Tak jsme byli na sociálce…

Tento příspěvěk navazuje na článek Srážka se švédským zdravotnictvím…, takže pokud chcete být v obraze, tak musíte nejdříve tam 🙂

Socialtjänsten
Socialtjänsten

 

Schůzku s paní ze sociálky (švédsky socialtjänsten) jsme si domluvili na odpoledne. Tak jako na zdravotnické středisko, tak i tam musíme pochopitelně se všemi dětmi, i když jsou nemocné. Aspoň paní pochopí, doufám, proč jsem řádil!

Už u dveří nás vítá milá a usměvavá paní. Vede nás do chodby, kde jsou jednotlivé pokoje a jeden má ještě místnost s hračkami. Usedáme tam a děti se vrhají vše vyzkoušet. Nemoci jsou zapomenuty a děti řádí jako pominuté, tak je to správné, tak to má být. Po většinu času neslyšíme jeden druhého 🙂

Začínáme předčítáním obvinění, resp. stížnosti. Krásná pohádka na spaní 🙂 Takže, když to vezmu zevrubně, tak má žena je narkoman. Kojí i přesto, že bere silné léky a ohrožuje zdraví nejmejšího syna. Jen na okraj, 6-ti měsíční Mio neviděl mámino prso ani z rychlíku, pěkně jen sunárek… Druhý syn má 2 roky, skoro nemluví a je celkem malinký, ale podle pana doktora má 4 roky a vše tam vnímal… To že má ma žena rakovinu ani netušil, protože před příchodem do místnosti, kde jsme na něj čekali, se bavil jen s tou nánou od okýnka a do ženiny zdravotní karty ani nenahlédl.

S ženou se na sebe jen uculujeme. I ona se při čtení občas uculí. Že by byla taky trošku překvapena? Je zvláštní, že onen „lékař“ si našel čas na sepsáni románu, ale na to aby se věnoval nám, tak na to čas evidentně neměl.

Následuje opětovné vysvětlování celé situace a já po oku pozoruji jak se paní ze sociálky otevírají údivem ústa. Hodinku si povídáme a výsledek? Prý nejsem tyran, děti netluču, nekřičím po nich a po ženě už vůbec ne. Být označen za narkomana v době léčby rakoviny je vrchol ledovce. Jsme tedy naprosto normální a starostliví rodiče a naprosto chápe naše rozhořčení. Wow 🙂

Loučíme se s tím, že nám nabízí zkopírování stížnosti, abychom měli podklady pro podání stížnosti na onoho „lékaře“. Přeje nám hodně štěstí, zdraví a pevné nervy. Ubezpečuje nás, že nebude ani slůvko záznamu u našich jmen, neboť to je celé pěkný nesmysl. Pan doktor ani netuší jak nádherné podklady nám poskytl a usvědčil sám sebe z obrovské lenosti!

Asi jsem se do sociálky zamiloval 🙂

Ponaučení? Nikdy se nenechejte odbýt. Máme sice povinnosti, ale také práva. Na to nikdy nezapomeňte!!!

 

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

1 komentář: „Tak jsme byli na sociálce…

  • Profilový obrázek
    2013-10-18 (15:11)
    Permalink

    parada, uz se tesim na dalsi zazitky s panem doktorem, at se vam dari co nejlepe!

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *