak to přijde znovu. Uvnitř příjemných mínus 10, bezvětří. Teplé jídlo. Pak spacák, kde je teplo. S čelovkou na hlavě a rozečtenou detektivkou se rychle zapomíná na venkovní podmínky, kde dle meteorologických serverů byla pocitová teplota třicet pod nulou.

Base Camp
Base Camp

 

Ráno vyrážíme nalehko. Sněžnice, mačky, spacák (pro jistotu). Jdeme západní cestou – västraleden, která je bez ledovců. Nicméně v zimních podmínkách je i tato cesta náročná. Po několika hodinách vystoupáme na vrchol Vierranvarri 1.700 m n. m. Krásné výhledy. Dole je inverze.

Stoupání na Vierranvarri
Stoupání na Vierranvarri

 

Pak musíme spadnout o 200 výškových metrů níž a stoupáme na samotný masiv Kebnekaise. V poslední třetině výstupu míjíme dvě boudy, které mají sloužit jako nouzová útočiště. Jedna je zafoukaná tak, že není použitelná, druhá by na přežití byla.

Vrchol Kebnekaise
Vrchol Kebnekaise

 

[wpgmza id=“102″]

 

Samotný vrchol Kebnekaise působí nenápadně. Je pokrytý ledovcem a navátým sněhem, který může být zrádný. Žádný krok stranou jsme neudělali a vrcholová fotografie se celkem povedla.

Kebnekaise zdolána
Kebnekaise zdolána

 

Po cestě dolů bezprostředně pod vrcholem míjíme pár ze Švýcarska na skialpech. Pak ještě dva páry taky na lyžích. Nikdo víc. A nikdo nemá dole stan. Při sestupu se před námi rozprostírají krásné scenérie, ale fouká a přelézt zpátky přes Vierranvarri dá zabrat.

Pohled do údolí cestou zpět
Pohled do údolí cestou zpět

 

Scenérie při sestupu
Scenérie při sestupu

 

Pak už ze sedla vidíme náš stan v údolí. A vcelku!

Opět klasika – venku fučí, uvnitř příjemně. V rámci nadšení ze splnění cíle expedice vyvařujeme vepřové výpečky a nutno zmínit, že to byl dobrý nápad. Extrémní metabolický příjem se tentokrát neuložil, ale spálil na teplo. A bylo potřeba o jednu vrstvu méně.

Další den se přesouváme dolů k chatě mezi standardní turisty a sportovce. Chystají se tu skialpinistické závody, takže milovníků extrémních sportů je dost. V chatě je velmi draho, ale zase to má něco do sebe.

Kebnekaisse Fjällstuga, čeká nás sauna, večeře a pivko
Kebnekaisse Fjällstuga, čeká nás sauna, večeře a pivko

 

Sauna s velkým oknem do onoho údolí, kde jsme bojovali s živly, je fantastický zážitek – koukáme na ně z druhé strany a z plus 85 stupňů.

Skútrem do civilizace
Skútrem do civilizace

Cestou zpět do civilizace už jsme skútrem nepohrdli.

Autor článku a fotografií Karel Riegel

Související články

Jazyková korektura Ludmila Doudová

 

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *