Podruhé ve Švédsku, napořád…?

Už je tomu týden co jsem dorazil podruhé do Švédska. No, popravdě vlastně pošesté, ale podruhé zde přesouvám svou adresu a tudíž i život. Po skoro dvou a půl letech života v Česku. Opět doma.

Z důvodů, které zde již zmiňovat nebudu, jsme se odstěhovali narychlo ze Švédska do Ostravy. Tehdy to vypadalo, že asi na hooodně dlouho. Jenže s přibývajícím časem nám bylo všem jasné, že tak to zůstat nemůže. Naše děti nemluvily česky, český školský systém pro ně nebyl a má žena si od roku 1993 zvykla na život ve Švédsku, a tak byla většina věcí pro ni docela nepochopitelná. Rozhodnutí se přestěhovat zpět do Švédska bylo tedy na talíři skoro denně. Jenže, že se to uskuteční tak rychle, to opravdu nikdo nečekal. Paradoxně nám k tomu všemu napomohla celosvětová krize názvem covid-19.

Moje žena pracovala pro finsko-norskou IT společnost tietoEVRY a její zákazníkem bylo město Stockholm. Sice pracovala pro českou pobočku, ale její kolegové byli Švédi ve stockholmské centrále pro Švédsko. Shodou okolností byla od 1. března na služební cestě právě ve Stockholmu. V době, kdy se zavíraly hranice pro cizince byla ještě stále ve Švédsku a již jako švédská občanka nestihla včas přijet. Její zaměstnavatel se s ní tedy domluvil na nové pracovní smlouvě přímo ve Švédsku a pomohl ji s bydlením. Takže díky tomu se nám, jako rodině, naskytla možnost se vrátit zpět domů. Hlavně, dětem vrátit život, protože žili v jakési izolaci a stále s pocitem, že jsou na návštěvě.

Koncem března jsem tedy vyrazil i s dětmi do Švédska za ženou, která mezitím zařídila bydlení ve vesničce vedle našeho města Sundsvall, se kterým jsme jako rodina spojeni. Nedovedete si ani představit ty desítky telefonátů se švédskou ambasádou v Praze (díky moc za neuvěřitelnou ochotu pomoci), českou ambasádou v Německu, Ministerstvem vnitra či Ministerstvem zahraničních věcí. A proč? Jednoduché, moje děti jsou sice švédští občané, ale já mám jen české občanství a tou dobou byly hranice zavřené. Do detailů raději ani zacházet nebudu. Na konci toho všeho nás ovšem čekal nový domov…

Nádherný malý domeček, samozřejmě červený, a kolem louky a pastviny pro koně od našich domácích. Naše dcera Uma má jediný sen, a to stát se veterinářem. Koně jsou pro ni život, takže si dovede představit, co to nejen pro ni znamená. Vykoukne z okna a vidí koně, vyjde za dům a je u koní. Pochopitelně mladší bráchové Lucas a Mio ji zdárně sekundují. Pro děti ráj. A o to tu přeci jde.

Když jsem s dětmi dorazil do nového domova, tak všude kolem ještě vládl sníh…

Já tehdy děti ve Švédsku zanechal s ženou a sám se vypravil zpět do Ostravy, abych přežil dvou týdenní karanténu a vyhlížel datum, kdy budu moci jako český občan vyrazit i s věcmi zpět za ženou a dětmi. Zprvu to vypadalo, že se loučíme na měsíce a jediným našim spojením budou sociální sítě. Naštěstí se v druhé polovině dubna různá opatření lehce uvolnila a mi se naskytla možnost odjezd urychlit. Štěstí pro celou rodinu. Nutnost se přestěhovat co nejdříve a začít pracovat a vydělávat švédské peníze byla opravdu nutností. Balit, třídit, vyhazovat, balit, třídit, vyhazovat a uklízet se mi stalo denním chlebem na poslední 3 týdny dubna. Nikdy bych nevěřil, že máme tolik věcí. K tomu všemu vědět, že to „všechno“ musím nacpat do osobního auta a k tomu nechat přední sedadlo pro našeho čtyřnohého přítele, byla šílená představa. Když poslední den viděl můj otec co plánuji do auta nacpat, tak nevěřícně kroutil hlavou a já s ním…

Cesta na sever

Poslední týden jsem opět protelefonoval s různými ministerstvy, ambasádami, apod. Město Sundsvall leží necelých 400 kilometrů severně nad Stockholmem a já měl vyjíždět z Ostravy, takže ideální cesta našim starým autem (se kterým jsem měl strach už jezdit i po Ostravě) byla na trase Ostrava-Gdaňsk, následně trajektem do přístavu Nynäshamn a dále po trase Stockholm-Sundsvall. To by znamenalo „jen“ tisíc kilometrů v autě a potom noc a dopoledne na lodi. Ideál. Jenže, Polsko se zavřelo a neumožňovalo ani průjezd. Tím pádem moje černá můra se vyplnila. Stejná cesta jako před měsícem s dětmi. „Vyhrála“ trasa OstravaChomutov, resp. hraniční přechod Hora svatého ŠebestiánaRostock. Trajektem přes noc do jihošvédského přístavního města Trelleborg a poté směr Stockholm a Sundsvall. Suma sumárum 2100 kilometrů a noc na trajektu. Již pár nocí před odjezdem jsem moc nespal, stres a fyzické vyčerpání si vybíralo svou daň. Takže si asi dovedete představit v jaké kondici jsem na tuto cestu vyrazil. Hotový… Úplně hotový… Jediné pozitivum tohoto celého cestovatelského dobrodružství byla cena paliva. Dokonce jsem na malé čerpací stanici u Loun natankoval Natural 95 za 21,90 Kč. Neuvěřitelné!!!

Česká část cesty probíhala ještě pod sluneční oblohou, kdežto ta německá již byla jakousi předzvěstí toho, co mě čekalo za mořem.

Prvních 1040 kilometrů se první den ještě docela dalo, byť noc před odjezdem pro mě byla jen tříhodinová. Jako majitel pejska jsem měl na lodi vyhrazený prostor. Kdo trajekty jezdí, tak ví, že podlahu zde kryje koberec, ale onen vyhrazený průchozí koutek byl „vydlážděn“ plovoucí podlahou a pár sedadly jako v autobuse. Pro mě noční můra. Po dvanácti hodinách v autě jsem si ani nemohl natáhnout nohy, natož v zoufalství sebou fláknout na zem. K tomu ze stropu hučela a fučela klimatizace. Já jsem navíc tzv. „grilovací“ typ, takže se neustále točím a nohy mi trnou a nevydržím nehnutě ležet, natož sedět. Tipuji, že v časovém úseku 22,30 až 5,40 ráno druhého dne jsem spal možná hodinu.

Trajekt z Rostocku nebyl tentokrát v rekonstrukci, jako když jsem jel před měsícem s dětmi. Akorát mě znervóznělo, když jsem viděl jak do podpalubí zajíždí nákladní vlak…

Välkommen till Sverige

Je těsně před šestou ranní, 1. května a já vyjíždím z trajektu na švédské výsostné území. Má první policejní kontrola v přístavu a vzhůru na sever. Jenže už těsně za Trelleborgem se mi únavou zavírají oči. Poslední měsíc jsem byl zvyklý na pomalu dennodenní dvacítky a sluníčku a ve Švédsku mě přivítala mlha a neustávající déšť. S únavou a nevyspání ideální kombinace. Za hodinu jízdy bylo rozhodnuto, buď si „ustelu“ v sedě v autě někde na benzínce nebo nedojedu. Hodina tvrdého spánku mi rozhodně pomohla, ale síly vydržely jen před Stockholm. Pravda už tato část byla dlouhá skoro 650 kilometrů. Další půlhodina spánku byla více než nutností.

No paráda, konečně vyjíždím z trajektu v přístavu Trelleborg! Ale řekněte sami, nečekalo mě, ale krásné počasí…?
V podstatě první možnost a kupuji kafe. Umírám únavou.
Mí nejoddanější společníci celou cestu byli: mlha, déšť, mrholení, vodorovný déšť, vítr, únava…

Déšť neustával ani na minutu a ani mému čtyřnohému příteli se ven nechtělo. Pravda, ten jízdu autem doslova nesnáší a tak ani nepije, ani nejí a je jen zalezlý ve svém vaku, který mu leží na předním sedadle. Plánoval jsem pár malých odboček, abych pro vás pár zajímavostí nafotil, ale buď mi v tom bránila mlha, déšť nebo únava. Mezi Stockholmem a Uppsalou se už pomalu objevila cestovní deprese a myslel, že prostě do cíle nedojedu.

Sundsvall… Konečně!!! Sice stále ještě nejsem v cíli, ale těch necelých 400 km už dám.

Naštěstí za Uppsalou se to nějak zlomilo a já ožil. Cíl už byl doslova na dosah. Cedule mě ujišťovaly, že brzo už budu doma. V podvečer se tak stalo. Jsem v cíli, jsem doma!!!

Týden doma

Sobotu a neděli si více méně nepamatuji. Únava z cesty a stres posledních týdnů si vybral svou daň a já vlastně nevylezl z postele. Tak nějak na mě dolehlo to, že jsem opět přes 2000 kilometrů od rodičů, kteří už nejmladší nejsou. To, že jsem se ani nemohl pořádně rozloučit s přáteli. To, že mě čeká opět nový start, úředničina ve Švédsku, ale hlavně práce. Sehnáni práce, což jsem považoval za alfu a omegu bytí a normálního rozjezdu.

V Sundsvallu mě přivítalo takové nesmělé jaro. Ještě, že jsem si už jedno vyzkoušel v Česku.

Přes týden jsem se tedy rozkoukával a zjišťoval jaký systém si tady mezitím moje žena a děti nastavily. Začal jsem s drobnými zahradnickými pracemi kolem našeho domku a také zkusil kontaktovat mého bývalého zaměstnavatele. Tak nějak to všechno dopadlo úžasně. Sice zažívám druhé jaro, resp, teprve jeho začátek, ale základní práce kolem domu hlásím dokončeny a k mému štěstí, jsem se se také domluvil na opětovném nástupu do stejné firmy, kterou jsem před oněma dvěma a půl lety opustil.
Díky moc za novou šanci Norrlands Hall & Kapell.

Plány do budoucna…

Plány do budoucna jsou jednoduché. Pracovat, starat se o dům a užívat si s rodinou všeho co sever nabízí, ale nebojte, pochopitelně vy všichni jste v tom se mnou. Takže se můžete těšit na další příběhy ze Švédska a další a další tipy na výlety po Švédsku, ale také jen postřehy ze života nebo švédské historie. Webovou stránku, ale i sociální sítě budu opravdu pilně plnit.

Podruhé ve Švédsku, napořád…? Ano, já věřím, že napořád!
Takže severu a Švédsku zvláště: Hurra! Hurra! Hurra!

PS: Dokonce se mi ozvali někteří staří známí blogeři, kteří by se s vámi chtěli podílet o své zážitky. O své zážitky se Švédska nebo severu se, ale můžete podělit i vy. Stačí mi napsat na mail sverige.cz @ gmail.com.

A teď je potřeba vyměnit pohodlí gauče v panelovém domě za příjemný život v malém červeném dřevěném domečku, ve společností mé ženy a dětí a také koní, kteří mají své místo všude kolem našeho domu.
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *