Rozjímání na mole

Dnes ráno (tuším že je středa) jsem při snídani otevřel sociální sítě, abych se podíval co je ve světě a v rodné hroudě nového, praštila mě do očí spousta nářků tak ukrutných že jsem myslel že přestali vařit pivo, zakázali kouření v hospodách, vypukla válka a umřel Gott, to všechno najednou.

Po bližším prozkoumání oné tragédie vyšlo najevo, že měl jeden z operátorů nějaký výpadek a lidé se nemohli připojit a tahle skutečnost si vyžádala i zprávu ve které bylo 8 vykřičníků, nevím jak to máte vy, ale na mě to znamínko vždycky působí tak nějak maniakálně, zběsile, skoro i neurvale. Zkrátka mi přijde že když ho někdo napíše na konec věty, tak na mě křičí.

Tak moc nářků nemůže nikdy zlepšit den, zavřel jsem počítač a upnul raději svojí pozornost k daleko důležitějším věcem, jako je třeba krajíc chleba s marmeládou.

Odjel jsem do lesa a jak se říká, tak práce šlechtí člověka, ale mě tahle navíc i neskutečně baví. Samo sebou jsou chvíle kdy na mě spadne pár olší a cestu mi přehradí statný smrk a marně máchám pilou a nejraději bych s tím seknul, ale vždycky se nějak vyhrabu ven a pak se chechtám na celý kolo a užívám si tu svobodu. Je to sice dřina, ale člověk si pročistí hlavu, posílí tělo a ještě za to dostane nějakej ten zlaťák do kapcy.

Kolosální zábava a radost
Kolosální zábava a radost

 

Po práci jsme s kolegou sedli do auta a vydali se pro ryby. Mám tu jedno svoje oblíbené jezírko, kolem dokola je krásný les, ve kterém rostou borůvky velké jak hrách, nějaký dobrý člověk ke břehu přidal mola a ve vodě se prohání krásní chutní pstruzi. Lehl jsem si na chvíli na molo, poslouchal šum stromů, koukal na tu modrozelenou parádu všude kolem, nebe bez mráčku, stálo by to za zvěčnění.

Nevim jak vypadá ráj, ale takhle nějak si ho představuju...
Nevim jak vypadá ráj, ale takhle nějak si ho představuju…

 

Poprvé od snídaně jsem vyndal krabičku z kapsy, udělal jsem fotku a koukám, žádný signál. Vzpomněl jsem si na ty stesky z rána, jak by se tady asi žilo lidem, kterým se hned po probuzení zhroutil svět, možná by si pro samé trápení nevšimli ani toho soba co se procházel na protější straně jezera a malých rybiček, co se proplétaly rákosím hned u břehu. Já však pevně věřím, že je mezi nimi aspoň někdo, kdo by přišel, poprosil, jestli si může půjčit prut a třeba by měl víc štěstí a jemu by ty ryby braly.

Dovětek: Když píšu tyhle řádky, vzpomněl jsem si na jednu svou fotku z nějaké praštěné demonstrace v Praze. Trochu mě mrzí, že jsem tenkrát tomu pánovi nestiskl ruku a nepoděkoval mu, jeho myšlenka je nadčasová.

Vážený pane, jestli tohle čtete, děkuji vám...
Vážený pane, jestli tohle čtete, děkuji vám…

 

pepa.horakPepa se narodil a vyrůstal v Praze, po 1. semestru skončil vysokou, pár let prodával v krámku a aby úplně nezcvoknul z města, tak si začal plnit svoje sny. Ke štěstí mu stačí málo, a tak je překvapivě často šťastnej. Skáče na kole a lyžích, leze po horách a skalách, chodí na slacklajně a kácí stromy. Jeho filosofie je prostá: Pokud máte kolem sebe dobrý lidi, zažíváte dobrý věci. Pokud máte kolem sebe špatný lidi, měli byste se poohlédnout po jinejch.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

2 komentáře: „Rozjímání na mole

  • Profilový obrázek
    2015-11-22 (19:26)
    Permalink

    Zdravím tě Pepku.
    Ten pán, s krásnou větou je Ing. Kmínek.
    Učil mě statiku a stavební mechaniku.

    Mám mu tedy příležitostně poděkovat? 😀

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *