Sen třetí: Ráno v lese (Morgon i skogen)

Stojím bosýma nohama v mechu. Šťavnatém, měkounkém, lehkém jako vánek a zeleném jako… jako… jako co vlastně? Nenapadá mě nic zelenějšího a koneckonců ani stejně zeleného, jako je mech v ranním šeru v lese těsně před rozbřeskem. Zelený všemi odstíny zelené (Sámové prý mají asi 200 výrazů pro sníh, ale pojmenovat tolik odstínů zelené by nesvedl nikdo, ani ti všichni trolové, kteří v něm žijí celé věky).

Mech třpytící se kapičkami deště, který ještě před pár okamžiky šustil, pleskal a zurčel novými pramínky mezi kameny. Ustal tak náhle, že jeho poslední kapky nestihly spadnout ze zelených větviček a zůstaly nehybně v tom tichu, čekajíc na vánek, který je setřese do společnosti těch ostatních. Neslyšně prolétla sova, aby se ukryla před slunečními paprsky a počkala na další krásnou a tajuplnou noc v lese plném mechu, kapek a ticha.

olga.sibrtovaOlga žije v Praze, ale duchem je pořád ve Švédsku, kam jezdí pravidelně už od roku 2001. Skandinávie je krásná celá, ale postupem času a věku miluje nejvíc modrozelené Švédsko. A protože neumí fotit a k tomu si myslí, že by lidé měli víc číst a nechat pracovat svou fantazii, rozhodla se, že se s vámi podělí o své „Sny o Švédsku“. Čtěte, sněte a nechte vzniknout „fotku“, která nebude jen letným dotykem fantazie někoho jiného.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *