Kolem ostrova Alnö – díl první

Mám sen, který se jednou chystám zrealizovat. Tím snem je absolvovat celou St:Olavsleden. Zatím mi to rodina s malými dětmi nedovolí, a tak se chci realizovat alespoň po malých doušcích, trénovat a zároveň poznávat okolí, kde žiji. Jedním takovým douškem mělo být zdolání ostrova Alnö.

Lupín sice Švédové nenávidí, ale každý turista je má právě se Švédskem spojené. Já sám si bez nich už nedovedu léto představit a jsou pro mě příjemným zpestřením podél cest. Ne jinak tomu je i na ostrově Alnö.
Lupín sice Švédové nenávidí, ale každý turista je má právě se Švédskem spojené. Já sám si bez nich už nedovedu léto představit a jsou pro mě příjemným zpestřením podél cest. Ne jinak tomu je i na ostrově Alnö.

 

Zdolání ostrova Alnö. To zní divně, že? Jako bych se chystal aspoň na nějakou dvoutisícovku. Realita je ovšem daleko snažší. Přesto, že se jedná o řádově čtyřicet kilometrů po asfaltce, tak to zase taková legrace není. Tedy pokud si k tomu zvolíte den, kdy je modré nebe a ve stínu přes 30 stupňů, a k tomu všemu to vyšperkujete deset let starými teniskami, které rozhodně už dávno nestačí na tak dlouhou chůzi po rozpálenem asfaltu. K tomu všemu na ostrově před čtrnácti dny položili na většině cest úplně nový koberec, takže silnice byla krásně černá a sluníčko se do ní o to více opíralo.

Co je vlastně ostrov Alnö zač?

Ostrov Alnö, oficiálně Alnön, ovšem všichni používají zkrácený název Alnö, je třináctý největší ostrov ve Švédsku. Jeho rozloha je 65 km2, je dlouhý 15 km a v nejširším místě má 6 km. Kolem celého ostrova vede silnice, jejichž délka je přibližně 40 km. Na ostrově žije kolem 8.500 stálých obyvatel, ale od jaro do podzimu se počet obyvatel značně zvyšuje. Ostrov je místem stovek, možná i tisíců chat, chatek a letních domů. Ostrov má docela bohatou historii, pestré pobřeží, zajímavá místa, atraktivní geologickou historii, ale i krásnou přírodní rezervaci. Na ostrově najdete velmi pestrou floru a jen pár desítek metrů od sebe si připadáte jako někde u středozemního moře a hned někde v pralese.

Ideální ráno. Modré nebe. Klidná hladina a všude klid a pohoda. To je ostrov Alnö. V pozadí svého času nejdelší most ve Švédsku, který spojuje pevninu s ostrovem.
Ideální ráno. Modré nebe. Klidná hladina a všude klid a pohoda. To je ostrov Alnö. V pozadí svého času nejdelší most ve Švédsku, který spojuje pevninu s ostrovem.

 

Tak jdeme na to!

Dneska to bude dlouhý den. Bude můj, jenom můj. Děti odvážím o půl sedmé do školky. Doma si dodělám sváču, převleču se do sportovního a vyrážím na autobus. Mám to na ostrov jenom 7 zastávek. Je pátek a v autobuse sedím skoro sám. Což mi napovídá, že moc lidí dneska asi nepotkám. Jenom dobře. Hodně se na mě dívá jako na blázna, když fotím domy, značky, reklamní poutače nebo nějakou kytku, kterých mimochodem roste kolem plno.

Z autobusu vystupuji na zastávce Alnöbron östra v obci Vi, což je jakési hlavní město ostrova. Nikde nikdo. Paráda. Protože vím, že bude dneska pěkně pařit, tak mé kroky míří nejprve do nedalekého obchodu ICA, kde si kupuji ještě zásoby vody, nějaké energetické tyčinky, vlhčené ubrousky na dětské prdelky, které ovšem míním použít na mě… U pokladny objevuji malé čokoládové tyčinky, které mě svou chutí úplně rozpalují. Pokud je někde zahlédnete, což bude asi pravděpodobně jen tady v okolí ostrova nebo města Sundsvall, rozhodně si je kupte. Vyrábí je firma Spikarö Karamell & Pralin přímo na ostrově.

To jsou ony. Jsou fantastickééééééééééé. Jo a jednu jsem snědl hned, druhou jsem měl v tom vedru asi hodinu v kapse u kalhot a ona nebyla vůbec roztopená, krásně držela pohromadě.
To jsou ony. Jsou fantastickééééééééééé. Jo a jednu jsem snědl hned, druhou jsem měl v tom vedru asi hodinu v kapse u kalhot a ona nebyla vůbec roztopená, krásně držela pohromadě.

 

Vydávám se od obchodu po západním pobřeží na jih směr obec Strand. Cestou pozoruji vylidněné ulice. Lidé jsou buď v práci nebo na dovolené. Venku se už dělá docela pěkné horko, ale to mi nevadí. Tedy zatím. Ostrov Alnö chrání města Sundsvall a Timrå před otevřeným mořem. Je jakýmsi špuntem zálivu. O to více je s těmito městy  svázán. Sundsvall i Timrå žijí z dřevařského a papírenského průmyslu. Jížní polovina západního pobřeží ostrova je tím doslova poznamenána.

Kusy starého mola na straně ostrova a pila na straně pevniny.
Kusy starého mola na straně ostrova a pila na straně pevniny.

 

Kusy starého mola na straně ostrova a pila na straně pevniny.
Kusy starého mola na straně ostrova a pila na straně pevniny.

 

Nebýt to fabrika, tak se člověk skoro kochá...
Nebýt to fabrika, tak se člověk skoro kochá…

 

O romatické uličky podél pobřeží není nouze.
O romatické uličky podél pobřeží není nouze.

 

Nejen, že z ostrova pozorujete fabriky, překladiště, skladiště, nákladní lodě a já nevím co všechno na pevnině vlastně je, ale celé pobřeží je plné prken. Ano, prken. Stále mi vrtá hlavou jak se tam dostalo a hlavně „kdo“ je tady tak krásně srovnal. Mám terorii, ale musím si ji nejprve někde ověřit. Co vy? Netušíte jak to mohlo vzniknout?

Tak co myslíte, kdo nebo co nebo jak se tady prkna ocitla v této poloze? Vyhlašuji soutěž o nejlepší teorii...
Tak co myslíte, kdo nebo co nebo jak se tady prkna ocitla v této poloze? Vyhlašuji soutěž o nejlepší teorii…

 

Skoro to vypadá jako ochranná hradba. V dálce jžní hora (södra berget) nad Sundsvallem.
Skoro to vypadá jako ochranná hradba. V dálce jžní hora (södra berget) nad Sundsvallem.

 

Je potřeba se posunout kouset dále. Čas utíká a já zjišťuji, že už si tu cvakám na pár desítkách metrů pobřeží více než hodinu. Opouštím tedy břeh a vracím se na cestu. Vždyť je toho tolik, co mohu objevovat a poznávat. Já tady žiju a měl bych zdejší okolí mít prozkoumáno a měl bych o něm přeci vědět co nejvíce. Vtipné je, že už teď vím kolikrát víc, než mí kolegové, kteří se tady narodili.

Podle mapy mě čeká asi hodina chůze na samotný jihozápadní cíp ostrova s vesnicí Vindhem. Naštěstí mě baví koukat po okolí. Obdivovat zdejší domy, domky a chatičky. Jejich umístění na pobřeží a také zdejší floru. Foťák rozhodně nezahálí.

Divoké růže jsou ostrově všudypřítomné...
Divoké růže jsou ostrově všudypřítomné…

 

Lupíny lemují většinu cest na ostrově.
Lupíny lemují většinu cest na ostrově.

 

Sice je vídávám ve třech barvách (fialovo-modrá, růžová a bílá), ale na ostrově převládá drtivě fialovo-modrá.
Sice je vídávám ve třech barvách (fialovo-modrá, růžová a bílá), ale na ostrově převládá drtivě fialovo-modrá.

 

Na ostrově je spousta luk, skalikek či neprostupných lesů...
Na ostrově je spousta luk, skalikek či neprostupných lesů…

 

...a když není prostor pro velikány, tak nastupuje čas a prostor pro zástupce "pidi" říše.
…a když není prostor pro velikány, tak nastupuje čas a prostor pro zástupce „pidi“ říše.

 

Bez tradičních červených domů to prostě nejde.
Bez tradičních červených domů to prostě nejde.

 

...ale i stavby, které se spíše blíží finské architektuře zde najdete. Ostatně tak jaké celý ostrov je pestrý.
…ale i stavby, které se spíše blíží finské architektuře zde najdete. Ostatně celý ostrov je i na architekturu pestrý.

 

Ostrov Alnö je relativně malý, ale na druhou stranu natolik zajímavý, že by bylo škoda všechno shrnout do jednoho článku. Proto ostrov představím v několika menších, ale snad podrobnějších. Aspoň nebudu muset přiznat, že jsem chůzi kolem ostrova po 27 kilometrech musel vzdát. Holt to s těmi puchýři na patách už vážně nešlo dále…

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

2 komentáře: „Kolem ostrova Alnö – díl první

  • Profilový obrázek
    2015-07-11 (14:57)
    Permalink

    Díky za hezké počteníčko.Už teď se těším na díl druhý.Bára

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *