Dostaveníčko se štikami

Město Västervik leží na jihovýchodním pobřeží Švédska. Dříve se podstatná část zdejších obyvatel živila lovem ryb, především úhořů, sleďů, lososů, štik a okounů. Profesionálních rybářů, kteří si rybolovem v okolí Västerviku vydělávají na živobytí, je dnes necelý tucet, zato mezi sportovními rybáři si Vastervik získává stále více příznivců.

Rybaření na moři. Ilustrační foto. (autor Johan Willner, zdroj imagebank.sweden.se)
Rybaření na moři. Ilustrační foto. (autor Johan Willner, zdroj imagebank.sweden.se)

 

Přirozená produkce zdejších brakických vod je na vynikající úrovni. Stačí se podívat v některém z přístavišť do vody a rybářovo srdce zaplesá při pohledu na stovky drobných sleďů, okounů a bílé ryby. Množství malých ryb odpovídá samozřejmě i výskyt a velikost zdejších dravců, především štik a okounů. V posledním desetiletí vzrostly díky vysazování a ochraně trdlišť i počty mořských pstruhů, stále častější jsou také úlovky lososů. Poprvé jsme navštívili revír Västervik v říjnu roku 1997, v roce následujícím rybařilo ve zdejších vodách již několik desítek českých rybářů – zákazníků cestovní kanceláře PEPA. Revír Västervik zavedl před několika lety přísná, ale velmi účinná omezení lovu štik. Minimální lovná míra byla stanovena na 60 cm, denně si smí rybář ponechat nejvýše jednu štiku pro vlastní okamžitou spotřebu a z revíru je povoleno odvézt nejvýše 3 štiky na osobu. Všechny štiky délky nad 85 cm by měly být vráceny vodě. Nástrahy používané při lovu štik ve Västerviku by měly být opatřeny jedním, nejvýše dvěma trojháčky, případně jednoháčky. Tato omezení se pozitivně odrážejí v kvalitě zdejšího rybářského revíru a především odrazují od jeho návštěvy masaře a méně sportovní rybáře.

Na základě velmi dobrých referencí z předešlých let jsme koncem května pořádali do Västerviku autobusový rybářský zájezd. Po šesti hodinách plavby trajektem a sedmnácti hodinách jízdy jsme z Českých Budějovic dorazili do Vasterviku. Zatímco většina ostatních rybářských kempů ve Švédsku se ztrácí v nekonečných lesích a připadáte si tam jako na konci světa, Västervik je zcela jiný. Je součástí příměstského kempu Lysingbadet, který patří mezi největší zařízení svého druhu ve Skandinávii. Na první pohled žádná divoká příroda, žádná romantika. Po ubytování ve čtyřlůžkových chatách vybavených kuchyňkou, sprchou a WC následovalo krátké setkání s místním profesionálním průvodcem, panem Andersem Forsbergem.

Po několika minutách rozhovoru s tímto veselým Švédem, kterého někteří rybáři přezdívají „Mr. Pike“ („pan Štika“), je každému jasné, že se jedná o opravdového profesionála. Pan Forsberg je dlouholetým technickým redaktorem největšího skandinávského rybářského časopisu Fiske, patří k mezinárodně uznávaným odborníkům v oblasti života a lovu štik. Nejprve nám předává mapy revíru a informuje nás o aktuálních stanovištích štik a doporučených nástrahách, pak následují instrukce k ovládání motorových lodí. Zdejší lodě patří k nejlepším rybářským lodím, se kterými jsme se kdy ve Skandinávii setkali. Jsou dlouhé 4,7 m a pěkně vysoké, takže je v nich možné ve vlnách a větru bezpečně rybařit i vestoje. Každá loď je opatřena vesly, kotvou a čtyřtaktním motorem o výkonu 15HP. U zastřešeného kotviště lodí je domek, ve kterém některý ze zdejších průvodců podává všeobecné rybářské informace, dále je zde možné zakoupit nástrahy a základní vybavení pro přívlač, případně zapůjčit echolot nebo zajistit rybářský výlet pod vedením rybářského průvodce. Technicky i personálně je Västervik jedním z nejlépe vybavených rybářských kempů v Evropě.

V neděli ráno nás budí jasná obloha zalitá sluncem. Projíždíme mezi ostrůvky, kde byl ve stejném termínu před rokem úspěšný při lovu štik na umělou mušku Milan Jenč, ale po několika hodinách přívlače jsme zcela bez záběru. Voda je křišťálově čistá a především studená. Před našim příjezdem několik dní foukal silný jihovýchodní vítr, který tlačil masy studené vody z volného moře přímo do zdejšího souostroví. Po důkladné poradě zakončené obědem a hodinkou spánku na sluncem vyhřátých útesech měníme stanoviště. Opouštíme vnější část souostroví a projíždíme mělčí zátoky chráněné před větrem. Úspěch se dostavil v zátoce necelých 500 m od kempu. Voda v této části revíru je nejvýše 3 m hluboká, asi o 5 stupňů teplejší než na předchozím místě a lehce zakalená fytoplanktonem. Záběry přichází nejvíce u rákosí a zárostů řas. Štiky berou na plandavky, na gumové rybičky i na umělou mušku, ale největší úspěšnosti dosahuje Ivan se svou „šiškou“. „Ivanova šiška“ je původně kanadský wobbler bez nořítka určený pro trolling, který se dnes používá i při klasické přívlači jako hladinový wobbler. Během poslední hodiny rybolovu jsme ve třech osobách na lodi ulovili celkem 7 štik mezi 55 – 68 cm. Po příjezdu do kempu zjišťujeme, že až na výjimky jsme byli téměř nejúspěšnější lodí. Naše sebevědomí trochu podlomil fakt, že skupina tří Angličanů z našeho kempu zdolala pod vedením rybářského průvodce celkem 21 štik, největší 98 cm. Nejkrásnějším úlovkem toho dne však byl 16 kg losos ulovený na trolling jedním ze švédských návštěvníků kempu.

Po konzultaci s průvodcem, který nám potvrzuje naši domněnku, že štiky vzhledem k počasí vyhledávají teplejší vodu, tedy vnitřní část souostroví a mělčiny, měníme i strategii pro následující den. Jedeme lodí nejprve do centra Vasterviku, kde doplňujeme naše rybářské vybavení a pak pokračujeme dále do hlubokého zálivu Gamlebyviken. Po téměř hodině jízdy jsme již daleko od kempu i města, na břehu jsou vidět pouze ojedinělé chaty, jinak jen nekonečné lesy. Nejprve bez úspěchu prochytáváme břehy ostrovů uprostřed zálivu a pak míříme do mělkých zátok. Přichází jen ojedinělé záběry malých štik mezi 50-60 cm a po té, co se uklidňuje vítr a hladina se leskne jako zrcadlo ustávají záběry docela. Až v odpoledních hodinách se aktivita štik začíná zlepšovat a každý si kromě menších štik ulovíme i sedmdesátku. Pronikavých úspěchů dosahuje se svou „šiškou“ především Ivan a tak se usnášíme na násilném odebrání jednoho ze dvou trojháčků z Ivanovy nástrahy. Když ani to nepomáhá, dochází k zamačkávání protihrotů a pak už je výsledek lepší. Při minulé návštěvě Vasterviku jsme zde ulovili i mnoho slušných, často i kilových okounů. Tentokrát jsme však zatím nenarazili ani na okounka. Nabízí se nám jediná odpověď – zatímco štiky jsou alespoň dva týdny po vytření, okouni se zřejmě právě třou a mají zcela jiné starosti.

Poněkud se nám protáhla večerní „rybářská schůze“ a tak na druhý den ráno vyrážíme hned po obědě pouze do blízkého okolí kempu. V zátoce, kde jsme úspěšně zakončili první den rybolovu, kotví většina lodí naší výpravy, což se štikám evidentně nelíbí a neberou. Prochytáváme tedy menší zátoky na druhé straně kempu a i když je zde výrazně studenější voda, která je neuvěřitelně čistá, několik menších štik uvěřilo našim nástrahám. Protože naši přátelé Bohoušek a Ivan dnes připravují večeři (vepřová, knedlík, zelí a čerstvě naražený Samson), ukončujeme rybolov předčasně, připraveni dostatečně se posílit na zítřejší výpravu do vzdálených částí zátoky Gamlebyviken.

Celé dopoledne téměř bezvýsledně vláčíme a muškaříme. Výjimkou je Bohouš, který na první nához zdolal krásně zbarvenou a velmi bojovnou štiku délky 85 cm. Odpoledne projíždíme kolem ostrovní kolonie kormoránů. Celý 200 metrů dlouhý ostrov již z dálky září bílou barvou kormoráního trusu. Za ostrovem vjíždíme do 4 m hluboké zátoky lemované rákosem, která je plná zárostů řas. Ačkoli je voda v zálivu velmi čistá, v této zátoce nikoli. Naše tušení nás nezklamalo. Ve střední části zátoky přichází jeden záběr za druhým, doslova „co hod, to ryba“. Nejvíce se jim zamlouvají modrobílé gumové rybičky a plandavky, ale ke slovu přichází i rotačky, wobblery a dokonce 25 cm jasně červený twister. Za necelou hodinu jsme chytili a pustili přes dvacet štik délky 60 – 78 cm! Při návratu do kempu nás poněkud překvapilo množství rybářů, kteří vláčeli přímo v centru Västerviku. Jak jsme se později dozvěděli, průlivem v centru města protahují hejna sleďů, která jsou sledována množstvím štik.

Hejna sleďů a tisíce štik nedaly spát Ivanovi, který se spolu s Karkulkou vypravil vláčet na okraj plavební dráhy, která vede do västervického přístavu a kudy sledi spolu se štikami musí protahovat. A štiky nejen, že protahovaly, ony dokonce i braly. Kromě štik se posádce jedné lodi podařilo poblíže plavební dráhy ulovit i několik 80 cm mořských jehlic. Ve večerních hodinách pak blízko kempu posádka další lodi vypnula již zdolaného mořského pstruha délky okolo 65 cm. Toho dne se dařilo i Belgičanům, které vedl rybářský průvodce, pan Forsberg. Na 30 cm wobbler firmy „Zalt“ ulovili 14 kg štiku délky 124 cm.

Ke konci pobytu se rozhodujeme radikálně změnit loviště a míříme do vzdálených končin revíru na jih od kempu. Prochytáváme nádherné zátoky lemované rákosem a nekonečnými smrkovými a borovými lesy. Nejúspěšnější se ukázala být stanoviště s hloubkou do 2 m. Několikrát jsme ulovili štiku, kterou jsme ještě před záběrem viděli, jak v křišťálově čisté vodě sleduje wobbler. Často jsme štiky pozorovali, jak leží u dna a pak majestátně odplouvají, když jim přítomnost naší lodě nejde „pod fousy“. Proplouvali jsme i zátokami a kanály, kde bylo necelých půl metru vody a kde před námi prchaly desítky malých štik i stovky drobných okounů a bílé ryby. Podařilo se nám ulovit několik štik do 70 cm délky na přívlač i na umělou mušku. Část našich rybářských úspěchů se nám podařilo dokumentovat a videofilm o rybaření ve Västervik je k dispozici v cestovní kanceláři PEPA.

Za šest dní rybolovu jsme ve čtyřech osobách ulovili celkem 82 štik, z nich 58 kusů bylo delších než 60 cm. Patřili jsme však k těm úspěšnějším. Většina posádek dosáhla výsledků asi třetinových a někteří dokonce za celý týden pobytu neulovili žádnou štiku nad 70 cm! V každém případě je revír Västervik vynikajícím, ale ne snadným lovištěm štik. Vzhledem k rozsáhlému prostoru pro migraci je štiky nutné v revíru neustále hledat a zvažovat, která loviště mohou být úspěšná a která nikoli. Jinými slovy, i při rybaření je potřeba myslet. Dobrým pomocníkem při rybolovu ve Vasterviku je echolot, který pomůže rybářům především při vyhledávání vhodných hloubek, ale také hejn sleďů. Ideálním pomocníkem je samozřejmě místní rybářský průvodce.

Autor článku Zdeněk Edelmann, www.rybolov.com

[wpgmza id=“34″]

 

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

1 komentář: „Dostaveníčko se štikami

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *