Tento způsob zimy zdá se být poněkud nešťastným

Dovolil jsem si převzít citát z filmu Rozmarné léto, který mám velmi rád a symbolicky jsem jej upravil, protože to přesně vystihuje letošní zimu u nás na severu. Zima je letos opravdu nešťastná. Velmi nešťastná. No posuďte sami.

Ve Švédsku žiju 5 let a toto je má již pátá zima. Ta úplně první, byla pohádková. To jsme ještě bydleli v pronajatém domečku 40 kilometrů od Sundsvallu mezi lesy a jezery. Mraky sněhu, teploty padaly k mínus 30 stupňům a nebe bylo po většinu zimy blankytně modré a když sněžilo, tak snad jen v noci. Skoro každé ráno nás tak čekalo překvapení v podobě několila centimetrů čerstvého sněhu.

Pamatuji si, že když jsem jel autem, tak jsem se musel opravdu pekelně soustředit, abych rozeznal co je cesta a co už sněhový vál podél cesty. Tak byl sníh bílý a takové množství jej bylo. Nejednou jsem zkončil v pangejtu a musel mě tahat traktor ven. Nikdo se tomu ani nedivil, protože takhle končívalo mnoho aut.

Následující druhou zimu to bylo více než podobné. Jen s tím dovětkem, že nás den po Vánocích z domovu vyhnala větrná smršť, která se prohnala větší částí Švédska a bez elektřiny zůstalo více než 200 tisíc rodin. No, a to bychom nebyli my, abychom nebyli mezi nimi. V domě, kde je vše, tedy opravdu vše, na elekřinu to byla katastrofa. Voda sice zadarmo z vlastní studny, ale na elektrické čerpadlo. Podlahové vytápění na elektriku. Veškeré vodní rozvody na elektriku. Sporák, myčka, pračka vše na elektriku. My měli doma čtyřměsíčního Lucase a noc jsme strávili v několika mikinách a se všemi dětmi v jedné manželské posteli. Čas se přestěhovat do civilizace nastal. Už jen z důvodu, že jsem mnoho dnů nedojel ani do práce, protože to prostě a jednoduše přes ten příval sněhu nešlo. Opět nic divného, prý to je běžné, říkal v práci šéf. Uf…

Třetí zima se asi zbláznila a sypala na nás taková množství sněhu jaká jsem dosud neviděl. Pamatuji se, jak jsem odpoledne odhrnul asi půl metru sněhu od domu, abych mohl odjet do práce na noční a když jsem o devět hodin později uprostřed noci přijel k domu, tak jsem dalších čtyřicet minut odhrnoval a odhazoval dalšího půl metru co mezitím napadl, abych mohl k domu vůbec vjet a zaparkovat. Po týdnu sněžení, jsem měl vedle domu dvoumetrovu soukromou sjezdovku pro děti. A to zima teprve začala. O teplotách ani nemluvě.

Ovšem už loni byla zima hooooooodně divná. Nejen pro mě. Všichni jsme v listopadu očekávali první sníh a ono nic. Tak jo. Je prosinec a teď už to přeci přijít musí. Nic. Za týden jsou Vánoce, tak snad už by mělo, ne??? Ráno před Vánoci se probouzím a venku je bílo. No sláva! A takhle nám to vydrželo až do května. Už jsem se pomalu bál, že se zima zabydlela na stálo.

Ale co se děje letos, to by se z toho jeden… Listopad. Žádný sníh, až poslední týden zničeho nic deset čísel. Dost řidičů bylo docela zaskočeno, protože v prognóze to nebylo a co si budeme povídat. Mnozí Švédi také dělávají věci na poslední chvílo. Povinnost zimního přezutí je ve Švédsku 1. prosince a díky teplému podzimu s přezutím hodně z nich vyčkávalo, aby si neponičili hroty na pneumatikách. Já pro změnu na ty moje čekal až přijdou z eshopu. A když jsem se dočkal a jako jeden z posledních přezul, tak přišlo přes den rychle oteplení, v noci mráz a vše nádherně zmrzlo. Tahle ledovka vydržela až do vánočních svátků. Něco pro mé chromé koleno. Takže kombinace ledu, větru, kolene a dvacetikilového štěněte rotvajlera, které chce pořád běhat…. slast.

Po Novém roce se konečně rozsněžilo a pořádně. Skoro to nebralo konce. Super, ale nemusí to být přeci tak najednou. Do toho přišly mrazy, které u nás v polovině Švédska byly několik dní (snad i týdnů) trvale kolem mínus dvaceti a pro jistotu doprovázeny neustále silným ledovým větrem od moře. Asi jsem si hodně stěžoval a tak pro jistotu dorazila teplá fronta, která skoro veškerý sníh poslala do pandžábu. Následovala opět ledovka. Po pár dnech nasněžilo a lehká vrstva pokryla led. Kolikrát jsem zkončil na pozadí na zemi snad ani říkat nebudu. Mnohokrát mi k tomu pomohla i naše dnes už třicetikilová slečna, která se musí otočit za každým zvukem a skočit na každého kolemjdoucího, protože ona miluje lidi. Prý hlídač… no to určitě. Za podrbání za ušima by udělala snad i stojku.

Co nás čeká po zbytek zimy? Je za námi její kalendářová polovina. Překvapí a nasněží a bude zase pohádkově? Nasněží, roztaje, zmrne, nasněží, roztaje, zmrzne a takto stále dokola? Sám jsem zvědav. Byť jsem nikdy milovníkem zimy nebyl, snad právě pro ten led a břečku, kterou byla zima v Ostravě vždy doprovázena, ale tady jsem si zimu zamiloval a bez křišťálově bílého sněhu, závějím a modré obloze si to už nedovedu ani představit. Snad se tedy dočkám. Ale pozor, v dubnu už chci zeleno…