Trajektem do Švédska aneb Neobjevený ráj v Baltském moři

Bylo chvíli po šesté ráno a Stockholm byl ještě ponořený do tmy, když jsem jej poprvé v životě spatřila na vlastní oči. Náš trajekt se pomalu blížil do přístavu.

Po ledových krách, kterými jsme proplouvali ze zátoky ve finském Turku (švédsky Åbo), nebylo ani stopy a zmizel i studený vichr, který byl na otevřeném moři na palubě všudypřítomný. Bodejť by ne, vždyť v únoru bylo v noci uprostřed Baltu venku méně než -30°C. Nevstávalo se mi zrovna lehce, protože jsem za sebou měla zcela neplánově proflámovanou, nicméně úplně úžasnou noc.

Ledové krusty při vyplvouvání z přístavu v Turku
Ledové krusty při vyplvouvání z přístavu v Turku

 

Když jsme den předtím z Finska s partnerkou odjížděly, ani ve snu nás nenapadlo, že to dopadne takto. Byly jsme utahané a doufaly jsme, že se konečně pořádně prospíme. Dle prospektů na stránkách lodní společnosti Viking Line to vypadalo, že naše kajuta bude velká tak akorát, ať nás někdo zastrčí dovnitř, zavře a nechá nás spát až do rána. Už dva měsíce ale brázdila vody Baltského moře nová vlajková loď a chlouba společnosti, Viking Grace, s níž jsme se měly tu čest za pár stovek svézt. Později jsme zjistily, že celkově byla naše představa o tomto druhu přepravy naprosto mylná, a že ač nejsou všechny trajekty tak luxusní, jako tato loď, nejsou obavy z nudy ani těsného prostoru na místě, a to ani v těch nejlevnějších kajutách.

Kráska Viking Grace (převzato ze stránek vikingline.com)
Kráska Viking Grace (převzato ze stránek vikingline.com)

 

Palubní lístky jsme si zakoupily necelý měsíc před celým naším skandinávským dobrodružstvím. Hlavním cílem naší cesty bylo Turku, malé finské městečko na jihozápadě země. Vydaly jsme se tam uprostřed zimy na koncert naší oblíbené hudební skupiny, která pořádala koncerty k 15. výročí svého vzniku – dlouhá šňůra, ale pouze po Finsku. Letenky byly docela drahé a zpátky do Čech to vyšlo o hodně levněji ze Stockholmu, kam se dalo trajektem dostat za pár stovek, což byla v kombinaci s možností dvoudenního zastavení ve švédském hlavním městě neodolatelná příležitost.

Vyjet jsme měly chvíli před devátou večer, ale k odbavení v přístavu jsme se dostavily o hodně dříve – s představou, že nás čeká něco podobného jako na letišti. O tomto druhu cestování jsme předtím neměly vůbec žádnou představu a ani nás nenapadlo si zjišťovat nějaké informace předem. Ukažte nám pasy, ano, v pořádku, batohy si vemte s sebou, zbraň tam nemáte? Tak můžete jít. Naše propustka na palubu obsahovala logo společnosti, jméno lodi, čas příjezdu a odjezdu, magnetický proužek, který sloužil jako klíč od kajuty a čtyři tajuplná písmenka v záhlaví.

Pas a palubní lístek
Pas a palubní lístek

 

Po otočení lístku jsme se dověděly, že loď bude plout mezinárodními vodami a že všechny obchody na palubě se tak v podstatě nachází v bezcelní zóně. Někdy v tuto chvíli se mi začalo matně vybavovat cosi o tom, co nám vyprávěl náš učitel zeměpisu na střední škole – alkohol je ve Skandinávii hrozně drahý, na pevnině panuje něco jako prohibice, no a obyvatelé si jezdí houfně povyrazit na moře. Brala jsem to s nadsázkou už na střední, a i ve chvíli, když jsme čekaly u naší brány, až se konečně otevře a pustí nás na loď.

Čekání na vyplutí v přístavu v Turku
Čekání na vyplutí v přístavu v Turku

 

Největší loď, kterou jsem předtím plula, byl trajekt někde v Chorvatsku, kam najedete autem, zajdete si na palubu na kafe a ještě než ho stihnete vypít, jste v místě určení. To, co se před námi ale vyhouplo nyní, šlo popsat slovy opravdu stěží – já jsem tomu začala později říkat plovoucí Las Vegas. Trajekt o dvanácti palubách, čtyři spodní pro auta, dalších sedm obytných, poslední barová. Další možnosti vyžití se nacházely různě po lodi na obytných palubách, k dispozici bylo také mnoho venkovních palub, kde se v létě dalo vyhřívat nebo prostě jen tak sledovat ubíhající krajinu. Naši kajutu jsme objevily asi po čtvrt hodině poté, co jsme se dvakrát svezly výtahem a propletly se nekonečným bludištěm malých chodbiček.

Chodba vedoucí do naší kajuty
Chodba vedoucí do naší kajuty

 

Magnetická kartička oznámila, že jsme doma, otevřela jsem dveře a bágl nechala pro jistotu na chodbě, to kdyby se tam nevešel. Mluvím o nejmenší kajutě na lodi pro dva lidi, přičemž na naší rezervaci bylo napsáno, že ač se v kajutě nacházejí dvě postele, doporučuje se tato kajuta spíše pro cestu jednotlivci – kvůli své velikosti. Nevěřila jsem ovšem vlastním očím – v kajutě byly dvě připravené a prostorné postele, obrovská plazmová televize a – vlastní koupelna se sprchou a toaletou.

Část vybavení nejmenší kajuty na lodi, v pozadí Tax Free katalogy
Část vybavení nejmenší kajuty na lodi, v pozadí Tax Free katalogy

 

Největší překvapení večera ovšem přišlo, když vzala partnerka do ruky katalog s produkty, které se daly na lodi zakoupit: „Ty, kolik jsi říkala, že je v přepočtu ta švédská koruna? Protože jestli dobře počítám, tak tady je alkohol v podstatě levnější, než u nás.“ Nemusely jsme ho studovat příliš pečlivě, abychom objevily vysvětlivky k oněm tajuplným písmenkům z palubního lístku – na každý lístek smíme na lodi zakoupit a bez proclení si z ní odnést 1l lihovin s obsahem alkoholu nad 22 %, 4 l lihovin s menším obsahem alkoholu, 16 l piva a 200 kusů cigaret nebo 250 g jiných tabákových výrobků. Co vypijete v barech, to se nepočítá.

Průzkum lodi na sebe po tomto zjištění nenechal dlouho čekat a myšlenky na spánek se vytratily jako pára nad hrncem. Na lodi bylo prostě všechno, co si představíte pod pojmem noční život – bary, kasina, taneční parket, SPA, restaurace, kuřárny a mnoho dalšího. A samozřejmě Tax Free obchůdky. Otevírací doba byla na všech dveřích uvedena dvakrát, opatřena švédskou a finskou vlaječkou, protože ve Finsku už stredoevropský čas neplatí a hodinky si musíte posunout o jednu hodinu napřed. No a loď přeci pluje v mezinárodních vodách…

Posezení na lodi v místním baru
Posezení na lodi v místním baru

 

Pomalu už jsem se přestávala divit všemu, co kolem sebe vidím a co se kolem mě děje. V Tax Free obchůdku nás přivítal obrovský nápis nesoucí slova „Taste the world. Krušovice.“ S úsměvem na rtech a pocitem patřičné národní hrdosti jsme se začaly probírat pivy, která by umožnila ochutnat svět nám a všechny české značky náležitě ignorovaly. Brzy jsme měly vzorků dostatek. Ve frontě u pokladen před námi znuděně postávali domorodci s vozíčky (které se taktéž daly zakoupit v obchodě), vrchovatě naloženými kartony piv. Později jsme se dověděly, že Finové a Švédové jezdí na lodě prostě nakupovat alkohol. Trochu se pobavit, ale hlavně si přivézt domů dostatek zásob do další plavby. Cena lístku připadala směšná i nám, za jedenáctihodinovou plavbu včetně kajuty (která je pro noční plavby povinná) jsme daly každá asi tři stovky korun. Českých.

Už ve Finsku jsme přišly na to, že zvěsti, které kolují v našich končinách o prohibici v severských zemích, nejsou tak úplně pravdivé. Prodej alkoholu je sice ve Švédsku i ve Finsku regulovaný a je na něj uvalena vysoká spotřební daň, nicméně se dá naprosto bězně a legálně sehnat. Ve Finsku koupíte alkohol v „off licence“ obchodech, podobně jako v Británii. Švédská „prohibice“ má velice dlouhou historii a ve Stockholmu má alkohol dokonce své vlastní muzeum. V průběhu dějin byl jeho prodej někdy volný, někdy regulovaný, někdy úplně zakázaný. Většinou ale uvolnění v této oblasti dovedlo zemi až k hladomoru, protože Švédové během několika desítek let přeměnili většinu kvalitního obilí na pálenku, což mělo za následek návrat k zákazům a regulacím. Dnes je ve Švédsku situace taková, že nápoje obsahující více než 3,5 % alkoholu koupíte pouze ve státem zřizovaných obchodech, které se nazávají Systembolaget.

Vývěsní štít Systembolagetu
Vývěsní štít Systembolagetu

 

Kromě vysokých cen a nestandardní otevírací doby se ale jedná prostě jen o obchody s alkoholem, na které má monopol stát. Samozřejmě to neznamená, že si ve švédské hospodě nedáte panáka, ale platí zde pravidlo vypít a neodnášet s sebou. No a co se cen týče, rozdíl mezi pevninovým a trajektovým pivem je dost značný – pro srovnání, pamatuji si, že ve Finsku stál na pevnině půllitr piva něco kolem €5. Na lodi €0,8. V Systembolagetu byly ceny za piva s Finskem srovnatelné, když vezmeme v úvahu stejné značky. Mimochodem, věděli jste, že plzeňský pivovar vaří speciální desítku určenou pouze pro švédský trh? To aby měla méně než oněch 3,5 % alkoholu a mohla se prodávat i mimo Systembolaget.

Pohled přes výlohu do Systembolagetu, uvnitř se fotit nesmí
Pohled přes výlohu do Systembolagetu, uvnitř se fotit nesmí

 

Na konci fronty nás čekala už jen milá paní pokladní, která si vyžádala palubní listky, aby mohla odečíst náš nákup z povoleného množství na lístek a mohly jsme se odebrat zpět do kajuty k ochutnávce. Totiž, oficiálně je sice konzumace alkoholu na kajutě zakázaná, ale na lodi nikdo nic neřeší. Uklízečky jsou zvyklé na to, v jakém stavu ráno pasažéry najdou, když je musí probudit, i na to, jak ráno kajuty vypadají. Jen se o tom nemluví.

Tax Free obchůdky jsme navštívily ještě párkrát a s přibývajícím alkoholem v krvi se vydávaly na stále odvážnější průzkumy lodě. Pořizovaly jsme zajímavé fotografie, vedly opilecké rozhovory se Švédy vracejícími se domů a s Finy vyrážejícími za zábavou nebo do práce, kupovaly kýčovité suvenýry pro turisty a slibovaly si, že se touto lodí každopádně neplavíme naposledy. Jediné, co mi přišlo líto bylo, že je venku tak zatracená kosa a nemůžeme nahoru na venkovní palubu (soldäck). A to jsme tehdy ani nevěděly, o jakou zábavu přicházíme – o tom nás přesvědčila až další plavba v červenci o půl roku později. Na náš další nezapomenutelný zážitek jsme se vydaly na lodi Mariella ze Stockholmu do Helsinek a zpátky. Celá dvoudenní plavba s osmihodinovou pauzou v Helsinkách nás vyšla na zhruba 200 Kč za osobu. Na lodi jsme objevily wellness s neomezeným vstupem za €8 na osobu – sauny, vířivky, na co si vzpomenete. Také jsme byly na královské večeři, která se trefně nazývá Viking Buffet – k našemu překvapení jsme při odbavení obdržely plánek restaurace, který obsahoval informace o našich místech, umístění předkrmů, hlavních chodů, dezertů a nápojů. Instrukce? Sněz co sníž, vypij co vypiješ, máš na to dvě hodiny, doplácíš akorát tvrdý alkohol, vše ostatní je v ceně. Přísáhám, že mě nenapadá jediný název jídla, které se někde v tom obřím prostoru nenacházelo. I přes vyšší cenu €30 na osobu je to zážitek, který doporučuji doplatit k lístkům úplně každému.

Viking Buffet (převzato ze stránek maritimematters.com)
Viking Buffet (převzato ze stránek maritimematters.com)

 

Ale nepředbíhejme v čase a vraťmě se zpátky na Viking Grace. Vlastně, někde tady moje vyprávění z oné noci končí, protože někde tady končí i moje vzpomínky. Co se stalo na Viking Grace, zůstalo na Viking Grace 🙂 Vím jen, že jsem se ráno probudila a do nohy mě tlačil plastový model lodi, který mám dodnes doma na stole a zahřeje mě u srdce pokaždé, když se na něj podívám a na onu noc si vzpomenu. Po vylodění jsem se zasněně otočila a naposled se podívala na loď, kterou už okupovala uklízecí četa. Měli přesně půl hodiny na to, ať ji dají do pořádku, než vyrazí zpátky do Turku, totiž do Åbo. Byla jsem poprvé v životě ve Švédsku a měla jsem hroznou kocovinu, ale Stockholm už na nás čekal.

Připlouváme do přístavu ve Stockholmu
Připlouváme do přístavu ve Stockholmu

 

Chcete se taky plavit na Viking Grace? Počkejte si na můj další článek s tipy, jak se levně na loď dostat, jak levně sehnat palubní lístky a dopřát si tak jedinečný zážitek za pár korun.

Autor článku a fotografií Ivana Doležalová

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *