Švédsko a covid-19

Určitě jste slyšeli o tom, že se Švédsko, jako jeden z mála států, postavilo k pandemii COVID-19 lehce odlišně. Možná jste zaznamenali, že zatímco u nás už byly hranice dávno zavřené a roušky se šily naplno, ve Švédsku se zdánlivě nic nedělo. Kavárny zůstávaly otevřené, fotky veselých lidí na pikniku v parcích plnily Instagram.

Názory na to, zda Švédsko jako jediné pandemii zvládá, nebo naopak dělá něco nezodpovědného, se liší a mění skoro každou hodinu. Pravdu ukáže nejspíš až čas, hodně času. Mě ale mnohem víc zajímalo, jak lidé žijící ve Švédsku vzniklou situaci prožívají, jak moc se jejich pocity a strachy liší od těch našich.

Doporučení tam – příkazy tady.

Chtěla jsem vědět víc. A tak vzniklo pár rozhovorů s rozličnými obyvateli Švédska, kterým jsem položila stejné otázky. Jejich odpovědi i jejich prožívání situace se podle mě zase tak moc neliší od těch v mém českém okolí. Určitě je ale zajímavé, jakým způsobem se staví ke své vládě, jak moc jí věří a hlavně sami sobě. Ale posuďte sami.

Dotazované osoby

Dhruv Phadke, 28 let, Design engineering consultant
Claudia Laborda, 36 let, Social Media Manager a Content writer
Henok Solomonson, 35 let, hlídač parkovišť
Julieta Spoerer, 40 let, Digital strategy consultant

Jak pandemie covidu-19 ovlivnila vás osobně? Jakých změn jste si ve svých životech všimli?

Dhruv: Osobně jsem naprostým zastáncem sociální izolace, hlavně proto, že bydlím ve sdíleném bytě se starším majitelem domu, který spadá do rizikové skupiny. Takže jsem se téměř úplně přestal socializovat, jedině s přáteli online. Všechny mé plány se pozastavily. Pracuji teď z domu, je úžasné, že mi to zaměstnavatel umožnil. Vycházím ven jen jednou, dvakrát týdně nakoupit, někdy se jdu projít do přírody, nebo projet na kole, když je hezké počasí. Takže rozhodně je to hodně drastická změna životního stylu.

Claudia: Už několik let pracuji z domu, proto se pro mě v tomto ohledu moc nezměnilo. V mém osobním životě ale došlo k několika výzvám. Můj partner začal také pracovat z domu a náš byt je hodně malý. Po několika hádkách jsme se dohodli na jistých pravidlech, které zatím fungují. Také cítím, že můj každodenní život se skládá z hodně rutinních činností, abych se zabavila: cvičení, práce, procházka, vaření.

S partnerem jsme se rozhodli pro izolaci hned na začátku. Všimla jsem si, že všechny obyčejné věci, které jsme dříve dělávali – jako nakupování potravin, procházky venku – teď doprovází striktní hygienická opatření (máme speciální oblečení, když jdeme z domu), držíme se dál od lidí, dáváme si pozor na to, abychom se nedotýkali tváře, a když se vrátíme, myjeme si pořádně ruce. Tenhle neustálý stav ohrožení a napětí je hrozně vyčerpávající a smutný.

Jsem taky víc produktivní (jak v práci, tak v osobním životě.) To mi pomáhá vyrovnávat se se stresem z toho, že žijeme v malém bytě, snažím se moc nemyslet na to, co se ve světě děje. Ale zároveň se snažím relaxovat a učím se být neproduktivní.

Od začátku karantény se s partnerem více hádáme, ale učíme se vzájemně si naslouchat, bavit se o našich obavách a nadějích spojených s krizí. To nás sblížilo.

Henok: Ve svém osobním životě jsem si nevšiml žádné větší změny, kromě toho, že každý kromě mě panikaří a dělá hloupé vtipy o coronaviru. Život je teď jako nějaký špatný film. Lidé se mnohem víc bojí a já sám se mnohem víc obávám reakcí lidí na ten virus než samotného viru.

Julieta: Největší změna je, že já i můj partner teď pracujeme oba z domu a skoro se nestýkáme s lidmi. Největším dopadem pandemie je to, že se nemůžeme setkávat s našimi rodiči. Rodiče mého partnera žijí v Dánsku a mí rodiče žijí sice ve Švédsku, ale můj otec spadá do rizikové skupiny, proto se s ním nemůžeme vůbec setkávat. Kdysi nám hodně pomáhali s naším jednoročním dítětem, takže pociťujeme velký nedostatek hlídání  Na druhou stranu, tu pozitivnější, mám pocit, že žijeme pomaleji, učíme se nové věci, jako pečení, objevujeme lesy a louky okolo domu, více jezdíme na kole, více čteme a obecně necítím tolik stresu. Takže tahle mince má, stejně jako všechny, dvě strany.

Jak se stavíte k tomu, že Švédsko, na rozdíl od jiných států, zvolilo vcelku liberální postoj? Věříte švédské vládě?

Dhruv: Věřím odborníkům ve zdravotnickém sektoru a vládě, věřím, že o té nemoci a všech faktorech, které ovlivňují její šíření, ví mnohem víc, než co mi můžou poskytnout informace ze sociálních sítí. Jako dlouhodobou strategii dávám před úplným uzavřením přednost té švédské verzi. Na druhou stranu si přeji, aby lidé vice dodržovali vládou nařízená doporučení a prokazovali trochu větší zájem o zdraví ostatních, i přesto, že nejsme zcela uzavření.

Claudia: Nemyslím si, že je to liberální postoj a ani si nemyslím, že je rozumný. Počet úmrtí v porovnání se sousedními zeměmi je ohromující. Myslím si, že Švédsko předpokládá, že bychom všichni měli dostat ten virus, i když dosud nevíme, jestli jsme vůči němu imunní. To je risk, který nejsem ochotná akceptovat. Z dlouhodobého hlediska izolace není řešením, ale alespoň mám nad situací nějakou kontrolu.

Musím říct, že je pro mě jakožto cizinku frustrující sledovat Švédy, jak chodí ven, zatímco já zůstávám doma.

Henok: Nepovažuji se za dostatečně informovaného, abych dokázal dát fakty podloženou odpověď, ale můžu říct, jak to cítím já. Myslím si, že je to skvělé. Myslím si, že Švédsko je schopné zvládnout šíření covid-19 a zároveň minimalizovat dopady na ekonomickou situaci tím, že zemi zcela neuzavřelo. Navíc se mi líbí, že vláda občanům důvěřuje, že se budou chovat zodpovědně a udělají vše proto, aby byli v bezpečí. Švédské vládě věřím.

Julieta: Mám z tohoto přístupu dobrý pocit. Myslím si, že jde o dlouhodobě udržitelné řešení pandemie a i přesto, že žádná vláda na světě nemohla být na něco takového 100% připravená, mám pocit, že vláda a úředníci dělají dobrou práci, aby zvládli jak šíření viru, tak dlouhodobě přemýšleli nad ochranou lidí, tím, že se starají o to, aby nepřišli o svoji práci a podniky příliš netrpěly a aby tak Švédsko nepřivedli ke kolapsu. Všeobecně si myslím, že silné sociální myšlení je výborná příprava na to, jak zvládnout tuhle chaotickou situaci.

Co je v současnosti vaší největší obavou? Otázka zdraví, ekonomická situace, omezení cestování, jiné…?

Dhruv : Mou největší obavou je ekonomická situace a pracovní trh. Osobně mě to zatím moc negativně nezasáhlo, ale slyšel jsem o některých velkých firmách, které snižují stavy konzultantů, a to mě znepokojuje. Moje pracovní vízum ve Švédsku je závislé na mé práci, takže si nemůžu dovolit o ni přijít. Všechno ostatní, můj sociální život, cestování a ostatní fajn věci klidně na chvíli pozastavím, jestliže to pomůže tomu, aby se tahle pandemie rychle přehnala pryč!

Claudia: Mojí největší obavou je otázka zdraví. Ale také ekonomická situace, jelikož se zvětšila nezaměstnanost. Byla jsem ve výběrovém řízení na novou pracovní pozici několik týdnů před začátkem krize a po pěti pohovorech se celý proces výběrového řízení pozastavil.

Henok: Nejvíc se obávám toho, že lidé přijdou o práci a stát jim nebude schopen pomoct! A taky toho, že se nikdy nedokážeme vrátit do té verze světa, jaký byl předtím, zhruba jako tomu bylo před 11. zářím 2001.

Julieta: Momentálně mám velké štěstí. Moje rodina je zdravá, naše práce to zatím neovlivnilo a společně s partnerem pracujeme na tom, abychom se udrželi v duševní pohodě. Ale hodně mi chybí moje rodina, a když si dovolím myslet na to, že je možná neuvidím až do příštího roku, chce se mi brečet. Ale obecně si vedeme dobře a zase tak moc se nestrachuji, ačkoliv bych opravdu uvítala několik hodin hlídání navíc!


Vicky pochází z Opavy. Dlouhá léta studovala španělskou filologii v Brně, než jí došlo, že stojí na místě a musí se odvážit následovat svoje sny. V roce 2012 odjela do Švédska. Pracuje jako průvodkyně Stockholmem, překladatelka, učitelka švédštiny a servírka. Miluje hudbu, kafe ve velkých šálcích, vařit podle Gennara Contalda a běhat lesem kolem moře. Píše. Píše a píše a jejím největším snem je, aby svým psaním udělala někoho šťastným. Alespoň na chvíli.

Ostrov žije

A víte jak se s celou situací pere Vicky? Já ano. Její život ve Švédsku a následně chvíli také ve Velké Británii ji inspiroval k napsání knihy Ostrov žije, zabývající se životním prostředím. V době karantény se tedy vrhla na propagaci celého projektu a vy ji můžete podpořit na stránkách Pointa. Živě můžete s Vicky o její knize diskutovat také na FB stránce Ostrov žije.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *