Rozhovor s Lenkou Bazinkovou, předsedkyní občanského sdružení Severský filmový klub

Severský filmový klub (dále SFK) určitě zájemci o severskou kulturu znají a třeba jste již i vy nějaký jejich festival navštívili. Víte ale, kdo se za SFK vlastně skrývá a co ho vede k tomu, aby do Čech skandinávskou kulturu šířil? Pokud chcete vědět více, tak jsem pro vás udělal rozhovor s předsedkyní občanského sdružení Severský filmový klub Lenkou Bazinkovou.

Lenka Bazinková, předsedkyně občanského sdružení Severský filmový klub
Lenka Bazinková, předsedkyně občanského sdružení Severský filmový klub

 

Než se dostaneme k samotnému Severskému filmovému klubu, tak by se asi slušelo zeptat na to, co Vás vůbec tak zaujalo na Skandinávii, že dnes doslova žijete pro SFK, a jak vlastně vznikla myšlenka na založení SFK?

Z nevysvětlitelných důvodů mě fascinoval Island, sopky, ledovce, horké prameny a toužila jsem se tam vypravit. V roce 1996 jsem si tedy koupila zájezd s cestovní kanceláří. Zájezd to byl poněkud nepovedený, cestovali jsme starou Karosou, průvodce nekvalifikovaný, často nás vedl špatnou cestou, při výstupu na sopku Hekla jsem uklouzla na ledovém poli a řítila jsem se dolů do pole lávových balvanů a loučila se se životem. I průvodce si prý pomyslel „Sakra, máme tady smrťák.“ Naštěstí se ale v níže led proměnil ve sníh a já to ubrzdila a skončilo to jen popálenými předloktími, jak jsem se snažila na ledu brzdit. Na Hekle prý nebývá v roce mnoho slunečných dnů, ale ten den slunce svítilo a my jsme celý výstup absolovovali v krátkých rukávech, takže jsem si při té jízdě způsobila nemalé rány. Nebyla jsem jediná zraněná výpravy, díky tomu jsem se svezla terénní sanitkou, měla jsem špatný spacák, díky tomu jsem neustále počítala dny, kdy budu spát v teple na lodi. A na lodi jsem zas počítala dny, kdy budu spát v klidné posteli.

Osudová sopka Hekla na Islandu (foto archiv Lenka Bazinková)
Osudová sopka Hekla na Islandu (foto archiv Lenka Bazinková)

 

Průvodce byl na lodi okraden o značnou hotovost, neuvědomil si, že cestující nejsou jen poctiví Islanďané, následovalo humorné vyšetřování, které skončilo tím, že hlavní podezřelá prohlásila, že si těch 1.000 marek vydělala sexem… Byla to prostě dovolená ve stylu „Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, že je intenzivní.“ Přesto jsem se vrátila s velkou touhou se na Island ještě někdy vrátit. Zatím se mi to podařilo jen prostřednictvím filmů, které jsem začala sledovat ve zvýšené míře. Postupně jsem zjistila, že stejně jako Island mě fascinuje i severská kinematografie.

Díky zálibě v severském filmu jsem se seznámila i s manželem, který strávil rok v Norsku a jako takové mluvnické cvičení občas překládá filmy, které ve Skandinávii vyjdou na DVD bez anglických titulků. Dlouhou dobu jsem byla já jediným divákem. Zjistili jsme ovšem, že na Severu vzniká ročně více než 100 filmů a že k českým divákům se dostane jen zlomek. Čeští distributoři sází ná slavná jména jako je Lars von Trier nebo Ingmar Bergman. Stranou jejich pozornosti tak zůstává mnoho kvalitních filmů. To nám přišlo líto, a tak jsme začali hledat způsob, jak to napravit. To nás dovedlo až k pořádání festivalů, které získávají stále větší oblibu. Jsme moc rádi, že jsme v jejich rámci mohli uvést filmy jako švédský oscarový snímek Tak jako v nebi, seznámit diváky s prvotinou Thomase Vinterberga Největší hrdinové, uvést některé filmy z raného švédského období dánské režisérky Susanne Bier, v obnovené premiéře uvést první dánský film nominovaný na Oscara – Qivitoq a spoustu dalších titulů.

Jak dlouho SFK funguje a co by mělo být jeho hlavní náplní?

Vícedenní přehlídky jsme začali organizovat v roce 2010, kdy jsme také založili občanské sdružení, Severský filmový klub s hlavním cílem zaplnit mezeru v české distribuci a představit divákům severské filmy, které přes své nesporné kvality českou ditribuci minuly (Adamova jablka, Tak jako v nebi, Král z ostrova Bastoy,…).

V České republice existuje řada filmových festivalů zaměřených na národní kinematografie – Das Filmfestival, Festival francouzského filmu, La Película. Rádi bychom, aby námi pořádané festivaly získaly, kromě rozšiřující se komunity českých fanoušků, kterou již v současné době mají, podobný status a pravidelnou podporu ze zemí, jejichž kulturu prezentují.

Všiml jsem si, že vyzdvihujete informaci o titulcích pro lidi se sluchovým postižením. Má to nějakou hlubší myšlenku, nebo si uvědomujete, že se na lidi se sluchovým postižením v České republice, pokud jde o kulturu, dostatečně nemyslí? Přece jen je Česká republika známá svým dabingem.

S titulkováním pro neslyšící jsme začali víceméně náhodou, naše kolegyně, která se měla starat především o PR, má zkušenosti s prací v různých organizacích zaměřených na neslyšící. Díky tomu jsme se začali více zajímat o problematiku titulkování pro neslyšící. Odhady o počtech lidí se sluchovým postižením se velmi různí, dle některých je to až 15 % běžné populace. Převážnou část tvoří ti, kterým se během života zhoršil sluch. Rozhodli jsme se tedy pro takový experiment. Zpřístupnit i těmto lidem běžné festivalové projekce a opatřit filmy speciálními barevně rozlišenými titulky. Maximálně pět hlavních postav by mělo mít svou barvu po celý film a v titulcích jsou také doplněné informace o zvucích mimo záběr, které jsou nezbytné k tomu, aby neslyšící divák pochopil pointu děje.

V současné době se v ČR tímto způsobem titulkují pro neslyšící různé pořady na veřejnoprávní televizi. Jedná se například o zprávy a jiné pořady v českém jazyce. Titulky si diváci volitelně zapínají v teletextu.

Barevné titulkování pro lidi se sluchovým postižením.
Barevné titulkování pro lidi se sluchovým postižením.

 

My jsme ale chtěli vyzkoušet, zda je možné, aby titulky pro neslyšící byly opatřeny filmy, u kterých si je slyšící divák nemá šanci vypnout. Existuje, například mezi provozovateli kin, taková pověra, že pokud je film otitulkovaný pro neslyšící, slyšící do kina nepřijdou.

Nejprve jsme pro neslyšící titulkovali jen vybrané projekce. Od roku 2012 těmito titulky opatřujeme všechny filmy uváděné v rámci festivalu. A udělali jsme zajímavou zkušenost. I slyšící publikum vítá barevně rozlišené titulky, především v rychlých dialozích, kdy tyto titulky jednoznačně určují, kdo právě mluví. To nás dovedlo k přesvědčení, že by se touto metodou mělo titulkovat naprosto běžně. Několik let jsme pracovali na vývoji vlastního software a vytvořili jsme pracovní postup, který není drahý, výroba takto upravených titulků je oproti běžnému způsobut dražší zhruba o 2.500 CZK. Rádi bychom tedy, aby se tento způsob co nejvíce rozšířil. Ale bojovat s předsudky a neochotou měnit zaběhané postupy není zrovna snadné. V současné době už se běžně přijímá fakt, že domy by měly mít bezbariérový přístup. Rádi bychom, aby podobně samozřejmé bylo, že filmy, které se promítají v kinech a vycházejí na DVD, by měly mít barevně upravené titulky.

S čím se ve své práci nejvíce potýkáte, resp. co Vám klade do cesty překážky. Pravděpodobně to bude financování…?

Nejvíce nás opravdu trápí nedostatek financí v kombinaci s autorským právem.

Zdá se, že severské země, na rozdíl například od Francie, Německa, Španělska, nemají takový zájem prezentovat svůj jazyk a kulturu v České republice. Většina aktivit zaměřených na propagaci severské kultury v Čechách a na Moravě je spíše iniciativou českých nadšenců. Naše finanční problémy možná souvisí předvším s touto skutečností.

Autorské právo by mělo prvotně chránit zájmy autorů. Nám ale práci spíše ztěžuje. Zahraniční distributoři a producenti (často i proti vůli režisérů) požadují za promítnutí filmu částky, které neodpovídají tomu, jaký má film potenciál vydělat. Distribuce evropských filmů je proto z velké části závislá na grantech. Bez grantů a sponzorských příspěvků bychom například museli požadovat dvojnásobné vstupné oproti ostatním festivalům zaměřeným na evropskou tvorbu. S tím bychom pravděpodobě také těžko obstáli, návštěvnost by klesla a požadované prostředky by to stejně nepřineslo.

Když má někdo zájem o shlédnutí filmů, které jste opatřili titulky, jaké má možnosti?

Filmy s titulky pro neslyšící smíme bez omezení využívat například pro projekce určené výhradně neslyšícím. Na těchto projekcích není možné vybírat vstupné. Přiležitostně je pořádáme ve spolupráci s Českou unií neslyšících.

V ostatních případech je to díky autorským právům poněkud komplikované. Až se nechce věřit v dnešní době internetu. Náš archiv tak mohou využít spíše pořadatelé jiných festivalů. Některé z titulů převzal letos například Zlínfest nebo Dny evropského filmu. Zkoušeli jsme filmy s titulky nabídnout i různým televizím. Bohužel, zatím bez výsledku.

V sálech na festivalech můžete najít divaký všech věkových kategorií. Zájem o skandinávskou kulturu nemá hranic a omezení.
V sálech na festivalech můžete najít divaký všech věkových kategorií. Zájem o skandinávskou kulturu nemá hranic a omezení.

 

Co připravujte v nejbližší době za projekty?

V listopadu by se měl uskutečnit 4. ročník festivalu Severský filmový podzim, který by se měl uskutečnit v Praze, Brně, Ostravě, Ústí nad Labem, Teplicích, Chocni a možná i v dalších městech. V současné době se na tuto akci snažíme získat finanční zdroje prostřednictvím crowdfoundingové sbírky na Hithit.cz. Do 4. července 2013 nám mohou fanoušci přispět právě přes Hithit.cz. Každý příspěvek je vítaný, doufáme, že Severský filmový podzim bude.

Aktuálně můžete sledovat naší činnost nebo další připravované akce na našich webových stránkách www.sfklub.cz.

Děkuji moc za rozhovor a přeji Vám, aby se práce na festivalech stala radostí a ne starostí.
Pavel Stančo, www.osvedsku.cz

Související články

 

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *