Sen první: Jezero (Sjö)

Stojím po kotníky v ledové vodě jezírka uprostřed nedotčené přírody. Prsty nohou mi odplouvají v malých vlnkách a do chodidel se zabodávají jehličky ledu (nebo jsou to jen kamínky na dně?). Přivírám oči, které si ještě nezvykly na ranní sluníčko a snažím se najít hranici, kde se stýká hladina s oblohou. Všechno je tak modré…. a vlastně i bíle puntíkované díky obláčkům, které v řadách plují po nebi. Nejdřív mě napadá vojenská přehlídka. Ale ne, to je nesmysl v tom míru tady kolem mě. Jasně, už vím: Labutí jezero, baletky v bílých sukýnkách, nohy v baletních špičkách napjaté jako struny, už víří jevištěm.

Najednou nastal v houfu baletek jakýsi chaos. Co se děje? Jsem zpět z divadla u jezera v lese a snažím se najít zdroj toho neklidu. Ale to asi jen na cestě k ostrůvku uprostřed divadelního jeviště šplouchla štika, kterou čísi nohy, ponořené po kotníky v ledové vodě jezírka uprostřed nedotčené přírody, vyrušily z raního rozjímání.

olga.sibrtovaOlga žije v Praze, ale duchem je pořád ve Švédsku, kam jezdí pravidelně (vlastně spíš nepravidelně, jak to práce dovolí) už od roku 2001. Chápe, že pro cestovatele – dobrodruhy je atraktivnější třeba Norsko, Island nebo Faerské ostrovy a Špicberky, ale s postupem času a věku si stále více uvědomuje, že opravdovou lásku cítí právě jen a jen ke klidnému, mírnému a modrozelenému Švédsku. A protože neumí fotit a k tomu si myslí, že by lidé měli víc číst a nechat pracovat svou fantazii, rozhodla se, že se s vámi podělí o své „Sny o Švédsku“. Přečtěte, zavřete oči a nechte „fotku“ vzniknout ve vaší hlavě. Uvidíte, že o to déle vám v ní vydrží a nebude jen letmým dotykem fantazie někoho jiného.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *