Na pracovním úřadě

Tak si říkám, že zůstanu u pracovních témat. Třeba u toho, jak jsem jednou zašla na pracovní úřad. Byl to takový nápad, něco ve stylu zkusit všechno. Práci jsem si stejně vždycky našla sama a úřad mi nepomohl absolutně k ničemu. Říkám si ale, proč se nepodělit o pár poznatků. Porovnání s tím českým se potom nabízí samo.

Nerada o něco žádám. Tohle je něco, co se teprve učím. Říct si o pomoc, zeptat se na radu, nechat si pomoct. Něco po někom chtít. Do nedávna jsem toho nebyla schopna skoro vůbec. Všechno jsem si prostě tvrdohlavě musela zařídit sama. Přece nebudu nic po nikom chtít!

Stejně to bylo i se Švédskem. Proč bych měla po Švédském státu něco chtít, když se mě v prvé řadě nikdy neprosil, abych do něj jela? Nikdy mě ani nenapadlo žádat o sociální dávky, podpory a jiné berličky. Když jsem byla už hodně zoufalá a zažádala o ně, stejně jsem na ně neměla právo. Pravda, trochu mě to rozladilo. Ale na druhou stranu co už. Když chci ve Švédsku žít, dobrovolně, zcela bez nucení, musím se o sebe umět postarat.

Jakožto občan státu evropské unie mi stejně nic jiného nezbylo. Ani ta studentská půjčka na studia mi neprošla.

Stejně jsem ale jednou zamířila na pracovní úřad. Bylo to v Gustavsbergu, tam co vyrábějí všechny záchody Švédska. Na pracovním úřadě nikdo nebyl, žádná fronta, ani depresivně vyhlížející jedinci, jen milá paní v rozevlátých šatech, co se zeptala, co pro mě může udělat. Tak nějak jsem doufala, že mi pomůže najít práci, ona ale chtěla jen vědět, jak si JÁ najdu práci sama. Jak sama sobě pomůžu.

Nedala mi téměř žádné možnosti toho, k čemu by mi mohla návštěva „pracáku“ být. Proto jsem si na další pohovor připravila několik dotazů. Nejrůznější vzrušující programy na podporu nezaměstnaných a zvýšení pravděpodobnosti jejich uplatnění na pracovním trhu.

Po jejich nadnesení jsem zjistila, že na ně ještě nejsem dostatečně zoufalá, proto na ně nemám nárok. Na některé jsem neměla nárok, protože jsem na ně nebyla dostatečně ne-zoufalá. Skončila jsem prostě někde „alldeles lagom“, tedy uprostřed, kam se sice každý Švéd chce dostat, ale mě to k ničemu nebylo. Nebyla jsem zoufalý utečenec, který nemá na výběr, ani Švéd, který na výběr má. Prostě jen pako, co se jednou sbalilo, nasedlo do autobusu Bohemian Lines s velkým zeleným kufrem s lampičkou z IKEA uvnitř a vysedlo v Malmö s hlavou plnou snů o životě ve Švédsku.

Návštěva švédského„pracáku“ ale měla alespoň jednu výhodu. Každý měsíc mě donutili poslat alespoň padesát žádostí o všemožné práce, činnost, kterou jsem musela dokumentovat a která mi nakonec práci opravdu přinesla. Nenápadným způsobem mě tedy „pracák“ pomohl si svépomoci najít práci.

Shodou okolností jsem jednou skončila na „pracáku“ i v rodné zemi. K té návštěvě mě donutila jen povinnost placení pojištění a ještě čehosi, co nechápu, k čemu mi je (sociální pojištění?) a do oné instituce jsem šla poníženě a velice rezignovaně. Bylo to přesně takové, jak jsem čekala. Už z chodby na mě padlo zoufalství a to zvýšila i pracovnice „pracáku“, velice arogantní mladá slečna, která se vůbec nesmála, jen mě znechuceně pozorovala. Zjistila jsem, že český způsob nejenže nepomáhá hledat práci a navíc, jako bonus, ani nemotivuje si nějakou práci najít. Jeho pointou je zřejmě jen to dávat příspěvky vybraným jedincům, a pokud vybraný jedinec nic víc od života nepotřebuje, nedivím se, že zůstane na „pracáku“ zapsaný navždy.

Povinné návštěvy za účelem ještě větší deprese zaručeny.

Po celkové zkušenosti si upřímně myslím, že „pracáky“ jsou na nic v obou zmíněných zemích.

Proto pokud jste stejná paka a míříte do Švédska „jen tak“, na „pracák“ se rovnou vykašlete. Najděte si práci sami. Vlastně všechno, co k tomu potřebujete, je ochota dělat cokoliv (na začátek) a dostatek šílenství vydržet všechny ty pohovory.

Já vám držím palce, je to úžasná jízda, užijte si ji.

PS: Je mi jasné, že vaše zkušenost je úplně jiná, možná se o ni chcete podělit…?  😉

Autor článku Veronika Opatřilová allias Vicky ze Stockholmu

veronica-opatrilova-vickyVicky pochází z Opavy. Dlouhá léta studovala španělské filologie v Brně, než jí došlo, že stojí na místě a musí se odvážit následovat svoje sny. V roce 2012 odjela do Švédska. Pracuje jako průvodkyně Stockholmem, překladatelka, učitelka švédštiny a servírka. Miluje hudbu, kafe ve velkých šálcích, vařit podle Gennara Contalda a běhat lesem kolem moře. Píše. Píše a píše a jejím největším snem je, aby svým psaním udělala někoho šťastným. Alespoň na chvíli.

 

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

1 komentář: „Na pracovním úřadě

  • Profilový obrázek
    2017-08-01 (21:10)
    Permalink

    Ahoj Viki, zdravím rodačku z Opavy! 🙂 Nemáš náhodou nějaký odkaz na srovnávače platů ve Stockholmu nebo nějakou zkušenost? Jedná se o oblast IT. Dostala jsem pracovní nabídku a ráda bych věděla, jestli za to stojí nebo ne. Zkoušela jsem Glassdoor, ale moc těm datům nevěřím, je tam docela málo respondentů. Díky za případnou odpověď a ať se Ti daří!

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *