Srážka se švédským zdravotnictvím…

Tyto stránky jsem si zakládal proto, abych představil Švédsko hlavně pro turisty a lidi co se zajímají jak se ve Švédsku žije. V podstatě jsem se klasickému blogu moc neblížil až na pár malých příspěvků, ale asi to začnu vyvažovat „fifti fifti“.

Ilustrační foto (zdroj www.1177.se)
Ilustrační foto (zdroj www.1177.se)

 

Na mail nebo na facebookovou stránku mi chodí čím dál tím více dotazů na běžný život. Asi nezačnu tím nejlepším, ale situace z posledních tří týdnů mi nedává na výběr. Přesto, že to je téma možná víc než osobní, ale i to patří k životu. Bohužel…

Před pár měsíci mé ženě diagnostikovali rakovinotvorný nádor na noze. Co se dělo následujících několik dní popisovat nebudu, určitě si to dovedete představit. Od nejčernějších myšlenek po pozitivní, že to přeci nemůže být tak hrozné a proč se to stalo právě nám. Bohužel to byl nádor zhoubný, ale operovatelný. To jen tak na vysvětlenou „vo co go“.

Před třemi týdny byla žena na operaci, kde ji nádor z nohy (pozn.: nádor seděl mezi malíčkem a vedlejším prstem a měl 3 centimetry v průměru) vyjmuli. Během operace ovšem lékař, byť největší kapacita ve zdejší nemocnici, zjistil že něco takového ještě nikdy neviděl, takže následoval telefonický hovor a žádost o pomoc specialisty s nemocnice v Umeå. Nádor totiž napadal nervy a byl jimi celý prorostlý.

Ženě nádor vyjmuli, zachránili celou nohu (pozn.: u tohoto typu nádoru dochází často k amputacím) a nervy sešili, byť nevěděli zda správně. Ještě týž den odpoledne jsem si ji vezl domů. Pro mě první šok!!! Čekal jsem, že minimálně přes noc zůstane, kdyby byly nějaké komplikace. No nic, asi ví co dělají.

Na recept jsme dostali tablety obsahující morfín a informaci, že máme balení na 3 dny. Když budou jakékoliv komplikace nebo bude potřeba dalších léků, stačí jen zavolat, ale ne do nemocnice nýbrž na patřičné zdravotní středisko, kde chodíme. Ženě udělali z obvazu na noze pořádnou bambuli a informaci, že nikdo to nesmí otevřít až za 3 týdny v nemocnici kvůli infekci. Navíc dostala i penicilin na ochranu proti infekci.

Tak a tady začíná naše dobrodružství… Asi bych měl napsat, že bydlíme ca 35 km od nemocnice a máme 3 malé děti ve věku 5 a 2 let a 6 měsíců. Žena má operovanou nohu, bere morfín a nesmí řídit. Já musím zůstat doma a starat se o ženu, děti, domácnost. Tedy narušena ekonomie.

Nikdo vám nepředepíše morfín ve větším balení, takže co 2 až 3 dny obléct sebe (to už mi celkem jde…) ženu, děti, naskládat do auta a vyrazit. Okej, nic zvláštního, ale když to děláte co 2 dny a neustále vám vypisují balení na den či dva, tak začnete ztrácet nervy. O času, který strávíte neustálým ježděním nemluvě, cena za malé balení je obrovská a s dětmi trávíte v čekárnách 2-3 hodiny naprosto běžně, aby vám lékař stejně neudělal nic jiného než vypsal recept, protože se na nohu nesmí podívat. Podotýkám, že do nemocnice jsme již nejezdili, ale vždy na místní polikliniku (hälsocentralen/zdravotnické středisko či na vårdcentralen/poliklinika) nebo když byly po páté hodině, což se občas stalo a vše bylo zavřeno a protože bolest byla taková, že už to nešlo vydržet a žena musela pro další léky, tak na večerní pohotovost.

Opět čekáme na lékaře, aby jen vypsal léky. Co dva dny, fantazie!!!
Opět čekáme na lékaře, aby jen vypsal léky. Co dva dny, fantazie!!!

 

Sice je ve Švédsku zdravotnická karta elektronicky, takže se může každý ošetřující lékař podívat na kompletně vše, od operace a její průběh, či jaké léky berete, tak i přesto jsme vždy museli znovu a znovu povídat každému lékaři o operaci, o bolestech, o problémech… Potom nám vždy předepsal léky, jak jinak, než na 1 či 2 dny… A takhle to probíhalo 3 týdny v kuse.

Vše vyvrcholilo o víkendu, kdy jsme museli večer na pohotovost, protože předchozí lékař kvůli zvyšujícím se bolestem vypsal zvyšenou dávku, ale jaksi na recept napsal jen malé balení, takže když si to žena doma uvědomila, tak byla skoro bez léků. To bylo v neděli večer. V úterý jsme měli jít do nemocnice na odstranění obvazů. Takže jsme potřebovali balení na poslední den a půl. To byl kámem úrazu.

Ve Švédsku funguje systém, že musíte zavolat na číslo 1177 což je centrála ve Stockholmu a oni vám řeknou po sdělení problému kam máte jít a v kolik hodin. Už u vstupu do polikliniky, kde se máte jenom nahlásit s námi začala zdravotní sestra diskutovat, že nás nepřijmou, protože jsme tam často!!! Cože!?!?! Copak my můžeme za to, že nám nikdo nepředepíše větší balení??? To snad není naše chyba!?! Podotýkám, že ono okno se setrou je ve vstupní hale, kde chodí lidé, kde je vstup do lékárny a vy máte diskutovat s nějakou nánou vaše zdravotní problémy. Pozor! Ve Švédsku je toto velmi citlivé téma, vše je vždy velmi soukromé a pořádně se na to hledí. Po dvaceti minutách „přemlouvání“ nás pouští dovnitř. Mé nervy začínají pracovat naplno. Následuje dvouhodinové čekání v čekárně s již nemocnými dětmi (jak jinak, když skoro den co den seděly 2-3 hodiny v čekárně s nemocnými). Konečně, přichází lékař. Bez jmenovky a představení nám arogantně sděluje, že nic nepředepíše, že je má žena narkoman!!! Vidím černě, ale ještě se držím! A proč narokoman? No protože, tak prý chodíme často!!!!!!! No to je neuvěřitelné!!!! To nemohl myslet snad ani vážně…

Žena se snaží vysvětlit, tak jako v předchozích případech, že má 3 týdny po operaci nádoru, který napadal nervy a má bolesti na které běžné léky prostě nezabírají. Lékař reaguje zvýšeným hlasem, ukazováním prstu proti mé ženě a slovy „teď budeš poslouchat ty mě!!!„. Kdybych nemusel za pár dní na migrační a s námi nebyly děti, tak lékař potřeboval ošetření místo mé ženy. Ani jsem netušil kolik sprostých slov ve švédštině umím a jak nahlas se umím projevovat. Když jsme procházeli kolem čekárny, tak lidi na nás vyděšeně koukali. Holt jsem si dovolil zvýšit hlas, a to se ve Švédsku nedělá.

Sbalil jsem děti, ženu a odjíždíme domů, přečkat noc! Ráno rozjedeme akci na zničení onoho lékaře! No jo, ale jak se vlastně jmenoval? Z parkoviště se vrací zpět pro jeho jméno, které je mi odmítnuto sdělit!!! Je nějaká barva více černá než černá? Přesně tak jsem totiž viděl!!!

Ráno voláme na úřad pro ochranu pacientů a sdělujeme naš zážitek. Jsou zděšeni a informují nás, že musíme podat okamžitě stížnost a omlouvají se nám za jednání lékaře. Přes nemocnici nám zajišťují léky a během 10 minut máme zprávu, že si je můžene vyzvednout v lékarně. Sním, či bdím?

V úterý odjíždíme do nemocnice na odstranění obvazu. Po návratu domů máme telefonát, že na mě a mou ženu podali z one polikliniky stížnost na sociálku!!! S radostí si domlouváme schůzku hned na další den, ale o tom až zítra, nebo dnes…? 🙂

Další články

Komentáře z www.facebook.com/sverige.cz

Jen pro úplnost, že to bohužel není jenom má zkušenost:

Janne Jannenson Tak abych nebyl pozadu s dalším příspěvkem o zdejším zdravotnictví: 22. 5. 2013 jsem už nemohl akceptovat dlouhotrvající bolesti v rameni a šel jsem k lékaři, ten do mě prásknul obstřik a po 14 dnech další páč ten první nepomohl, samozřejmě ten 2 taky ne pak mě lékař poslal na rtg za 3 týdny jsem šel na rtg a pak už šli všichni na dovolenou a na 1,5 měsíce veškerá péče skončila! Po dovolených jsem se tedy dozvěděl že musím jít na rehabilitaci a čekat další měsíc na ortopeda. Na rehabilitaci jsem dostal gumu na cvičení doma a že prej mě to musí pomoct

Po měsíci mě ortoped ukázal rtg a zdělil že mám v rameni sedlou klíční kost na rtg to bylo krásně vidět. Musím jít na operaci mě zdělil ortoped a včera jsem dostal dopis že za dva měsíce mě budou operovat 🙂

A další 3 měsíce budu doma po operaci. Shrnutí: obstřiky které byli bolestivé jak kráva k hovnu! Guma na cvičení trapné až ubohé a půl roku v prdeli!!!

Janne Jannenson Tak já přihrnu jedu se zubařkou 🙂
Postupně jsem cítil problém v dásnu, říkám si nějaký aftík nebo co 🙂 za pár dní mě to nateklo a hurá k zubařovi, bolest jak kráva už při samotném dotyku :-(. Doktorka vypadala solidně, pustila se do díla a vše supr rtg,vyvrtala, vyčistila zánět vše ok, a že prej za dva týdny na kontrolu. Jenže za dva dny zánět byl zpět, a tady nastal problém , když jsem tam přišel vážená paní na mě začala vykřikovat co tam dělám atd blabla že mám přece přijít za dva týdny 🙂 ukazuju znovu nateklou hubu a že je vše zpátky, baba uražená nevím proč si mě vzala do parády tak jak poprvé dělala vše v klidu a jemně teď mě dávala zabrat 🙁
A ůplně na ní bylo vidět jak je nasraná. Závěrem asi todle:
Zánět se začal vracet po třetí sedl jsem do letadla a letěl ke svému zubaři v ČR. Ten kroutil hlavou co to vážená paní zubař ká se mnou provedla a dalších 6 dní jsem u ně byl jak doma než mě vše dal do pořádku,  je to už 4 roky a ďod té doby jsem tady u zubaře nebyl, nevěřím jim tečka!

Simon Ornst Se svedskym zdravotnictvim mame podobne zkusenosti. Zena ma tehotenskou nemoc hepatopatii, je to dost nebezpecne onemocneni, muze ohrozit na zivote zenu nebo to nenarozene dite. Donutit barnmorsku, aby zene vzala krev na zjisteni nemoci bylo obcas uplne nemozne a v poslednich mesicich tehotenstvi, kdy uz bylo jasne, ze se to kazdym dnem projevi a zena ji prosila, at ji ty testy udela, ze vi o lecich, ktere ji pomahaji, ale nechce je brat, dokud ta nemoc nepropukne, ji sice krev odebrana byla, ale barnmorska odjela na dovolenou s ujistenim, ze kdyby neco, bude zena kontaktovana z nemocnice. Po trech tydnech, kdy se vratila sestra z dovolene, byla zena na kontrole a o testech se mlcelo! Zena si rikala, kdyby se neco delo, urcite by mi to sestra hned rekla, vzdyt je to tak dulezite! Az pri odchodu, aby zena mela jistotu, se zeptala,jak tedy dopadly ty testy a bylo videt, ze sestra ty vysledky umyslne zatajila, nemoc byla v plnem proudu – od odebrani krve uz minimalne mesic!!!! Vsechny otazky typu, jak to, ze nas tedy nikdo nekontaktoval, byly zahrany do autu…meli jsme sto chuti podat na tu sestru zalobu… Dalsi: uklouzl jsem  v lese a mel jsem podezreni na zlomeninu nohy, v nemocnici mi doktorka pohmatem urcila diagnozu, ze to zlomene neni! Pohmatem!!! Nastesti to opravdu zlomene nebylo, ale ty nervy, ktere jsme diky tomu prvnich par dni meli, jestli to zlomene je nebo neni, usetrili by nam je jednim rentgenem! Dalsi: zena byla na pohotovosti se zlucnikovym zachvatem, cely den jsme tam cekali a vecer ji poslali domu, ze se to uklidni a bude to dobre. Dalsi vysetreni ze nejsou potreba. Za dva dny tam byla znovu a mela tak velky zanet zlucniku, ze musela byt operovana klasickym velkym rezem, laparoskopicky uz to neslo… Ale abychom jen nehaneli, sestry na luzkovem oddeleni na chirurgii byly skvele, bylo videt, ze te praci odborne hodne rozumeji a mely individualni pristup, to se zase s peci sester v nemocnici v Cechach nedalo srovnat. A se zubari mame doposud taky hodne dobre zkusenosti.

Máte i Vy nějakou zkušenost se švédským zdravotním systémem? Jak dobrou, tak špatnou? Podělte se o ni v komentářích. Takové informace jsou někdy k nezaplacení. Podotýkám, že nechci pranýřovat švédský systém!

 

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

1 komentář: „Srážka se švédským zdravotnictvím…

  • Profilový obrázek
    2014-11-20 (18:19)
    Permalink

    Ja uz jsem k doktorum radsi nechodim, jezdim radsi do Cech.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *