Příroda před rozkvětem v oblasti Indal-Liden, Västernorrland

Příroda tady ve Skandinávii ještě většinou spí. Pochopitelně, že Švédsko je země obrovská a díky tomu, že je více „vysoká“ než „široká“, tak jsou i tyto rozdíly daleko větší. Já už to dnes odpoledne nevydržel, vzal jsem dcerku a vyrazil prozkoumat, jak to je s tou přírodou tady u nás v oblasti Indal-Liden podél řeky Indalsälven ve středním Švédsku.

Tahle říčka může být zajímavá na podzim. Kolem ní je totiž spusta bříz a dost křovisek, takže by se mohla pěkně barevně oblékat.
Tahle říčka může být zajímavá na podzim. Kolem ní je totiž spusta bříz a dost křovisek, takže by se mohla pěkně barevně oblékat.

 

Možná jste si už všimli, ale já jsem nějak více na tu přírodu, tradice a historii. Mnoho z vás na mých stránkách hledá nabídku zaměstnání ve Švédsku nebo rady kolem sociálního systému. To ode mě ale nedostanete. Jsem opravdu prostinký človíček žijící ve středním Švédsku, který se sem dostal naprosto neuvěřitelnou souhrou náhod. Nikdy jsem netušil, že bych v této zemi žil, resp. že bych vůbec opouštěl rodnou hroudu. No nic, to jen na okraj a zpět k tomu jaru…

Takže ještě jednou: chci přiblížit Švédsko hlavně lidem, kteří se sem chystají jako turisté nebo nadšenci do fotografování přírody či zájemci o skandinávskou historii. Proto jsem se rozhodl, že i když tomu nepřálo sluníčko, teplota a počasí a na mnoha místech ještě leží sníh – a ne málo, jak jsem se dnes mohl na vlastní kůži přesvědčit – že vyrazím na průzkum. Vybaven nepoužitelným fotoaparátem a pětiletou dcerou, která mluví jen švédsky (já skoro vůbec…) a je přesně ve věku, který potřebuje vše sdělovat nebo naopak vše vědět, jsme ujeli doslova pár kilometrů a hupli do lesa.

Zde proběhla první lekce chování v divočině. O pár desítek metrů dříve jsem zpozoroval dvě bílé pohybující se tečky na hladině a identifikoval jsem je jako labutě. Takže přikrčit, nerámusit, koukat kam šlapeme a vpřed. Neutekly, neulítly, neodplavaly. Jen bohužel byly daleko... (pozn.: jsou tam dvě, věřte mi...)
Zde proběhla první lekce chování v divočině. O pár desítek metrů dříve jsem zpozoroval dvě bílé pohybující se tečky na hladině a identifikoval jsem je jako labutě. Takže přikrčit, nerámusit, koukat kam šlapeme a vpřed. Neutekly, neulítly, neodplavaly. Jen bohužel byly daleko… (pozn.: jsou tam dvě, věřte mi…)

 

Nejsem naivní a úplný zelenáč také, abych předem nevěděl, že moc jarních kytiček, zvířátek a další havěti neuvidíme. Což ovšem nechtěla pochopit dcerka…

Pojal jsem to také jako výchovou lekci. Je sice složité vysvětlovat pětileté slečně, která nemluví stejným jazykem jako vy, že musí být potichu, lehce našlapovat, dívat se, kam šlape, rozhlížet se, ale dáme pár lekcí a půjde to samo. Tady ve Švédsku je přeci jen příroda trošku divočejší a také je tu daleko více divokých zvířat. My v okolí tady máme vlky a medvědy. Naštěstí jsem zatím jenom narazil na jejich stopy ve sněhu. Dnes jsme se potkali jenom s jezevcem, nevím kdo byl více vyplašený, zda my, nebo on. Podle toho, jak pelášil, bych řekl, že on. Já zahlédl i bobra, tedy aspoň si to myslím. Rozhodně už vím, kde má své teritorium. U jednoho jezírka s krásným říčním přítokem jsme objevili hromady bobrem pokácených stromů. Některé byly staré, některé mladší a některé ne starší než půl roku. Počkej, bobře, my si tě najdem…

Už to roste, už se to červená. Pomalu, ale jistě. Jen te mojí dcerušce tu chyběly nějaké květy... Bobek, už se tak těší na kytičky...
Už to roste, už se to červená. Pomalu, ale jistě. Jen té mojí dcerušce tu chyběly nějaké květy… Bobek, už se tak těší na kytičky…

 

Ovšem i trocha zeleného ji potěšila. Prostě všechno je teď pro ní kytička, tedy blumma.
Ovšem i trocha zeleného ji potěšila. Prostě všechno je teď pro ní kytička, tedy blumma.

 

Důkazy od bobří řeky. Tohle bylo jedno z nejstarších pokácení.
Důkazy od bobří řeky. Tohle bylo jedno z nejstarších pokácení.

 

Bobří řeka. Už se na vás těšíme a brzo vás přijdeme zkontrolovat.
Bobří řeka. Už se na vás těšíme a brzo vás přijdeme zkontrolovat.

 

Většina jezer je ještě pod slušnou vrstvou ledu. Vyčuhující kameny nad hladinu jsou typické pro švédské vody.
Většina jezer je ještě pod slušnou vrstvou ledu. Vyčuhující kameny nad hladinu jsou typické pro švédské vody.

 

Jeden rozbouřený potůček, který ovšem doufám bude rozbouřený častěji. Tentokrát tomu vydatně pomáhá tání.
Jeden rozbouřený potůček, který ovšem doufám bude rozbouřený častěji. Tentokrát tomu vydatně pomáhá tání.

 

Na závěr všem středoevropanům známá klasika. I tady na severu potkáte srnce a ne jen losy...
Na závěr všem středoevropanům známá klasika. I tady na severu potkáte srnce a ne jen losy…

 

Tenhle příspěvek berte jako odlehčený. Už se nemohu dočkat jara a léta. To švédské je opravdu nádherné.

 

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

1 komentář: „Příroda před rozkvětem v oblasti Indal-Liden, Västernorrland

  • Profilový obrázek
    2013-04-29 (6:37)
    Permalink

    Ja jsem si zrovna rikala, jak je to jaro tady pomale, zvlast kdyz v CR je uz zase leto bez jara… ale tady uz alespon neni snih a led… BTW mam taky petiletou dceru, ale zatim nemluvi moc svedsky. Neumim si predstavit, ze casem treba nebude umet nebo chtit mluvit cesky… vy doma mluvite anglicky? a na ni cesky nikdo nemluvi?

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *