Sen pátý: Západ slunce na hřbitově (Solnedgång i kyrkogård)

Stojím zády opřená o dřevěnou zeď červeného kostelíku kdesi uprostřed Švédska, vyhřátou odpoledním sluncem. Listí břízek v zahradě se již vybarvilo všemi barvami podzimu a při sebemenším zaševelení vánku se snáší jednotlivé lístky na náhrobky a stále ještě šťavnatě zelený trávník mezi nimi. Přes kamennou hřbitovní zídku nahlíží pokroucená borovice a vypadá, jako by pamatovala všechny ty, kteří tu dnes odpočívají po namáhavém životě. Náhrobní kameny se zdají být jednoduché, ale právě to odráží prostý způsob života (i smrti).

Prohlížím si jednotlivé náhrobky ve zlatém světle slunce, které se blíží k obzoru a pozlacuje vše kolem mě. Jen tmavé, stále se prodlužující stíny dodávají obrazu dramatičnost. Obloha se postupně barví všemi odstíny růžové, oranžové, pak nachová barva oznamuje, že slunce zapadlo a ve hřbitovní zahradě nastává klid (i vánek ustal) a je čas se rozloučit. Rozloučit s hřbitovem, kostelíkem, který voní dřevem i všemi těmi předky, uloženými na tak krásném místě.

Ja, jag vill leva, jag vill dö i Norden!

olga.sibrtovaOlga žije v Praze, ale duchem je pořád ve Švédsku, kam jezdí pravidelně už od roku 2001. Skandinávie je krásná celá, ale postupem času a věku miluje nejvíc modrozelené Švédsko. A protože neumí fotit a k tomu si myslí, že by lidé měli víc číst a nechat pracovat svou fantazii, rozhodla se, že se s vámi podělí o své „Sny o Švédsku“. Čtěte, sněte a nechte vzniknout „fotku“, která nebude jen letným dotykem fantazie někoho jiného.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *