Les po děšti, může být něco lepšího…?

Řeknu vám to asi tak. Je půl druhé ráno a já jsem právě přišel z extra noční směny domů. Mám v sobě jednu malou, okej, jednu větší, no tak jo, jednu pořádně velkou slivovici. Pochopitelně mám děsný hlad, takže šahám do lednice pro připravené bramborové knedlíky s uzeným masem, posypané cibulkou a slaninou. Zalití máslem, jak je ve Švédsku zvykem vynechávám. Děkuji, nechci. Na zapití si samozřejmě nalévám další malilinkatý panáček mého zlata. Zapínám malé lampičky na okně a otevírám notebook. Jdu se kochat pohledem na lesem osvěžený les, tedy na fotky z lesa, které jsem odpoledne nacvakal.

Ano. Ano. Ano. Už zase jsem byl v lese a fotil orchideje. Pochopitelně jsem k tomu přidal i spoustu dalších zástupců flory. Jo, já miluji les. Miluji les hlavně těsně po dešti, kdy má všechno kolem nádherně syté barvy a ze všeho číší plno energie. Jen tak opustit pěšinu a vstoupit volně do lesa. Mám štěstí, protože les je kolem Sundsvallu opravdu úplně všude.

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-08

Musím se přiznat. Mám jednu špatnou vlastnost. Možná jich bude více, ale jednu prozradím. Závidím. Tedy doufám, že zdravě. Teď právě závidím Pepovi, který se živí jako drvoštěp v lesích pár desítek kilometrů severně ode mě. Ne že bych mu záviděl pot a dřinu, ale závidím mu tu možnost být v práci a přitom v lese. Jasně, zdejší lesy jsou na severu trošku divočejší. Občas nějaký ten medvěd nebo vlk, hlavně ovšem mraky komárů. Švédsko je prošpikováno jezery, řekami a mokřinami. Vůbec nechápu jak mohl dát někdo Finsku přezdívku „země tisíce jezer“, když jen ve Švédsku jich je přes 100 tisíc. Navíc švédský les je určitě hezčí než ta placka na východním pobřeží. Soráč finofilové…

Přes den opět pršelo, jak jinak… Chtěl jsem vyrazit v době spánku mých malých robátek do lesa, ale to se zpustil takový slejvák, že fakt ne. Co je moc, to je moc. Kolem třetí odpoledne se to přehnalo a občas jen lehoučce mrholilo, ale hlavně. Hlavně byla venku taková pro mě pohádková atmosféra. Byla totiž mlha nebo spíše opar, ale takový, že nebylo vidět na 20 metrů před sebe. Gumáky, pogomovaný prši plášť nebo lépe řečeno pončo a směr jižní hora. Autem z domova jsem tam do 10ti minut. Na parkovišti, jak jinak, jsem sám. Tedy vyjma aut hotelových hostů, kteří jsou ubytování v hotelu na vrcholku hory. Pořád říkám a píšu hora, ale on je to vlastně větší kopec.

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-01

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-02

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-03

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-04

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-05

Měním tenisky za gumáky, navlíkám pončo a mizím v lese… Sám… Jen já, mech, borůvčí, borovice, orchideje, houby, ptáci a ticho a mlhavý opar. Všechno je tak čerstvé, tak foňavé, tak pro mě nabíjející. Opravdu jen pár minut za domem a jsem jako v jiném světě. Světě bez nenávisti, závisti, utrpení, rasizmu, zlodějů, podvodů… nic z toho příroda neumí. Naštěstí!

Bohužel jsem se nemohl zdržet dlouho, neb jak jsem na sebe prozradil už na začátku, musel jsem do práce. Zítra, pozítří a popozítří je ale také den a potom další a další a les tu bude na mě čekat s otevřenou náručí.

Užijte si krásný a klidný konec týdne a jestli mohu poradit, tak utečte před těmi vedry co u vás na jihu panují někam do lesa. Tak je vždycky dobře!

Ze severu zdraví Pavel

 

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-06

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-07

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-09

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-10

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-11

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-12

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-13

svedsko-sverige-les-po-desti-sundsvall-14

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *