Švédsko 2007 – Cesta za polární kruh – díl třetí

Pokračování článku Švédsko 2007 – Cesta za polární kruh – díl druhý.

Čtvrtek 16. 8. 2007

Vstávali jsme už o půl šesté, abychom stihli vlak do Jokkmokku (jediný za celý den). Při ranním balení ale začalo pršet a nevypadalo to, že jen tak přestane. I v dešti jsme ale museli vyrazit na nádraží. Po příchodu tam jsme zjistili, že o pár minut dříve jede vlak do Bodenu, kam by pak z Jokkmokku pokračovala naše další cesta. Vzhledem k tomu, že jsme měli jen matnou představu o spojích mezi Jokkmokkem a Bodenem a navíc pořád pršelo, rozhodli jsme se Jokkmokk vynechat a jet až do Bodenu. Jízdenku jsme si opět koupili ve vlaku, a to za 110 SEK. Do Bodenu jsme dorazili v devět, schovali jsme si batohy ve skříňkách na nádraží (15 SEK za jednu!), a šli jsme se mrknout někam po internetu, protože jsme si chtěli objednat jízdenky na vlak v 17:50 do Göteborgu. Došli jsme do turistické kanceláře, kde byl naštěstí k dispozici i internet. Paní nás ale poslala do vedlejší cestovní kanceláře, kde se prý na tyto vlaky lístky přím prodávají. Slečna na přepážce nám ale bohužel sdělila, že na námi požadovaný vlak už nejsou místa. Že můžeme jet až ve 22:10 a to jenom do Stockholmu. Po dlouhém rozmýšlení jsme to nakonec vzali za 440 SEK za osobu. Zbýval ale ještě jeden problém: jak se dostat za co nejmenší peníz do Göteborgu. Šli jsme do turistické kanceláře na internet, abychom porovnali ceny Swebusu a SJ. Autobus by nás stál 347 SEK, vlak přes šest set. Řekli jsme si, že to zkusíme risknout a využít nabídku SJ jménem Sista minuten, tedy koupě jízdenky tzv. last minute. Zde je to možné nejdříve 24 hodin před odjezdem vlaku a sleva je k dispozici pouze pro studenty a důchodce. Měli jsme tedy spoustu času, tak jsme vyrazili do obchodu pro jídlo a pak i na prohlídku Bodenu.

Procházka po Bodenu.
Procházka po Bodenu.

 

Koupili jsme si něco na zub, sedli si kousek dál na lavičku a i přes občasné divné pohledy kolemjdoucích jsme spokojeně konzumovali. Ještě nebylo ani poledne a vlak jel až v deset, takže jsme měli moře času. Na informacích nám paní doporučila návštěvu místního akvaparku. Měli jsme i chuť tam za těch 75 SEK jít, ale plavky jsme měli bohužel schované v úschovně na nádraží. Šli jsme se k akvaparku aspoň podívat, byl opravdu hezký a vlastně ani ne moc drahý. Našli jsme tam i letáček z místního supermarketu ICA, kde měli v akci paklík plechovek piva (24 x 0,5 l) za 60 SEK. Pravda, pivo mělo snížený obsah alkoholu, jak je tady zvykem (2,8 %), ale to nám vůbec nevadilo, protože za takovou cenu to byla opravdu lidovka. Borec u pokladny sice trochu nechápal a chtěl po nás občanku, ale to nebyl problém.

Po týdnu odloučení jsme si udělali malou radost.
Po týdnu odloučení jsme si udělali malou radost.

 

Šli jsme hned kousek dál na lavičku, abychom to pivo hned mohli ochutnat. Nebylo sice nic moc, ale za tu cenu? Takhle jsme chvilku zevlovali po městě, až jsme se usídlili na jedné lavičce pod mostem. Absolut homeless, řekl bych. Však i kolemjdoucí na nás zírali, jak na zjevení, ale to nám vůbec nevadilo. Dali jsme si další pivo a až se přiblížila pozdější odpolední hodina, vydali jsme se opět do turistické kanceláře rezervovat jízdenky na ten vlak a taky i na autobus domů. Hlavně jsme ale doufali, že seženeme ty lístky na ten vlak. Obsluha v kanceláři se mezitím vyměnila, ale to vůbec nevadilo, protože tato paní nás nechala jít na internet zadarmo. Navíc se nad námi asi někdo smiloval úplně, protože jsme sehnali ty lístky za 220 SEK/osoba. Luxusní cena nakonec, ta nejnižší, kterou jsme v té době mohli mít. Po nákupu lístků jsme se ještě vydali na nákup potravin, abychom ve vlaku měli co jíst. Začalo zase poprchávat, tak jsme už vyrazili na nádraží, počkat na vlak. Doufali jsme, že nebude moc plný, abychom si mohli sednout k sobě, protože místenky jsme měli po dvojicích na různá místa ve vagónu. Na volná sedadla vedle nás měl někdo přistupovat až ráno, takže jsme se sdružili a po tomto náročném dni i docela rychle usnuli.

Pátek 17. 8. 2007

Noční přejezd utekl docela rychle, hezky jsme si zdřímli. Ráno jsme ještě tak nějak posnídali a spolucestujícím udělali chutě loveckým salámem a nivou. Vlak měl pak půlhodinovou přestávku v Sundsvallu, a té jsme využili k vyzvednutí lístků na ten následující vlak. Pak už cesta ubíhala rychle a v pravé poledne jsme dorazili do Stockholmu. Měli jsme trochu obavy, že budeme mít zpoždění a nestihneme ten následující vlak. Ten jel ale skoro z vedlejší koleje, takže to bylo bez problémů. Vlak byl úplně plný a šest a půl hodiny se strašně vleklo. Do Göteborgu jsme dorazili v sedm večer a hned jsme šli sednout na nádraží do kavárny na internet. Později jsme šli koupit kartu Göteborg Pass na 48 hodin za 310 SEK, což se při cenách jednotlivých atrakcí a MHD vyplatí. Pak už jsme se vydali na autobus, který nás měl zavézt ke kempu. Kemp byl sice trochu z ruky (15 km od centra), ale v dosahu MHD. Hlavně nás přesvědčila cena 120 SEK za stan na noc, což je na čtyřhvězdičkový kemp luxusní cena. Navíc zde bylo i všechno v ceně, což bylo fajn. Slečna na recepci po nás chtěla dvě kempinkové karty (prý za každý stan jednu). My jsme ale měli jenom jednu, protože zatím nám plně dostačovala. Když ale slečna viděla, že jsme zmoženi cestou, smilovala se a druhou kartu po nás nechtěla. Byli jsme jí velmi vděční a na důkaz vděčnosti jsme si ještě vzali nějaké chilli omáčky, které tam byly zadarmo k dispozici. Rychle jsme se ubytovali, ospršili a šli spát co nejdřív, abychom další den mohli vstávat brzo a vyrazit na prohlídku města.

Sobota 18. 8. 2007

Byli jsme asi zmoženi hodně, protože do města jsme vyráželi až po desáté hodině. Jako první jsme zamířili k loďce, která nás po půlhodinové plavbě dovezla k pevnosti Nya Älvsborg, která dřív sloužila k ochraně göteborského přístavu.

Městská pevnost.
Městská pevnost.

 

Jak jsme chodili po pevnosti, tak pořád střídavě pršelo. Počasí moc nevyšlo, škoda. Při cestě lodí zpátky se ale počasí trochu umoudřilo, tak jsme doufali, že už to tak zůstane. Po příjezdu zpátky jsme šli navštívit asi nejzajímavější stavbu v Göteborgu, Utkiken (v angličtině Lipstick – rtěnka). Z výšky 80 metrů je odtud krásný výhled na celý Göteborg. Odtud jsme pak zamířili do námořního muzea, které se rozkládá přímo na lodích.

Rozhledna na domě zvaném rtěnka.
Rozhledna na domě zvaném rtěnka.

 

Pohled z rozhledny na státní operu a přístaviště.
Pohled z rozhledny na státní operu a přístaviště.

 

Přístav v Göteborgu a v pozadí městská opera.
Přístav v Göteborgu a v pozadí městská opera.

 

Při prohlídce nám docela vyhládlo a řekli jsme si, že si skočíme někam na oběd na nějaké švédské jídlo. Po hodinovém bloudění městem jsme ale nenašli nic rozumného. Když už to byla nějaká restaurace se švédským jídlem, tak byla drahá (několik set korun za jídlo). Pokud jsme zas našli nějakou restauraci za rozumnou cenu, tak zas byla většinou asijská. Taky všude bylo plno restaurací italských, francouzských, řeckých a i pár irských.

Takové Václavské náměstí v Göteborgu.
Takové Václavské náměstí v Göteborgu.

 

Nakonec nás hlad přemohl a najedli jsme se v obyčejném rychlém občerstvení. Najezení jsme pak pokračovali v našem dalším programu, kterým byla prohlídka města na člunu. Trvala skoro hodinu a byla moc fajn, člověk se o městě aspoň něco dozví. Z loďky jsme taky viděli stát ve vodě nějakou slečnu s cedulí. Vypadala opravdu jako živá. Až když jsme připluli blíž, tak jsme zjistili, že je to jenom figurína, a že je to součást nějakého místního umění. Po projížďce jsme se ještě vydali na nádraží na internet, zkontrolovat poštu a tak. Pak už jsme zamířili zpátky do kempu, najedli jsme se a šli spát.

Neděle 19. 8. 2007

Vstávali jsme o něco dřív, abychom se stihli sbalit a ve městě taky něco vidět. Dorazili jsme na nádraží a přemýšleli, kam schováme batohy, aby to vyšlo co nejlevněji. Předtím jsme ale zakoupili jízdenky na autobus do Helsingborgu. Až potom jsme začali řešit, co s batohy. V turistické kanceláři ale batohy bohužel neschovávali. Vypadalo to tak, že si je budeme muset schovat v úschovné skříňce na nádraží. Ještě jsme tak seděli a debatovali, a v tom se u nás zastavila jedna Polka, která pracovala v blízké restauraci a naše čeština jí byla docela povědomá, protože jak jsme při rozhovoru s ní zjistili, studovala v ČR. Nenápadně jsme se zeptali, jestli by nám nemohla někde schovat batohy. Po delším přemýšlení řekla, že by to šlo do místnosti s odpadem. Měli jsme trochu obavy, když jsme naše batohy balili do černých igelitových pytlů. Ale slečna nám dala i svůj telefon, kdyby něco, tak jsme byli klidní. Odlehčení jsme tedy vyrazili do města. Naším dnešním plánem bylo Universeum, což bylo takové naučné muzeum. Nachází se zde třeba deštný prales i se zvířaty, která pobíhají okolo nebo také výstava různých technických věcí i s takovým zábavním koutkem, ve kterém jsme se vyřádili.

Návštěva Universea, opravdový zážitrek.
Návštěva Universea, opravdový zážitrek.

 

Budova Universeum
Budova Universeum

 

Odtud jsme se už pomalu vydali zpátky na nádraží, protože jsme chtěli před cestou ještě nakoupit jídlo. Cestou jsme ještě minuli hokejovou halu Scandinavium a fotbalový a atletický stadion Ullevi.

Legendární fotbalový stadion ULEVI.
Legendární fotbalový stadion ULEVI.

 

Nakoupili jsme, na nádraží jsme si ještě skočili na internet, využít zbývající čas a pak už jsme čekali na autobus. Společnost Swebus to má vymyšlené zajímavě, prodává lístky pořád, a pak podle počtu cestujících přistaví odpovídající počet autobusů, klidně i cizích společností. My jsme jedním takovým autobusem cestovali a byli jsme spokojeni, protože byl ještě kvalitnější, než autobus Swebusu. Po dlouhé cestě jsme navečer dorazili do Helsingborgu, kde jsme neváhali a hned šli do parku hledat místo na spaní. Rubi měl trochu obavy, protože loni jsme v tom parku žádné místo nenašli. Ale uklidnil jsem ho slovy, že už jsme oproti loňsku přece jenom zkušenější a určitě nějaké pěkné místo najdeme. To se taky stalo, utábořili jsme se v parku u jezírka. Akorát jsme stihli rozbít stany a padla tma. Jak jsme na tom jihu, tak se tady stmívá docela brzo, skoro stejně, jako u nás. Jenom jsme rychle povečeřeli a šli spát.

Pondělí 20. 8. 2007

Ráno jsme vstali radši dřív, aby kolemjdoucí neměli nějaké problémy, kdyby viděli naše dva stany. Posnídali jsme v takovém amfiteátru, musel na nás být zajímavý pohled. Všude kolem nás se válela spousta prázdných plechovek, tak Tom dostal nápad, že to všechno posbírá a půjde vrátit, protože plechovky jsou zde zálohované (50 öre). Našel jich docela dost a k tomu ještě pár PET lahví (záloha 1-4 SEK). Tak to šli s Rubim pak vrátit a za utržené peníze si nakoupili jídlo. Já s Marťou jsme mezitím šli na pláž. Šli jsme i s batohy, nemělo cenu si je schovávat, protože po poledni jsme odjížděli autobusem do Malmö. Na pláži nebyla ani noha, protože bylo docela chladno, ale moře zas tak studené nebylo.

Pohled na palmy na pláži.
Pohled na palmy na pláži.

 

Poseděli jsme u moře a počkali na kluky, až se vrátí z obchodu. Pak jsme se všichni ještě šli projít po pláži a posléze i do města. To jsme taky jen tak proběhli, protože s těmi batohy se toho moc dělat nedá, a šli jsme počkat na autobus a jeli do Malmö, které je odtud jenom hodinku cesty. Do Malmö jsme přijeli po druhé hodině a hned jsme zamířili na informace koupit si turistické karty (130 SEK na 24 hodin) a taky jsme se objednali na zítřejší vyhlídkovou jízdu autobusem. Odtud jsme hned vyrazili do kempu, kde jsme byli i loni. Ovšem naše překvapení bylo, že autobus nás vysadil o zastávku dřív, než loni, tak jsme do kempu museli ještě chvilku šlapat. Tam jsme zjistili, že autobusová zastávka byla zrušena. Šli jsme se hned ubytovat a postavit stany. S Marťou jsme zjistili, že u našeho stanu chybí kolíky. Musely nám asi někde vypadnout, jinak to není možné. Docela nepříjemná záležitost. Ještě, že se nám to stalo až poslední noc. Místo kolíků jsme tedy stan upevnili nalámanými klacíky, drželo to zhruba stejně, tak snad nás vítr neodfoukne. Po postavení stanů jsme vyrazili do města, abychom ještě něco stihli. Většina muzeí už měla zavřeno, měla otevřeno už pouze továrna na čokoládu, tak jsme tam vyrazili. Jak jsme ale zjistili, byla to jenom jedna místnost, která vyprávěla o historii továrny a taky zde byla možnost ochutnávky různých druhů čokolád. Byly docela dobré, tak jsme nakoupili i pro naše blízké, ať jim taky něco dovezeme. Z továrny jsme vyrazili směrem do centra, abychom zjistili, že se zde pořádá nějaký Malmö Festival – všude hrála hudba a bylo zde plno stánků s občerstvením.

Návštěva Malmö slavností, kde bylo všude jen plno jídla.
Návštěva Malmö slavností, kde bylo všude jen plno jídla.

 

No comment...
No comment…

 

No comment...
No comment…

 

Občerstvení zde bylo zastoupeno velmi bohatě, přišlo nám, že je to nějaký festival jídla, protože člověk mohl ochutnat pokrmy z různých zemí. Chodili jsme mezi stánky a jen tak nasávali vůni jídel, až jsme nevydrželi a museli si taky něco koupit. Rubi s Marťou vyzkoušeli bagetu s losím masem, bylo to opravdu dobré. Já s Tomem jsme si dali nějaké místní klobásky, taky lahůdka. Blížil se večer a tak jsme zamířili zpátky do kempu. Cestou jsme se ještě stavili v obchodě, abychom si už nakoupili nějaké jídlo na večer a taky už částečně na cestu domů. V kempu jsme hned povečeřeli. Při večeři se kolem nás motal na kole nějaký děda, který se nás pak i ptal, kde je tady recepce a tak. Na chvilku zmizel, ale pak se zas objevil a dal se s námi do řeči. Pokecali jsme opravdu výborně, děda valil anglicky opravdu kvalitně. Zjistili jsme, že je z Dánska, tak nám vyprávěl, jaké to tam je, jaká je tam životní úroveň oproti Švédsku a tak. Když se dozvěděl, že jsme z Česka, tak si vzpomněl, že za mlada sledoval první československé erotické filmy, a že na nich v pubertě v podstatě vyrostl, protože to prý bylo na tehdejší dobu úplně něco nového. No, zajímavou diskusi jsme vedli… Všude kolem nás se mezitím stahovala komáří mračna, tak jsme se šli ještě rychle ospršit a schovat se, protože venku řádila tahle malá krvelačná stvoření. S Marťou jsme ještě večer vyrazili na procházku po pláži, odkud jsme krásně viděli osvětlený Öresundský most a v dálce byla vidět i Kodaň. Po návratu jsme šli hned spát, ráno jsme zase chtěli brzo vstávat, abychom toho z Malmö viděli co nejvíc.

Úterý 21. 8. 2007

Ráno nás čekala poslední snídaně ve Švédsku, ale co hlavně, také poslední balení a poslední uklízení stanů. Vyrazili jsme proto hned na autobus do města. Na autobusové zastávce jsme si krátili čas do odjezdu autobusu povídáním a oslovil nás opodál stojící kluk, a to dokonce česky. Zjistili jsme, že máme společnou cestu a že v podvečer odjíždí s námi do ČR. Jeli jsme tedy spolu i do města a na autobusovém nádraží, odkud jsme měli o půl šesté odjíždět zpátky do ČR, jsme si schovali batohy za docela lidovou cenu 10 SEK za batoh.

Nedobitná tvrz v Malmö
Nedobitná tvrz v Malmö

 

Vyrazili jsme do města a naším prvním cílem bylo technické muzeum. I to obsahovalo takový zábavně-poučný koutek, kde jsme se dostatečně vyblbnuli. Z muzea jsme přes město zamířili zpět k nádraží, odkud v pravé poledne odjížděl autobus na vyhlídkovou jízdu.

Už z dálky nepřehlédnutelná dominanta města.
Už z dálky nepřehlédnutelná dominanta města.

 

Sešlo se nás tam hodně, autobus byl zcela zaplněn. Paní průvodkyně vykládala ve třech jazycích – švédsky, anglicky a německy. Co jsem tak odposlouchal, tak pokaždé říkala trochu něco jiného, hlavně v němčině tam přidávala spoustu zajímavostí, které pak v angličtině neřekla. Ocenili to především samozřejmě Němci, kterých bylo v autobuse plno. Při vyhlídkové jízdě začalo docela dost pršet, tak jsme doufali, že se vyprší za tu dobu, co jsme schovaní v autobuse. Naštěstí tomu tak bylo. Vyhlídková jízda se trochu protáhla a trvala asi hodinu a čtvrt. Už jsme měli hlad a tak jsme po výstupu šli najít nějakou restauraci, kde bychom si mohli dát nějaké švédské jídlo za rozumné peníze. Na náměstí Lilla Torg těch restaurací bylo opravdu požehnaně, nemohli jsme si vybrat. Nakonec jsme ale přece jenom do jedné zapadli a dali si denní menu. Jídla teda nebylo nijak moc, ale zase bylo takové typicky švédské (masové kuličky, ryby, atd.). Po obědě jsme vyrazili nakoupit nějaké suvenýry a hlavně jsme zamířili do Systembolaget, tedy státní prodejny s alkoholem, kde jsme nakoupili spoustu piv pro své kamarády. Pak jsme ještě zamířili omrknout festival a opět jsme neodolali pokušení něco ochutnat.

Historické náměstí
Historické náměstí

 

Architektura jížního Švédska je velmi blízká západoevropské, kterou známe především z Německa.
Architektura jížního Švédska je velmi blízká západoevropské, kterou známe především z Německa.

 

S Rubim jsme si dali klobásu od Chilanů, která byla taky moc dobrá. Čas odjezdu se ale neúprosně blížil, tak jsme vyrazili směrem na autobusové nádraží. Ještě jsme na vlakovém nádraží nakoupili nějaké suvenýry a už jsme si šli vyzvednout batohy a počkat na autobus. O půl šesté autobus přijel a my jsme se se Švédskem rozloučili. Cestou zpátky jsme jeli opět na trajekt do Gedseru, kde jsme ale zjistili, že se jim nějak porouchala loď. Tak jsme museli jet až do Rodby, čímž jsme nabrali trochu zpoždění. Po krátké cestě trajektem jsme se vylodili v Německu.

Středa 22. 8. 2007

Skoro celou cestu Německem jsme všichni prospali, teda hlavně já. Ráno jsme se objevili na hraničním přechodu Krásný Les, kde jsme vstoupili zpátky do ČR. Za chvilku jsme byli v Praze a po deváté hodině ranní jsme dorazili do Brna. Trochu se zpožděním, díky tomu trajektu. V Brně jsme se na vlakovém nádraží rozloučili, Marťa jela domů do Boskovic a my tři jsme zamířili do Olomouce. Naši cestu jsme pak oficiálně zakončili posezením v naší oblíbené hospůdce s kamarády.

Autor článku Marek Fiala, autoři fotografií ostatní členové výpravy, svedsko2007.wz.cz

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *