Sny se mají plnit a St. Olavsleden je ten můj

Asi bych měl konečně objasnit, o čem to tady na Facebooku poslední dobou stále mluvím a o jakém cíli je tedy řeč. Já vím – neříkej hop, dokud nepřeskočíš, ale jak jsem již mnohokrát napsal – bez snů a cílů se žít nedá. Tedy alespoň já to nějak neumím. A co že je tedy ten můj cíl? Nic menšího než poutní cesta St. Olavsleden.

Trasa poutní cesty St. Olavsleden (zdroj www.olavsleden.com, licence CC BY 3.0)
Trasa poutní cesty St. Olavsleden (zdroj www.olavsleden.com, licence CC BY 3.0)

 

Při pohledu na mapu si možná většina z vás pomyslí, že nejsem normální. Ale když já chci, chci a chci. Jsem ovšem realista, takže to nebude tak jednoduché. Mimochodem, až to uvidí moje máma na Facebooku, který bedlivě sleduje, tak ji trefí šlak. Sorry, mami…

Pravděpodobně si někdo z vás vzpomene, že jsem zhruba před rokem dal na Facebook pár fotek zříceniny starého kostela, kterou jsem objevil, když jsem nás stěhoval. Bylo tehdy krásně, já se kochal, a tak jsem jel jinou cestou než obvykle. Před pár týdny jsem zjistil, že to je výchozí bod poutní cesty mezi Botnickým zálivem na východní švédské straně Skandinávie a Atlantským oceánem na západní norské straně.

Co to ta St. Olavsleden vlastně je?

Poutní cesta nebo chcete-li stezka (švédsky pilgrimsleden) St. Olafsleden je dlouhá 564 km a spojuje švédský Selångernorský Trondheim. A právě to je ten problém. Selånger je totiž takové předměstí Sundsvallu, kde bydlím. Bože, vždyť já to mám pod nosem!

stolafsleden-pilgrimsleden-logotyp

Stezka je značena symbolem St. Olavsleden a ukazuje směr do katedrály Nidaros v Trondheimu. Je to stezka plná starých kulturních památek a vede po silnicích, pěšinách, podél řek, jezer, přes hory i údolí. Prvních 100 kilometrů vede údolím Ljungans a v kraji Jämtland kopíruje velká jezera a nakonec i jednu z nejdelších švédských řek Indalsälven. Norskou hranici překračuje v horách a míří směr fjordy u Trondheimu. Jak to ale všechno vzniklo a kdože to ten svatý Olav vlastně je?

Pohled do historie

V roce 995 (čas Vikingů) se na jihu Norska v Ringerike narodil Olav Haraldsson. Když mu bylo 12 let, vyrazil na dobyvatelskou vikinskou cestu a trvalo mnoho let, než opět stanul na norské půdě. Mezitím přijal křesťanství a byl pokřtěn ve francouzském Rouenu. V roce 1015 opustil Anglii s cílem se stát norským králem a zavést sem křesťanství. Právě z Anglie si s sebou vezl na lodi několik biskupů.

Zpočátku šlo vše hladce a Olav se stal prvním norským králem, který začal efektivně kontrolovat a sjednocovat Norsko. Podnikal misijní výpravy hlavně do střední a severní části Norska, kde stavěl kostely a snažil se, aby zdejší obyvatelé také přijali křesťanství. Ovšem tak, jak byl úspěšný s pokřesťanštěním obyvatelstva, tak byl naopak velmi neúspěšný se získáváním loajality mezi vládci jednotlivých regionů. Toho využil mocný dánský král Knut Veliký a koupil si loajalitu norských vůdců. Olav ztratil svou moc a nakonec musel Norsko opustit.

Poslední rok života ve vyhnanství (rok 1030) strávil Olav v Kyjevě, který byl v té době centrem evropského duchovního rozkvětu. V létě téhož roku vystoupil na břeh v Selånger s úmyslem dobýt zpět Norsko (pozn.: právě proto zde tedy začíná ona poutní cesta). Rozhodující bitva se odehrála 29. července u norského města Stiklestad. V důsledku vojenské chyby bylo jeho vojsko přelstěno a Olav byl zabit. Jeho tělo bylo propašováno pryč a pohřbeno v místech, kde nyní stojí katedrála Nidaros v Trondheimu.

Kostel v Selånger u Sundsvallu. Právě zde je začátek poutní cesty St. Olavsleden, která končí v norském Trondheimu.
Kostel v Selånger u Sundsvallu. Právě zde je začátek poutní cesty St. Olavsleden, která končí v norském Trondheimu.

 

Netrvalo dlouho a začaly se dít „podivné věci“. Brzy po bitvě u Stiklestadu nastalo zatmění slunce a Stiklestad byl srovnáván s Golgotou, kde byla také tma v pravé poledne. Začaly se objevovat zvěsti o zázračných uzdraveních. Třeba když kapka krve ze zranění šlechtice Tore Hunda spadla na místo, kde byl král pochován, a on se zázračně uzdravil a proto se vydal na poutní cestu do Jeruzaléma.

Rok po smrti Olava bylo jeho tělo exhumováno a on byl prohlášen za svatého ve jménu lidu. Olav byl kanonizován jako mučedník. Tím, že byl křesťanem, byl označován jako boží nástroj a od té doby je nazýván apoštolem Norska. Jeho odkaz byl po věky velmi silný.

Podél cesty, kterou Olav absolvoval ze Selånger, až po místo, kde je pohřben, bylo vystavěno několik ubytování pro poutníky a také mnoho pramenů bylo po něm pojmenováno. Většina pramenů se podle pověsti objevila při Olavově cestě z Botnického zálivu, když udeřil do země svou holí. Dodnes se tedy můžete napít studené osvěžující vody a u toho vnímat okolní přírodu a svěží čistý vzduch.

Buďme ale realisti

No nezní to jako pohádka, která si zaslouží následování? Já jsem nadšen a rozhodnut, že tuto trasu chci a taky budu absolvovat. Miluji přírodu, hory, lesy a historii. Není tedy lepšího spojení. Jen se nabízí otázka kdy a jak? Je potřeba se na to podívat střízlivýma očima.

Není mi dvacet, nejsem svobodný, mám nemocnou ženu, ale hlavně tři malé děti. Žádná pomoc od rodiny, která by se v době, kdy já se budu vznášet v oblacích, o děti postarala. Na dva či tři týdny sem holt jenom tak nikdo nepřiletí. Jaké mám tedy možnosti?

První – ignorovat to a dělat, že žádná taková fantastická cesta neexistuje. Jsem blázen? Nejsem! Možnost první je tedy kategoricky zamítnuta!!!

Druhá – počkat, až děti vyrostou a nebude s nimi taková starost jako teď (aktuální věk dětí: Mio 2, Lucas 4, Uma 7). Takže když se na to podívám optimisticky, tak nejmenšímu by muselo být aspoň 10, a to prostě nevydržím! Odpověď na variantu druhou tedy zní: zamítnuto!!!

Třetí – rozdělit cestu na etapy. Minimálně tedy na dvě až tři tak, abych se vždy vešel do jednoho týdne, kdy děti budou ve školce a škole a starost s nimi bude tedy minimální. To by šlo!

Letos snad udělám aspoň část trasy. Žena čeká na operaci, která bude asi v nejbližších dnech, a tak je vše zatím neplánovatelné. No uvidíme. Teď se tedy pilně věnuji tréninku a chystám několik jednodenních dálkových výšlapů od 40 do 100 kilometrů. Když si kladu velké cíle, tak trénink podle toho přeci musí vypadat.

Nebojte, nebudete teď na webu, Facebooku a Twitteru sledovat každý můj výšlap na kopec nad městem. Chystám se na různá místa a foťák budu mít vždy při sobě, takže vám zase kus toho Švédska budu moci ukázat.

Držte mi tedy palce, aby to vydrželo mé staré pochroumané koleno a já nakonec těch 564 km mezi Selånger a Trondheimem zdolal. Pokud možno rozděleno jen na dvě etapy. Takže postupnými kroky vpřed, zpátky ni krok..

Odkazy

Zdroj

Volný překlad z

Pokud i vy máte nějaké takové cíle a sny, které byste rádi absolvovali, nebo je již máte dokonce za sebou, nebojte se pochlubit. Rád vám dám na webu prostor a třeba budete inspirovat druhé.

Jazyková korektura anelah

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

6 komentářů: „Sny se mají plnit a St. Olavsleden je ten můj

  • Pingback:Příměří u Bleckåsen 25. července 1809 -

  • Pingback:Příměří u Bleckåsen 25. července 1809 - Sverige.cz

  • Profilový obrázek
    2016-05-28 (15:04)
    Permalink

    Ahoj a krasny den!!!Tvoje stranky jsou moc pekne a uz mne parkrat inspirovaly. Planovala jsem Jakobsweg ve Spanelsku, ale po precteni Tvych informaci jsem se rozhodla pro tuto cestu.Ja nejsem zdaleka nejmladsi,nemam uz zadne zavazky, tak to proste jen zkusim. Diky za inspiraci, brzke uzdraveni Tve pani a hodne radosti s detmi!!!! Mnoho pozdravu ze Stockholmu posila Lenka

    Reagovat
    • Pavel Stanco
      2016-06-05 (20:03)
      Permalink

      Zdravím Lenko, staří jsme jenom tak, jak sami chceme. Takže i ve mě je třeba dvanáctiletý kluk, byť se šedinami ve vlasech… Olavsleden mohu doporučit. Už se nemohu dočkat až budou děti jen o špetičku větší a já budu moct na cestu vyrazit a vědět, že se s nimi žena doma sama nezblázní. Teď už naštěstí zdravá! Třískám to na dřevo.
      Mimochodem, pokud se potom budeš chtít s dalšími podělit o zážitky a zkušenosti, tak rád Ti poskytnu prostor na webu. Určitě to bude dost lidí zajímat!
      Mvh Pavel

      Reagovat
  • Profilový obrázek
    2015-05-29 (8:23)
    Permalink

    Zní to báječně, chtěl bych to taky jít s tebou.

    Reagovat
    • Pavel Stanco
      2015-05-30 (21:09)
      Permalink

      Rád bych přijal společnost, neb ve více se to lépe táhne, ale v tomto případě to asi nevyjde 🙁 Bohužel, jak píšu, půjdu to kvůli rodině na několik etap a navíc teď ani nedokážu říci, kdy 🙁

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *