Švédsko a děti

Švédsko a děti, tak na tohle téma se mi docela často objevují dotazy v mailu. Přiznám se, že nevím odkud mají lidi pochybnosti nad péči a přístupem k dítěti ve Švédsku.

V době kdy jsem ani netušil, že někdy opustím republiku a že se usadím dokonce ve Švédsku, tak jsem věděl, že ve Švédsku je dítě na prvním místě. Po příjezdu jsem se o tom nejednou přesvědčil, a když jsem potom s dětmi zavítal za rodinou do vlasti, tak jsem teprve viděl ten rozdíl… Bohužel…

O tom, že ve Švédsku je zákonem zakázáno používat jakékoliv fyzické tresty snad ani psát nemusím, ale připomenu to raději hned na úvod. Pokud tedy patříte mezi ty, kteří nedokáží zvládat své děti jinak než bitím, tak do Švédska ani raději nejezděte. Můžete totiž úplně klidně skončit na Policii. Na děti se nešahá! Celé by se to dalo nazvat pár slovy: Dětí je vždy na prvním místě! Určitě bude hodně z vás co bude oponovat, připomínat jak bylo dobře, že vás vaši rodiče občas plácli, protože teď jste ti dobří lidé, správně vychováni…ale nežijeme v pravěku. Doba se mění a tak jako my říkáme „to za nás…“, tak to samé budou říkat naše děti, jejich vnoučata… a tak bychom mohli pokračovat dále.

Nevím čím to je, ale na děti se tady většina lidí usmívá, děti zdraví a mávají lidem kolem, pochopitelně nemám teď na mysli puberťáky a přerostlé… 🙂 O to bylo smutnější, když jsme byli v Česku a moje děti jak jsou zvyklé odsud, lidem mávali, zdravili je a lidé kolem nic, měli jste vidět ty jejich smutné obličeje a dotazy tehdy 5ti leté dcery, proč se na ni lidi mračí.

Ve školkách a školách mi někdy přijde, že je více personálu než dětí. Teda hlavně ve školkách. Nejlepší „kámoška“ mých dětí je jejich kuchařka ve školce. Dokonce už s ní dcera párkrát pekla nějaké sladkosti. Mimo ostatní děti, prostě si domluvila dopoledne s kuchařkou a pomáhala ji. Když jsem ji vyzvedával, tak na mě mávala pytlíkem plným upečených dobrot. Není se čemu divit, že potom dítě chodí do školky s nadšením.

Ať přijdete skoro kdekoliv na úřad, k lékaři, do nemocnice, věštích obchodů, tak najdete dětský koutek nebo tu mají minimálně alespoň krabici s nějakými hračkami a třeba i dětské knihy. Zrovna včera jsem byl s ženou na poliklinice (vårdcentralen) a čekal jsem s nejmenším synem (1,5 roku) v čekárně, zatím co žena byla v ordinaci a byl tam se mnou takový zamračený starší pár důchodců. Přesně takoví jací mě strašili, že nesmím chodit po trávě u domu, když jsem byl já dítě. Nevšiml jsem si one krabice s hračkami, která byla pod lavicí, na které jsem seděl a najednou pán „vyskočil“ a štráchaje mi pod nohami vysunul krabici a s milým úsměvem ji přisunul k synovi.

Takhle vyjeveně jsem koukal já na syna, resp. na toho pána :)
Takhle vyjeveně jsem koukal já na syna, resp. na toho pána 🙂

 

Ještě jedna zkušenost. Víte jak v obchodech se sportovním oddělením mají takové ty velké koše a občas jsou plné balonů… Stejné to je tady. Takže občas vidíte nějakého špunta, jak si vezme balon a hraje si s ním. Nikdo se na něj nemračí, nenadává. Když jsme byli přes třemi lety v Česku s tehty osmi letým (vyženěným) synem a jeden takový obchod navštívili, tak jsme pochopili ten rozdíl. Adrian vzal jeden míč do ruky a jak se otáčel, tak mu spadl na zem. To byl signál pro již připravenou prodavačku a byť slyšela, že chodák nemluví česky, tak na něj zpustila takový řev, že jsem se musel vážně hodně držet, abych ji nevlepil facku. Celou dovolenou potom s námi už odmítal chodit do obchodů. Je to normální….?

Snad nejčerstvější zkušenost je ze zdejšího obchodu. Jednoho dne jsem šel s Lucasem (5 let a pravděpodobně ADHD) do obchodu na nákup, aby si žena od jeho nekonečné energie odpočinula. Chvíli chtěl sedět ve vozíku, ale potom chtěl jít vedle mě a pomáhat mi, proč ne. Jsme sami dva a tak ho nějak uhlídám. No, neuhlídal. Sotva zahlédl v uličce regál se sladkostmi, tak vyrazil. Já ovšem tou dobou nakládal do vozíku zeleninu a hned jsem si nevšiml. Osudové… Koukám a on nikde, takže směr regál se sladkostmi byla jistota. Už když jsem přicházel, tak jsem viděl jak má pusu i obě pestičky plné různých gumových bombonu a jak mě zahlédl, tak i ty zbytky v rukou se snažil do te prťavé pusiny nějak dostat. Dva metry od něj stála prodavačka a smála se… ano, smála se… Prý jsem ušetřil a mame to zadara. Trošku šok…

Takže až budete někdy ve Švédsku a vaše dítě vezme v obchodě něco do ruky, tak na něj proboha hned neřvěte přes celý obchod. Zaprvé se tady neřve a zadruhé mu nikdo z personálu ruku neurve. Buďte tedy v klidu, jsou to přeci děti, nebyli jsme jiní…

Každý příspěvek v rubrice Blog je moje osobní zkušenost nebo pohled. Skutečnost se tedy může lišit místo od místa, člověk od člověka.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *