Fotorybaření v deltě řeky Indalsälven

Včera jsem si jenom potvrdil, že rybáři a fotografové přírody mají něco více než společné. Čas. Klid. Pohodu. No stress. Vzrušení. A když jiní spí, oni bdí. Včera večer jsem totiž prožíval přesně to samé a neuvěřitelně mě to dobíjelo. Večer jsem jel s kolegy z práce do delty řeky Indalsälven (ano, opět tam) fotit, oni rybařit.

svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-16
Poslední fotka včerejšího večera. Prostě a jednoduše, bylo tam fajn.

Jediný rozdíl mezi mnou a jimi byl v tom, že oni měli v rukou prut a já svůj Nikon D7000. Zážitky jsme měli ovšem stejné. Jeden z nich ulovil asi dvaceticentimetrovou rybu, kterou pochopitelně pustil a já velke kulové. Jak říkám, byli jsme na tom stejně.

Jednu věc nám, ale nikdo nevezme, a to je a byl ten pocit volnosti, svobody a splynutí s přírodou. Každý rybář nebo fotograf přírody mi „musí“ dát za pravdu. Stát uprostřed řeky, která má v šířce místy až stopadesát metrů, po prsa, vnímat tlak vody, cítit tu naturálnost… minimálně aspoň pro mě snad nenahraditelný zážitek. Vím rozhodně jednu věc. Budu to absolvovat častěji.

Teď to bylo v podvečer a příště to vidím na ráno. Někde ve tři čtyři hodiny uprostřed řeky, která bude pokrytá ranní mlhou a v dáli bude právě vycházet slunce. Už mám vytipovaných několik míst, kde by to šlo.

svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-01
Něco málo říční květeny se také objevovalo.
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-02
Kluci už stojí uprostřed řeky a nahazují…
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-03
…aby nebylo všechno žluté.
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-04
Švédská příroda je divoká. Kde co spadne, tak to zůstane. Je jedno zda to je v lese nebo v řece. Vzniká zde život, který nemá právo nikdo ničit. Bylo to tak po tisíciletí, tak by to tak mělo být i teď. Vždyť my lidé, jsme zde jen v podnájmu.
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-05
Kolega nahodil a chytil, ale to už jsme byl s foťákem o několik desítek metrů dále proti proudu a cvakal ptáčky, tak snad příště.
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-06
To druhý kolega z práce měl štěstí více, tak nějak jsme se motali poblíž sebe a já měl tu možnost zachytit i labuť, která jej za pár vteřin donutila k několika rychlejším krokům. Hold to byl její revír. Tím se vysvětluje také to, kdo je na fotce ostrý a kdo ne…
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-07
Žádný profi záběr, ale pro mě amatéra to je paráda. Co bych chtěl, když bylo devět večer a slunce bylo celou dobu schováno za mraky. Já stál po prsa ve vodě a reagovat na tu rychlost bylo nemožné. Přeci jen mi je Nikon cennější než ostrá labuť.
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-08
Před dvěma lety psali v místních novinách, že zbytky lodi, která je „pohřbena“ uprostřed řeky (ano, to je ona) jsou staré přes dvěstě let. Loď je sice z 95 procet rozpadlá, ale trošku tvaru si aspoň na dně drží. Paráda jak umí příroda konzervovat. Navíc na rozhraní slané a sladné vody.
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-09
…a muškaříme. Brzo to musí přijít.
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-10
Mezitím, co kolega vábil ryby na rande, tak já laškoval se zdejšími přírodními sochami. Některé byly hooodně povedené.
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-11
…a je tam. Byť prďolka, ale je. Díky tomu také dostala druhou životní šanci. Tak snad se příště nedá zase chytit.
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-12
Paní labuťice a pán labuťák v obýváku. To on udělal nálet na kolegu.
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-13
Před chvíli tam byl, bobr, mého srdce šampión…
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-14
Je čas udělat řece papá a popřát dobrou noc. Posledí nahození a vyrážíme v rybařských galoších 500 metrů do kopce k autu. Nahoře jsem vyprodukoval snad více potu než bylo vody v řece…
svedsko-sverige-0098-rybareni-delta-indalsalven-15
Rozlučková, živočišná… měla cirka 15 centimetrů a nechtěl bych jí mít na sobě.

Delta je ale hlavně domovem a rájem ptactva všeho druhu. Přiznám se, že je ani všechny neznám a nerozeznám, ale jen když jsem došel k číslu deset, tak jsem přestal počítat, protože mi již chyběly prsty na rukou. Ke konci mě dorazil bobr, který si to vedle mě plaval pomalu jako krasoplavec. Byl jsem z toho tak paf, že jsem asi nezplnul foťák, který jsem držel v ruce. Nevadí. Je jich tam prý spousta a narazím na ně pokaždé. Jako třešinku na dortu se údajně mohu těšit na brodící se losy. Tak to jsem opravdu zvědavý!

Delto dobrou noc, ikdyž vím, že to v tobě stále žije!

Fotografie byly upraveny pomocí programu Zoner Photo Studio

zoner-photo-studio-banner-600-100

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *