Zima je za dveřmi…

Zima je za dveřmi. Není to vlastně divné? Vždyť už by dávno měla být tady, tedy alespoň u nás na severu. Pravda, bytlím asi jen 500 metrů od moře a přibližně 30 m. n m., ale je dvanáctého prosince a už by tu dávno mělo být plno sněhu a teploty trvale pod bodem mrazu. Aspoň před pěti lety tomu tak bylo.

Ideálnější čas jsme si snad ani nemohli zvolit. Sluníčko až neuvěřitelně spolupracovalo.
Ideálnější čas jsme si snad ani nemohli zvolit. Sluníčko až neuvěřitelně spolupracovalo.

 

Na podzim 2010, přesněji koncem listopadu, jsem dorazil do Švédska poprvé. Venku bylo asi půl metru sněhu a teploty trvale pod mínus deset. Podle mé ženy naprosto normální švédská zima. Ovšem už třetím rokem všichni v práci a doma přemýšlíme, zda ten bílý sajrajt stihne napadnout a udržet se do Vánoc. Zatím se tak vždy stalo, ale bylo to o chlup. Letos to bohužel vypadá podobně. Nemám rád zimy na ledu, ten sníh k ní prostě nějak patří. Hlavně potom nemají furt děcka rozbité nohavice na kolenách, když venku leží sníh a ne ledová vrstva posypána štěrkem.

Když ráno vycházelo slunce, tak jsem si říkal, že bude mrazivo. Teplota se opravdu držela jen velmi těsně nad nulou a sluníčko si s námi pohrávalo nad obzorem. A když jsem pár minut po poledni přemýšlel, kam vyrazím s Fijou (náše rotvajleří slečna), tak jsem dostal sms od Ondry, který mě informoval, že na jezeře za městěm lidi bruslí a chytají v ledu ryby. No, paráda. Může snad být lepšího místa? Ukládám kluky k odpolednímu spánku a s Umou a Fijou se nenápadně vykrádáme z bytu. Žena to jistí zevnitř.

Standardně vyrážíme k jezeru Sidsjö, které máme všichni tak rádi. Jezero je opravdu zamrzlé a po něm se prochází pár jedinců. V době, kdy i já s dcerkou a psem vstupujeme na něj, kolem nás prochází rybář. Vybaven pořádným vrtákem míří směr střed jezera. Veškeré mé obavy tímto odpadají a byť na okraji, tak zůstáváme. Naštěstí u mě stále převládá pud sebezáchovy a mám sebou navíc moji moji princeznu. Slunce se nám nádherně pohupuje na obzoru, a tak nezahálí ani můj foťák, alias mýdlová krabička a pořizuji do zásoby pár snímků.

Odhazujeme zábrany. ten chlap si to úplně bez obav vykračuje směr střed jezera, dřímajíc v pravé ruce vrták do ledu...
Odhazujeme zábrany. ten chlap si to úplně bez obav vykračuje směr střed jezera, dřímajíc v pravé ruce vrták do ledu…

 

Naše psí slečna ještě nepochopila, že je sice na vodě, ale napít se z ní nepůjde. Snažila se ovšem vehementně...
Naše psí slečna ještě nepochopila, že je sice na vodě, ale napít se z ní nepůjde. Snažila se ovšem vehementně…

 

Nemůžeme stát stále na jednom místě a všude kolem je plno divokých kachen, které touží po nakrmení. Umu nemusím dvakrát přemlouvat. Užili jsme si krásné, byť mrazivé skoro dvě hodinky u jezera. V podstatě nám nic nechybělo, snad jen ten sníh k dokonalosti. Ale ten doufám brzo přijde…

Je čas mrknout na kachny a dopřát jim trochu těch dobrot.
Je čas mrknout na kachny a dopřát jim trochu těch dobrot.

 

Přemlouvat jsme je tedy nemuseli ani vteřinu. Za pár minut jich bylo určitě více než sto...
Přemlouvat jsme je tedy nemuseli ani vteřinu. Za pár minut jich bylo určitě více než sto…

 

...a pán rybář si mezitím udělal své pohodlíčko a nenechal se nikým a ničím vyrušovat. Asi se dám také na rybařinu...
…a pán rybář si mezitím udělal své pohodlíčko a nenechal se nikým a ničím vyrušovat. Asi se dám také na rybařinu…

Fotografie byly upraveny pomocí programu Zoner Photo Studio

zoner-photo-studio-banner-600-100

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *