Recenze: Kristina Ohlsson – Lotosové blues

Lotosové blues je napínavý román 2v1. Představte si vypravěče z drsné školy, který vyšetřuje záhadu z minulosti ve stylu Agathy Christie. U této novinky nebudete vědět, zda vás víc baví děj nebo styl vyprávění v první osobě. Knihu vydalo nakladatelství Kniha Zlín.

kristina-ohlssonŠvédka Kristina Ohlsson (1979) je už profesionální autorkou, které vyšlo množství detektivek. Lotosové blues je prvotinou ze série s advokátem Martinem Bennerem a nutno podotknout, že je to prvotina víc než slibná. Zápletky jsou komplikovanější než v dřívějších knihách a styl o poznání čtivější a svižnější. Protože je Martin soukromý advokát, dočkáte se i třenic s policií a subjektivního vyšetřování. Díky tomu si přijdou na své i ti, kteří neholdují krimi románům založeným na policejních metodách. Policisté jsou tady už z principu nepřátelé, a to i přesto že jeden z nich je Martinův kamarád.

Zápletka připomíná knihy Agathy Christie. Takové ty příběhy, kdy záhadná postava nakráčí k soukromému detektivovi a pověří ho vyšetřováním dávného a policií uzavřeného případu. V tomto případě navštíví Martina Benny, bratr pachatelky pěti vražd. Některé se staly v Americe a některé ve Švédsku. Martin zprvu neví, co by měl vlastně řešit, ale už brzy je jasné, že v případu je řada nejasností. Existovaly polehčující okolnosti, ale někdo se velice snažil, aby se k nim nedostala policie. Policisté neměli jednoznačné důkazy, ale spokojili se s tím, že se údajná vražedkyně přiznala. První zádrhel je nabíledni. Proč se přiznávala i k vraždám, ze kterých ji nikdo nepodezíral?

40-lotosove-blues-obalkaMartin je proti své vůli vtažen do případu, ve kterém půjde doslova o život. Lidé kolem něj intrikují nebo umírají. Pátrání nás zavede do Ameriky a setkáme se s velkou mafiánskou organizací. Přesto je zločin, na který je Martin najatý, do jisté míry intimní. Autorka vám nabídla řadu stop k vyřešení, ale myslím si, že ani ty vám nepomůžou. Čeká vás řada překvapení, dějových zvratů i šoků. V hlavní roli exceluje Martin Benner, což je nejlepší věc, kterou mohla Ohlssonová udělat. Martin používá první osobu a díky tomu se dozvíme i to, jak dění komentuje a co si o ostatních myslí.

Navíc jde o postavu, která se vám zaryje pod kůži. Čtenáře oslní svými dedukcemi a neohrožeností a čtenářky podlehnou jeho šarmu. Martin není prioritně kladná postava. Upřímně řečeno, doma byste ho nechtěli mít. Jako člověk selhává, ale jako postava v knize je úžasný. Je to hajzík, kterého si prostě zamilujete. Jako advokát je úspěšný a nemá problém dát na odiv své bohatství. K ženám se chová jako čuně a nijak se netají tím, že rodinný život není nic pro něj.

Úsměvné je sledovat rozpor mezi jeho tezemi a chováním. Ačkoliv nesnáší malé děti, vychovává osiřelou neteř Bellu. Pro svou matku by udělal první poslední, i když vám bude tvrdit, že je mu lhostejná. A nejspíš mu záleží i na kolegyni a občasné milence Lucy, třebaže s ní zachází jako s onucí. Jeho hlášky budete milovat a za jeho úspěchy v soudní síni nebo během vyšetřování mu budete tleskat. Martin je Velký detektiv, který dokáže logicky uvažovat i tehdy, když naráží na jednu mrtvolu za druhou. Příběh je plný krve a s násilím souvisí i na první pohled poetický název Lotosové blues.

Abych byla zcela férová, měla bych vás upozornit na jednu věc. Všechny záhady, které má Martin vyřešit, se v této knize skutečně vyřeší. Dozvíte se, kdo je vrahem a proč vraždil. Totožnost vraha (vrahů) a jeho (jejich) motivy vás hodně překvapí. Kdyby šlo jen o řešení zločinu, funguje to tady jako v klasické detektivce s vysvětlovací scénou na konec. Jenže jde o sérii a Martin se během vyšetřování setkává s dalšími a dalšími záhady. Nu a jejich vyřešení si autorka nechala do dalšího dílu. Efekt je takový, že zhltnete první díl a nedočkavě se budete třást na další.

Autor recenze Veronika Černucká, zdroj Severské detektivky

severske-detektivky-banner-600px

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *