Jultid, aneb vánoční čas ve Stockholmu

Švédsko. Země Dětí z Bullerbynu a Lotty z Rošťácké uličky. Země polárních lišek, sobů a v neposlední řadě nábytku z IKEA. V poslední době se skandinávské země těší velké oblibě. Není se čemu divit. Lidé jsou zde klidní, nikam nespěchají. Dokonce ani v hlavním a největším městě, Stockholmu, ne.

Lagom kaváren zde najdete přehršel a co se týče útulné atmosféry, tak není lepšího místa než se zavrtat do jednoho z ušáků, objednat si horké latté a k němu prinsesstårta, jinak taky princeznin dort, a užívat si s přáteli, nebo o samotě, švédské sychravé odpoledne. To všechno si zcela jistě dokážete představit. Teď k tomu ale navíc přikreslete papírové vánoční hvězdy v oknech, jednoduché vánoční stromy všude kam se podíváte, vůni pepparkakor (švédská varianta perníčků) a mnoho, mnoho sobích vzorů. To je adventní čas ve Stockholmu.

Letadlo dosedá na svou dráhu. Několik minut zpět jsme se ještě dívali na milion světýlek tvořící noční Stockholm, ale teď jsme už tady. Dorazili jsme do země odborníků na útulno, výborných dortů, Ódina a Thóra a v neposlední řadě Vánoc. Právě na začátku tohoto překrásného období se sem vydáváme. O několik minut později už máme své kufry, voláme si s naším hostitelem, kterého jsme si našli za velmi dobrou nabídku (na ceny, které panují ve Skandinávii) přes Airbnb, ujišťujeme jej, že jsme v pořádku doletěli a hledáme nástupiště, na které každých 15 minut přijíždí Flybussen, autobus, který nás odveze za 40 minut do centra Stockholmu, přímo k vlakovému nádraží.

Uplyne očekáváná doba a my vystupujeme z autobusu u vlakového nádraží, s názvem zastávky T – Centralen. Máme na sobě teplé dlouhé parky, čepice a zimní boty, ale zjišťujeme, že počasí není vůbec tak mrazivé, jak jsme čekali. Naopak je velmi teplo na severský prosinec. Poprvé se rozhlížíme kolem. Před vstupem do nádražní haly stojí několik lidí, ale ve městě je ticho a klid. Několik oken je rozsvícených a můžete nahlédnout, co má daná švédská rodina na parapetu, neboť ve Skandinávii nemají žádné krajkové záclonky, ale dlouhé závěsy, které ale jen zřídka zatahují.

Přesouváme se do hlavní haly. Kromě velkých cedulí, na kterých přeskakují příjezdy vlaků a autobusů nejde přehlédnout výzdoba. Celý strop je totiž posetý miliony žlutých, drobných světýlek. Po jejích stranách jsou potom rozmístěny vánoční stromky se stejným osvětlením, vždy jen několik metrů od sebe. Musím se zhluboka nadechnout, abych vstřebala mé nadšení. Už teď a tady je to nádhera.

Advent ve Švédsku začíná, stejně jako u nás, první adventní nedělí. Od tohoto dne můžete vidět v okně každé švédské domácnosti julstjärnor – vánoční papírovou hvězdu, která svítí celý den i noc. Tyto hvězdy Švédové sundávají až třináctého ledna a symbolizují Betlémskou hvězdu. Tyto dekorace potkáváme o celý náš pobyt, a to naprosto na každém kroku, včetně kaváren, restaurací, nebo dokonce obchodních center.

Jedna netradiční vánoční výloha a srdeční Švédi za každým rohem

Po návštěvě červené Stockholmské radnice, a obědě v mezinárodně známé restauraci specializující se na švédské masové kuličky Meatballs, míříme ke kostelu svaté Kláry. Před kostelem se hemží skupina Švédů. Po chvilce nám dochází, že je neděle a před chvílí skončila první vánoční mše. Co nás ale překvapuje je, že je v tomto předvánočním období zcela běžné potkat partičku lidí, kteří u jakékoli památky postaví několik stolů, přinesou velké termosky s horkým čajem a krabice s mnoha druhy domácího, sladkého pečiva a s úsměvem a bez poplatku vám je servírují. Samozřejmě nesmí chybět pepperkakor – speciální švédské perníčky, které dostanete zdarma na každém rohu. Ve Švédsku se celé adventní období nese v duchu návštěv a společného hodování. Připravuje se také takzvaný julbord, vánoční tabule, kterou dokonce nabízí většina restaurací, které cestou potkáváme.

Míříme do Stockholmského paláce, sídla královské rodiny, nacházející se na ostrově Stadsholmen, ale cestou se ještě zastavujeme u poněkud netradičního, ale velmi oblíbeného turistického místa. Jedná se o obchodní centrum Nordiska Kompaniet, ale nikoli o jeho vnější výzdobu, která je sice oslnivá a plná světel a velkých, jehličnatých věnců, ale za nimi se nevydáváme. Nordiska Kompaniet je nejznámější pro svůj um, udělat z vánoční výlohy hotovou pohádku. Pořád si nedovedete představit, co může být na výloze tak oslnivého? Tak například minulý rok na vás zpoza skla mávala rodinka velikých medvídků u vánočního stromu. Letos na návštěvníky čekaly malé myšky, vykrajující perníčky a leštící výlohu při vánočním úklidu. K tomu jim pomáhaly hrdličky, které balily dárky a chystaly je k vánočnímu stromečku. To vše v podobě pohyblivých loutek, kdy při pohledu na ně naše dětská srdce zaplesala.

Skansen: pohádkové chaloupky a sobi v samém srdci Stockholmu

Před Nordiska Kompaniet staví navíc tramvaj číslo 7, která vám během jízdy poskytne pohled na téměř všechny důležité body a památky Stockholmu, včetně vánočního stromu stojícím na břehu stockholmské části Norrmalm. Tramvaj má jako konečnou stanici Skansen. Jak název napoví jde o skutečný skanzen na dalším stockholmském ostrově Djurgården. Skansen je muzeum pod otevřeným nebem, založeno v roce 1891 Arturem Hazeliusem, který chtěl, aby se zachovala podoba Švédska ještě před příchodem industrializace. Ve zkratce to znamená mnoho dřevěných domků s drobnými okýnky, které někdy zdobí závěsné cedule, vypovídající o povolání člověka, který zde žil. Do domečků se můžete samozřejmě i podívat a nechat si od jeho obyvatel (zaměstnanců Skansenu) povědět něco o jejich povolání nebo rodinné historii.

My do Skansenu přijíždíme v době konání trhů, které probíhají každou adventní neděli. Vánoční atmosféra by se tu dala krájet a když procházíme kolem ohrady jednoho z domů, kde si jen tak mimoděk polehávají soby, oči nám doslova září. Kupujeme si v jednom ze stánků dvě malé dřevěné ozdoby ve tvaru soba a losa a jsme naprosto uspokojeni touto kouzelnou částí Stockholmu. Při odchodu potkáváme několik plakátů, které zvou do Skansenu na svátek svaté Lucie, který se koná 13. prosince. Jde o průvod skládající se z jedné „velké“ Lucie, která na hlavě nese korunu se svícemi a za ní je několik dalších „malých“ Lucií společně s chlapci, kteří mají na hlavách hvězdy. Celý průvod je oděn do bílé a prochází snad každou školou (i pracovištěm) ve Stockholmu, a to vše navíc za zpěvu vánočních koled. Svátek je to opravdu magický a my si malinko posteskneme, že v tuto dobu už budeme zpět v Česku.

Je teprve pět hodin odpoledne, ale ve Švédsku je už dobré tři hodiny úplná tma. My náš den zakončujeme na ostrově Gamla Stan, nejstarší části Stockholmu. Hledáme snad jediné adventní trhy (kromě těch ve Skansenu), které se ve městě konají. Jdeme úzkými uličkami a potkáváme v protisměru jdoucí Švédy s papírovými kelímky v rukou. To nás utvrzuje v tom, že jsme nabrali správný směr. Trhy jsou na malém náměstíčku u Nobelmuseet (Nobelovo muzeum) a těm našim, českým, které jsou přes celé náměstí, se ani trochu nepodobají. Panuje zde klidná, intimní atmosféra, Švédové by použili slovo lagom, a celý prostor je provoněný vůní pepperkakor a glöggu. Glögg je typický švédský vánoční nápoj, který se skládá ze svařeného vína a směsi koření anýzu, kardamonu, skořice a hřebíčku. Jak jinak si jeden hned kupujeme a dostáváme k němu perníček ve tvaru srdce.

Za tichého zpěvu koled a popíjení glöggu se pomalu loučíme a naposledy se rozhlížíme po všech hvězdách svítících v oknech. Když potom procházíme kolem venkovního kluziště, osvíceného tisíci světýlek se stále ještě bruslícími lidmi, uznáváme, že Astrid Lindgren ve svých příbězích nelhala a že švédské Vánoce musí být opravdu nejkrásnějším dnem v roce.

Veronika je studuje v Praze, ale je z Moravy. Právě tam se začala formovat její láska ke Skandinávii, a to hlavně díky kouzelným knihám Astrid Lindgren. Poprvé se tam podívala v sedmnácti, se stanem a rovnou do Jotunheimenu, Domova obrů, v Norsku. Od té doby se snaží vyrazit na sever alespoň jednou za rok. Skandinávii má spojenou s útulnou atmosférou, mytologií, přírodou, jídlem a taky s Vánocemi, které zbožňuje nade vše. Jejím velkým snem je naučit se švédsky (nebo norsky), podívat se do Tromsø a postavit si na severu chatičku, za jejímiž okny bude stát malý, dalarnský koník.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *