Los evropský – Älg

Los evropský (Alces alces), ve švédštině Älg, je největší zástupce čeledi jelenovitých. Žije v severních lesích Evropy, Asie a Ameriky. Je původním zvířetem i ve střední Evropě, kde byl však v 15. století vyhuben. Jedná se o geologicky starý druhy (cca před 80.000 lety). Z vývojvého hlediska stojí los mezi ostatními jelenovitými poměrně osamoceně. Studium chromozomomové výbavy a molekulární analýzy prokázaly, že jeho nejbližším příbuzným mezi žijícími jelenovitými je překvapivě srnec obecný.

Los evropský l Älg (foto Gunilla Falk, zdroj falkkvinnan.blogspot.se, foceno v okolí Jokkmokku, severní Švédsko)

 

Dospělý samec může vážit mezi 220 až 450 kilogramy (vyjímečně i přes 500 kilo). Délka těla je 2 až 3 m a výška v kohoutku 180 až 235 cm. Samice je celkově menší a váží meyi 275 až 375 kg.

Losi mají šedohnědou až černou srst, na krku jim vyrůstá hříva. Velká protáhlá hlava je zakončena silným přečnívajícím horním pyskem. Losi jsou dobře vybaveni pro pohyb v měkké půdě. Severní oblasti Švédska jsou velmi vodnaté a bažinaté, takže se losi přizpůsobili. Jejich nohy vybavené roztažitelnými spárky mají velkou našlapovací plochu. Mohou se pohybovat i rychlostí 50 km/h. Dobře plavou. Paroží losího býka může vážit až 20 kg a dosáhnout rozpětí 160 cm. Tvarem připomíná lopaty. Losi ho každý rok shazují. Dožívají se až 20 let.

Los evropský l Älg (foto Staffan Widstrand, zdroj imagebank.sweden.se)

 

Dospělosti dosahují losi ve 2,5 letech. Říje probíhá od srpna do října, obvykle v září. Samci se při ní ozývají sténavým nebo kvílivým hlasem. Na rozdíl od jiných jelenovitých nevytvářejí harém samic, ale páří se s několika samicemi postupně. Losí býci jsou v odbě říje velmi agresivní a mhou zaútoči i na člověka nebo dokonce na automobil. Doba březosti je okolo 36 týdnů, samice rodí 1 až 3 mláďata, která kojí asi 4 měsíce.

V létě se losi zdržují ve vlhkých biotopech s bohatými porosty v okolí vody. Živí se listy bříz, vrb a jeřábů, vodními a bažinnými rostlinami. V zimě dávají přednost sušším stanovištím. Samci žijí osaměle, samice s mláďaty v malých skupinách.

Los evropský l Älg (foto Fredrik Broman, zdroj imagebank.sweden.se)

 

Již v paleolitu byl los oblíbenou lovnou zvěří člověka, jak o tom svědčí dochované jeskynní malby (Skandinávie), petroglyfy (střední Asie, Sibiř), hliněné i kostěné sošky (Sibiř). Ve starověku se vyobrazení losů objevují na skythských špercích i textiliích. Autorem nejstarší písemné zprávy o losech je Gaius Julius Caesar, který ve svých Zápiscích o válce galské tvrdil, že los spává opřený o stromy, protože nemá v nohou klouby a nemůže si lehnout. Losa prý bylo možné ulovit jen tak, že lovec nařízli strom, o který se zvířata ve spánku opírala. naříznutý strom se pod vahou losů zřítil, zvířata upadla, a protože nemohla vstát, bylo je možné živá chytit. Od Caesara se tento nesmysl dostal i do středověkých bestiářů.

Los evropský l Älg (foto Gunilla Falk, zdroj falkkvinnan.blogspot.se, foceno v okolí Jokkmokku, severní Švédsko)

 

V Českých zemích byl los pravděpodobně vyhuben v 15. století. Uvádí se, že o jeho dřívějším rozšíření svědčí místní jména, podobně jako např. u zubra a pratura. S losem to však není tak jednoduché, protože slovo los má v češtině více významů. Místní název, zdánlivě odvozený od výskytu losa, tak v některých případech vznikl v souvislosti s losováním (Velké Losiny) nebo odvozením od vlastního jména lokátora obce, pána z Losy (Losmitál). V polovině 16. století už byli v českých zemích losi vyhubeni a arcivévoda Ferdinand Tyrolský se neúspěšně pokusil o jejich zpětné vysazení na Křivoklátsku. K dalším obdobným pokusům došlo i v 17. století, ani ty však nebyly úspěšné.

Ve Švédsku, Finsku, Rusku a zřejmě i na Sibiři lidé experimentovali s domestikací losa. Měli být chováni pro maso, kůži i mléko, jemuž se připisovaly léčivé účinky proti tuberkulóze. Los se však neukázal být perspektivních chovným zvířetem: je svéhlavý, nelze ho chovat ve velkých stádech, vyžaduje velký prostor, má specifické potravní nároky a pomalu se rozmnožuje. Již od 16. století jsou doloženy pokusy využít losa k jízdě v bažinatých oblastech Švédska a Finska. Zde se kromě svéhlavosti zvířat ukázala jako problém jejich jemná kůže, především na čenichu, která velmi trpí při styku s ohlávkou nebo dokonce uzdou. Někteří panovníci, například švédský král Karel XI. nebo ruská carevna Kateřina II., používání losů k jízdě dokonce zakazovali, aby je nemohli používat pašeráci a lupiči, prochajíc před zákonem.

No a jedno malé známé nakonec. Kdo by naznal nejslavnější Skandinávskou značku upozorňující na možnost zvěře na silnici?

 

Zdroj Wikipedie

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

1 komentář: „Los evropský – Älg

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *