Jeřáb popelavý l Trana

Jeřáb popelavý (Grus Grus), ve švédštině Trana, je šedavě zbarvený pták o něco větší než čáp bílý. Od řádu brodivých se liší volně visícím peřím na ocase. Jeřábi létají v klínovitých formacích a ozývají se nezaměnitelnými troubivými zvuky.

Jeřáb popelavý se zhlukuje v mnohatisícových hejnech. (foto Ondřej Prosický, zdroj www.naturephoto.cz)

 

Jeřábi vyhledávají jezera s rozsáhlými rákosinami, případně bažinatými územími, ve kterých si z rostlinného materiálu staví kupovitá hnízda. Při toku předvádějí jeřábi charakteristický tanec, při kterém se uklánějí a vyskakují do výšky.

Jeřáb popelavý v letu. (foto Ondřej Prosický, zdroj www.naturephoto.cz)

 

V dubnu až květnu snášejí obvykle dvě vejce, na kterých oba střídavě sedí asi jeden měsíc. Mláďata jsou nekrmivá a rodiče je vodí po dalších 8-10 týdnů. I poté se jeřábí rodina zdržuje pohromadě.

Jeřábi se živí hmyzem, rostlinami, zrním a hlízami nebo kořínky. Při tahu se jeřábi často zdržují na polích.

Jeřábi jsou tažní ptáci, zimují ve Středomoří a v Malé Asii, kam odlétají v průběhu července a srpna, na hnízdiště se vrací během března a dubna.

Voda je tytpické prostředí pro jeřába popelavého. (foto Ondřej Prosický, zdroj www.naturephoto.cz)

 

Symbolika

Krása jeřábů a jejich velkolepé námluvní tance člověka odedávna fascinovaly. V řecké mytologii byl jeřáb přisuzován Apollónovi, Deméter, a Hermovi. Byl symbolem bdělosti a opatrnosti, a byl považován za „ptáka štěstí“. V Číně symbolizoval dlouhý život, moudrost, věk a vztah mezi otcem a synem. V Japonsku je jeřáb je symbolem štěstí a dlouhověkosti. V heraldice je jeřáb symbolem péče a ostražitosti. V poezii je jeřáb symbolem něčeho „vznešeného“ v přírodě.

Jeřáb popelavý (foto Ondřej Prosický, zdroj www.naturephoto.cz)
Jeřáb popelavý (foto Ondřej Prosický, zdroj www.naturephoto.cz)

 

Jeřáb popelavý (foto Ondřej Prosický, zdroj www.naturephoto.cz)

 

Jeřáb popelavý (foto Ondřej Prosický, zdroj www.naturephoto.cz)

 

Jeřáb popelavý jak jsem jej měl možnost fotit já u nás za domem. Všimněte si toho malého vpravo. Vidíte…? To je hlava mladého jeřába.

 

Můj poznatek je také v jejich rychlosti. Několik párů hnízdilo u nás za domem (pozn.: okolí města Sundsvall, Västernorrland) na poli a přelétávalo mezi jezerem na druhé straně údolí. Ovšem když dorazily mláďata, tak ve vzduchu je už nebylo tak často vidět, ale daleko více se pohybovali po zemi. Z polí se vytratili na louky, které tady v okolí všude jsou a využívali jejich vysokého travnatého vzrůstu. Pro mě osobně bylo skoro záhadou jak se jim podařilo všechny mláďata uchránit. Všude v okolí je tady totiž neuvěřitelné množství lišek a mi se podařilo se dopočítávat stále stejného počtu mladých. Když jsem se chtěl ovšem „nepozorovaně“ přiblížit já, tak nabrali rychlost, že jsem se nestihl ani vzpamatovat a zmáčknout spoušť a už byli pryč. Tak snad letos by to mohlo vyjít.

Jejich typický troubivý zvuk působil jako balzám na uši v nočních hodinách, které byly ve světle slunce díky „polárnímu“ létu a naším údolím se do dálky rozléhaly.

Související články

Články dalších autorů

Ondřej Prosický

Petr Bambousek

Zdeněk Souček

 

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *