Jessika, moje „švédská“ dcera

Včera jsem měl noční a dostal jsem do práce SMSku, která mě hrozně zahřála u srdce a potvrdila mi jak je to krásné být táta… Fakt jsem byl hrdý a musel jsem se pochlubit kolegovi.

IMG_5490-jessika
Jag saknar dig Jessika

 

Jak to, ale vlastně všechno začalo? Když jsem potkal před více než čtyřmi lety mou manželku Petru, tak jsem o ní v podstatě nic nevěděl. Jen to, že byla vdaná za Švéda, mají dvě auta, velký dům a děti. Slyšel jsem o ní, tak možná jednou za rok, když o ní hovořila naše kamarádka. To, že se někdy potkáme, že budeme mít spolu děti, že budeme manželé a že se za ní budu stěhovat do Švédska, by mě nenapadlo ani omylem. Stalo se.

Když přišla ta chvíle, kdy jsem se poprvé chystal za ní do Švédska, tak jsem začal zjišťovat více o její rodině, tedy dětech. Už pár let byla rozvedená, takže manžel mě nezajímal… Vypadalo to celkem hrůzostrašně. Nejmladší Uma 2 roky. Nádherná slečna, která je můj andílek a já její táta. Následovali její starší sourozenci, kteří tehdy cestovali mezi rodiči standardně týden co týden. Saga, tehdy 6 let, Adrian 8 let a nejstarší Jessika 13 let. Já děti dříve neměl a teď jsem měl mít najednou 4, wow… Uma byla malinká a její genetický otec jí opustil ještě, když byla v mámině bříšku. Saga a Adrian byli v pohodě a žádné obavy jsem opravdu neměl, ale co nejstarší Jessika, kterou právě třískala puberta? Já ani slovo švédsky, pár slovíček anglicky, ale rozhodně né ke konverzaci. Jak mě příjme, bude se mnou bojovat? Tolik filmů co jsem viděl s podobným tématem. „Ty nejsi můj otec, ty mi nemáš co poroučet…“ Znáte to? Hodně lidí mě odrazovalo, ale já se přeci nevzdám své lásky.

Jessiku jsem při mé první skoro třítydenní návštěve potkal asi dvakrát na pár minut. Moc možností na jakýkoliv kontakt jsme tedy neměli. Pravda, jazyková bariéra z mé strany byla bohužel propastná. Při mé druhé návštěvě už k setkání došlo a vše probíhalo celkem v pohodě, vždyť byl čas vánoční. Jenže. Po mém odjezdu musela Péťa sdělit dceři, že bude mít dalšího sourozence. Otěhotněli jsme. Jak jinak si myslíte, že to mohlo zkončit? No jasně. Mami, nesnáším tě. Nebudu s tebou mluvit. Pavel? Kdo je Pavel, nechci ho nikdy vidět. Paráda. Já byl v Česku, balil jsem si své věci, vyřizoval resp. uzavíral svůj život v Česku. Vidina „vřelé“ atmosféry byla skvělá. No snad jí to přejde. Přešlo…

Na nákupu v IKEA...
Na nákupu v IKEA…

 

Všechno je potřeba nejprve vyzkoušet, než se to koupí...
Všechno je potřeba nejprve vyzkoušet, než se to koupí…

 

Za tři měsíce má Jessika 19 let. Je to už velká ženská s duší dítěte. Teda spíš podle toho jak se jí to hodí 🙂 Každopadně jsme k sobě celkem rychle našli cestu a dneska máme k sobě nejblíž. Loni jsme spolu měli jet na týden na hory do národního parku Sarek, ale bohužel to nevyšlo. Snad letos nebo příští rok. Ona se stále připomíná. Člověk, ze kterého jsem měl největší strach, je mi nejblíže. Když o mě mluví ve škole nebo před kamarády, tak vždy jako o svém otci. Byť u svého biologického žije. Na facebooku mě má jako otce. Tohle bych si nikdy nemyslel…

Kamarádky nebo máma a dcera?
Kamarádky nebo máma a dcera?

 

Teď jsme se pár týdnů neviděli, neslyšeli. Chodí na obchodní gymnázium, ve volných chvílích pracuje, takže času opravdu moc nemá. Včera mi ovšem přišla SMS Jag saknar dig ♥ Překládat vám to nebudu… Nemusím. Zahřálo to hrozně na srdci a hned se mi i lépe pracovalo. Jessika je hrozně fajn slečna a já jsem hrozně rád, že jí mám. Mám hodně dětí a každé je jiné. Dneska jsou její dva nejmenší bráškové (mí synové) její nejmilejší sourozenci a jsem šťastný, že to tak je.

„Jag saknar dig Jessika“

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *