Döda fallet, mrtvé vodopády na řece Indalsälven

Musím přiznat, že na Švédech se mi líbí, jak dokážou být hrdí na svou historii a umí využít, jak přírodního, tak i historického dědictví bez pompézností. Jedním takových kouzelným místem jsou Mrtvé vodopády, ve švédštině Döda fallet.

Nenápadné, tiché, skromné, ale fascinující je místo, kde se Döda fallet nachází. Všude dřevo, kamení, pohoda, ale také vlídní lidé. Vstupné za hubičku. Co to, ale Döda fallet je? Pojďme nakouknout trochu do historie.

Na řece Indalsälven mezi městy Östersund a Sundsvall v Ragunda kommuns leží legendární mrtvé vodopády Döda fallet. Skutečná historie vodopádu začala už na konci poslední doby ledové, před asi 9000 lety.

Přes pískové a hlíněné usazeniny se  tenkrát vytvořil hřeben. Tento hřeben bránil průtoku řeky Indalsälven, a ta si proto našla jinou cestu. Tak vznikly velké a divoké peřeje Storforsen s mnoha vodopády. Nad těmito peřejemi se vytvořilo jezero Ragundasjö, které bylo 25 kilometrů dlouhé a mělo rozlohu zhruba 1600 hektarů.

A právě storforsen byly velkým problémem při splavování dřeva po řece Indalsälven do pil v okolí města Sundsvall. Tyto peřeje byly natolik silné a divoké, že většina dřeva se zničila. Proto se tedy začalo uvažovat, jak se těmto peřejím vyhnout. Rozhodli se tedy, že osloví muže jménem Magnus Huss, který žil v Sundsvallu a ten dostal za úkol roku 1793 problém se splavováním dřeva po řece vyřešit.

Hlavní myšlenka byla zaměřena na odklonění části vody z mohutných peřejí a vodopádů, tak aby se zabránilo rozbití dřeva. Hodně místních lidí ovšem bylo skeptických a Hussův projekt byl několikrát sabotován. V roce 1975 měl Huss hotové plány, ale právě tyto sabotáže měly na svědomí roční zpoždění celého projektu.

Co se jedné noci vlastně stalo?

„To vypadá jako kdyby tady zlo zuřilo se sněžným pluhem…“, tak to alespoň popsal Haqvin Frisk z Ragundy, když poprvé viděl spoušť, která vznikla vyprázdněním jezera. Jarní tok byl roku 1796 neobvykle silný.

Když se Frisk a další obyvatelé Ragundy probudili ráno z 6. na 7. června 1796, tak se jim naskytl hrůzostrašný pohled na okolí svých domovů. 25 kilometrů dlouhé jezero Ragundasjö (pozn.: sjö je švédsky jezero) se během noci zcela vyprázdnilo. Domy, pily, stromy, pole, louky a dokonce i celé ostrůvky byly odplaveny přívalovou vlnou, a to co zůstalo byl jen vysušený kamenný vodopád a zablácené a páchnoucí dno jezera.

Řeka Indalsälven, která ztratila svůj původní směr se tak neklidně kroutila bahnem. Když řeka změnila směr, tak také zmizel průtok do mocných peřejí Storforsen a tím pádem Storforsen utichl navždy a zrodil se mrtvý vodopád, tedy Döda fallet.

Břehy jezera, které už nebyly podepřeny vodní masou, hrozily zhroucením a tím také hrozilo, že masa kamení a hlíny pohřbí vše co jí bude stát v cestě. To se také v několika následujících letech po katastrofě stalo.

Pojďme ovšem ještě zpět k oné osudné noci. Celá událost, tedy vyprázdnění 25 kilometrů dlouhého jezera, trvalo od deváté hodiny večerní do jedné hodiny v noci, tedy čtyři hodiny. Tou dobou pochopitelně většina obyvatel spala ve svých domovech. Naštěstí při této katastrofě nikdo o život nepřišel, ale osudy lidí, kteří málem o svůj život přišli, se rychle šířily do okolí.

Jedním z těch šťastných byla i Anna z Bispgården, která ten večer seděla doma na podlaze a pletla proutěné koše. Po chvíli si všimla, že okraje její sukně jsou mokré. To už si začala uvědomovat, že do jejího domu přes podlahu teče voda. Ve stejnou chvíli se ovšem v jejím domě objevilo několik místních lidí a vyvedli ji z chalupy ven, což bylo těsně před tím než se začal její dům pohybovat a za pár okamžiků byl spláchnut obrovskou přívalovou vlnou.

Po letech se z místa po jezeře stala úrodná dolina. Nové koryto bylo vhodné pro splavování dřeva a původní peřeje utichly a zůstaly mrtvými navždy.

Kdo byl Vildhussen

Jeho jméno bylo Magnus Huss, se narodil 18. dubna 1755 v obci Storboda v kraji Västernorrland a zemřel pravděpodobně 23. června 1797. Pracoval jako méně úspěšný obchodník v Sundsvallu. Přezdívku Vildhussen, tedy divoký Huss, si vysloužil díky jeho nechtěnému podílu na protržení hřebenu, který držel jezero Ragundasjö. Byl energický a koncepční, vlastnosti které se mu staly cennými, ale i smrtelnými.

Náhrobní kámen Magnuse Husse, kterého proslavila katastrofa na jezeře Ragundasjö a jeho jméno je dnes spojováno s Döda fallet, najdete na pozemku starého kostela v městečku Liden.

V létě roku 1797 Vildhuss zemřel v řece Indalsälven v lodi. Podle pověstí to právě byli místní lidé, kteří Hussovi schovali vesla a vytlačili jeho loď z břehu na rozbouřenou řeku. Jeho tělo se našlo mnoho kilometrů od místa kde na lodi začal svou poslední cestu. Byl pohřben na hřbitově u kostela Liden Kyrka.

Budova u vstupu k přírodní rezervaci Döda fallet, kde se platí vstupné a kde se můžete najíst dobrého jídla. Všimněte si plotu, který je typický pro Švédsko.

Pohled na údolí, kde kdysi bývalo 25 kilometrů dlouhé jezero.

Amfiteátr, který je u vstupu do areálu a kde se během roku pořádají představení převážně s historickou tématikou.

V rezervaci můžete jít malý okruh, které vede v místech bývalých divokých peřejí po dřevěných chodníčcích nebo dlouhý okruh, který vede kolem rezervace. Kombinace obou dvou je samozřejmostí…

V rezervaci je v peřejích několik přírodních otvorů až neuvěřitelně pravidelných tvarů. Vše pochopitelně za ta léta zarostlo různorodou flórou, která hraje všemi barvami.

Ideální na návštěvu je období léta, kdy všechno kvete a ve spojení s šedými kameny tvoří nádherný kontrast. Já bohužel návštěvu absolvoval až v září, takže přes léto se určitě vrátím na místo činu.

Jak se sluší a patří na severskou krajinu, tak bez mechů různých tvarů a barev by to nešlo.

Okolní lesy jsou husté a většinou skoro neprůchodné kvůli obrovským kamenům. Navíc jsou díky všudy přítomné vodě i hodně vlhké.

Malá jezírka v otvorech obrovských kamenů nejsou výjimkou. Kruhový motiv je zde velmi častý.

Peřeje musely být ve své době opravdu velmi divoké.

Všichni mají tento otvor vyfocen shora a stal se taky motivem pro logo rezervace Döda fallet. No a tak já ho mám vyfocený z opačné strany. Řekněte, není krásný…?

Dřevěné lávky a schody, po kterých se v rezervaci chodí jsou bezpečné, ale nezapomínejte, že děti mají na tyhle věci jiný názor, takže pozor. Pořád jsme v divoké severské přírodě.

Peřeje na dnešním Döda fallet už neburácí jako před stovkami let, ale i tak je pohled na ně ohromný. Díky katastrofě, která se zde odehrála, vznikl unikátní přírodní obraz. Navštivte jej, když budete v okolí. Určitě nebudete litovat.

Já toto místo navštívím určitě a tak jak jsem si slíbil, tak rozhodně v létě až bude vegetace ve svém nejsilnějším období. Vždyť se podívejte, jak byla rodina šťastná. V létě to bude ještě lepší.

Související články

Zdroj

  • Oficiální webové stránky přírodní rezervace Döda fallet.
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *