Zápisník drvoštěpa

Právě je něco kolem pátý po poledni jednoho všedního dne měsíce července, přišel jsem z lesa, poobědval jsem kus losa a usednul jsem na balkon abych Vám napsal pár řádků…

Dovolte mi, abych se hned ze začátku představil, jsmenuju se Pepa, je mi pětadvacet let a už druhým rokem o sobě můžu hrdě říct, že jsem drvoštěp.

Milá babičko, dřu tu jak mezek, ani se nezastavim
Milá babičko, dřu tu jak mezek, ani se nezastavim

 

Většinu roku trávím ve Švédském království a ten zbytek někde na cestách. Teď momentálně bydlím v príma baráčku na samotě u lesa, za vesničkou Lungsjön, poblíž Ramsele. Ti z Vás, co mají po ruce mapu (nebo si otevřou Google) a našli mojí polohu asi už tuší, že ode mě se nedočtete moc o věcech, jako je město, civilizace, nebo třeba metro.. Zato se pokusím představit vám aspoň kousek míst, kde se normálně pohybuju, ale kam se zrovna moc lidí nepodívá. Představím tu část království, kde je víc losů, jak lidí, kde voní čersvé dřevo a smůla a kde se svět točí takovým svým svérázným a nadmíru příjemným tempem..

Tohle království si člověk prostě zamiluje
Tohle království si člověk prostě zamiluje

 

Celý den v lese jsem si lámal hlavu nad tím, co všechno do prvního článku vůbec napsat, nakonec jsem dostal břízou po hlavě a rozhodl jsem se, že zkusím napsat pohádku o tom:

Kterak se z městského floutka dřevorubec stal aneb jak to všechno zaplať pánbůh skončilo

Bylo nebylo, jednoho dne se v jednom stověžatém městě narodil starostlivým rodičům syn, kterému dali po tátovi jméno Josef.

Pepa rostl jako z vody a mezi všemi alotrii se mu podařilo k úspěšnému závěru dotáhnout nejen základní, ale i střední školu a navrch i tu maturítu..

Dokonce i na akademickou půdu se zašel podívat, ale pro jinocha, který si raději sedne k pívu, než aby si lámal hlavu nad logaritmy a myslí víc na ženský, než na derivace, se brána vzdělávacího institutu zavřela..

Inu stalo se, že onen mladík stál před rozhodnutím, co dál.. Jedna kapsa prázdná, druhá děravá, podíval by se někam do světa, ale bez těch barevnejch papírků to jen tak nepůjde, myslel si tenkrát..

A tak si našel práci, prodával lidem krabičky, které ti lidé nosili pořád při sobě, někdy se nad nimi mračili, jindy nadávali a občas i smáli..

Čas plynul, Pepa si našel bydlení v domě, co vypadal jako přerostlá králíkárna a pořád jezdil v tom velkém šedém rušném městě do práce a díval se na ty vážné a zamračené lidi. Když měl volno, tak si ale zabalil ruksak, hezky potichu vyklouznul na nádraží, vtiskl průvodčímu barevný obrázek a poprosil, aby ho ten vláček odvezl někam daleko, ale za pár dní zase zpátky, to totiž bude muset zase prodávát ty krabičky, co dělají pink a nebo taky píp a nosí je u sebe lidé, co jsou zamračení a častokrát hloupější jak ty krabičky..

Pomalu, ale jistě ho tento způsob života přestával bavit a v noci se mu zdávaly krásné sny o neznámých dálkách a krásných horách, modrých potocích a zelených loukách..

Nechtěl už jezdit tím čím dál víc šedým městem a koukat na zamračené lidi, chtěl se smát a radovat se..

Jednou, letos tomu bude na den přesně, třetí rok, vzal přes rameno ski, sednul do dodávky, kterou řídil kamarád s lidmi, které předím níkdy neviděl a vypravil se do Rakous, na ty překrásný hory, až tak vysoko, že si tam leží ledovec a bílo je tam vlastně pořád. Cesta ubíhala, flaška ubývala a veselilo se, zkrátka jak už to tak na cestách bývá. Při zakrajování Kněžmostského masa z jednoho kluka vypadlo, že kácí stromy v tom království na severu..

Na kopečkách bylo krásně, prašanu skoro tolik že se ani nedal všechen rozjezdit, ale všechno jednou končí a všichni se zase rozešli odkud přišli..

Pepa vyrazil zase do práce, ale přece jen si řek: Heršvec, to by byla paráda, jet kácet stromy.. Na severu jsem taky ještě nebyl, a to je pádnej důvod proto, jet se tom podívat..

A tak napsal Pepa Martinovi a Martin zase napsal Pepovi, slovo dalo slovo a že teda jo a že v tom neni problém a než se Pepa nadál, tak řek v práci ádié a mějte se tu hezky a bylo mi tu fajn, ale teď už musím jít, klíče od králíkárny pověsil na hřebík, dal pusu mamince a podal ruku tátovi, do batohu přihodil kapku kuráže a špetku fištrónu a lahev rumu, protože komu smrdí rum, tomu smrdí práce a nic neléčí tak dobře, jako rychlá univerzální medicína, sednul za volant a než se pořádně rozkoukal, tak stál oběma nohama na palubě lodi co byla plná aut a plula přes moře směrem na sever.

A tak to pro mě tenkrát zkončilo a tohle všechno krásný co mám teď pro mě začalo..

Ve Švédsku je přece zima, to ví každej
Ve Švédsku je přece zima, to ví každej

 

Hodněkrát jsem před odjezdem slyšel, že drvoštěpařina je nebezpečný řemeslo, zejména od vážných lidí co sedí každý den v kanceláři..

Taky jsem slyšel spoustu lidí říkat spoustu věcí o tom proč bych to dělat neměl..

Komu smrdí rum, tomu smrdí práce
Komu smrdí rum, tomu smrdí práce

 

Základ je mít ten správnej vercajk
Základ je mít ten správnej vercajk

 

A naštěstí mám pár kamarádů, kterým jsem řekl co chci podniknout a oni se usmáli se slovy: Jen jeď a užij si to a občas pošli aspoň čumkartu a stav se doma na pívo..

No dneska jsem se rozepsal nějak hodně.. Tak jsem vás snad nenudil, příště už budu stručnější..

až seknu s drvoštěpařinou, mohl bych zkusit mořeplavectví
Až seknu s drvoštěpařinou, mohl bych zkusit mořeplavectví

 

Kdyby Vás něco zajímalo, tak se nebojte napsat dolu do komenátře.. A jestli vůbec netušíte jak vlastně taková práce drvoštěpa vypadá, tak mrkněte na video..

A teď už zaklapnu počítač a jdu někam natáhnout lajnu a užívat si krásný léto..

Mějte se Pepa

V lese se najde spousta věcí, kamna, schody, auto..
V lese se najde spousta věcí, kamna, schody, auto..

 

pepa.horakPepa se narodil a vyrůstal v Praze, po 1. semestru skončil vysokou, pár let prodával v krámku a aby úplně nezcvoknul z města, tak si začal plnit svoje sny. Ke štěstí mu stačí málo, a tak je překvapivě často šťastnej. Skáče na kole a lyžích, leze po horách a skalách, chodí na slacklajně a kácí stromy. Jeho filosofie je prostá: Pokud máte kolem sebe dobrý lidi, zažíváte dobrý věci. Pokud máte kolem sebe špatný lidi, měli byste se poohlédnout po jinejch.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

3 thoughts on “Zápisník drvoštěpa

  • Profilový obrázek
    2015-08-25 (18:21)
    Permalink

    Ahoj Pepo, nebylo by v království volné ještě jedno místo pro člověka, který se nechce dívat na smutné lidi ? 🙂

    Reagovat
  • Profilový obrázek
    2015-07-28 (19:27)
    Permalink

    Hej där, vilken fin berättelse, jag beundrar att du hade lämnat den tråkiga, hastiga stadslivsstilen bakom dig och bytte den mot ett äventyrligt liv i en vacker natur – där du måste klara dig själv varje dag (men jag tror att det är värt det i slutändan, är det inte? – bara en retorisk fråga, självklart är det så :-)).
    A článek vůbec nebyl dlouhý, tvůj styl se pěkně čte, těším se na další díly. Jinak co mě hned zkraje trochu uhodilo – mám pocit, že tě odněkud znám, nechodils kdysi na základku Žernoseckou? Hur som helst önskar jag lycka till dig!

    Reagovat
  • Profilový obrázek
    2015-07-27 (9:03)
    Permalink

    Ahoj Pepo,
    hezký článek :). Nenech se odradit. Přeji hodně štěstí.
    Docela ti tiše závidím, jakou krásu kolem sebe vidíš.
    Díky za postřehy ze Švédska.
    Tento blog už hltavě čtu nějaký ten pátek. Každé ráno se v práci kouknu, jestli nepřibil nový článek.
    Švédsko je moje srdeční záležitost, ale ještě jsem ho nenavštívil. Tak snad se mi to také někdy podaří.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *