Cesta na ostrov Runde v Norsku

Runde je tak trochu pohádkový ostrov v Norsku, tedy aspoň pro mě. Má přibližně 160 stálých obyvatel, i když o tom bych asi i pochyboval. Pojďme ale začít pěkně popořádku.

Konečně se zem začala zvedat. No není to krása?
Konečně se zem začala zvedat. No není to krása?

 

Na přelomu roku 2009/2010 jsem dospěl k rozhodnutí, že se s fotografemMichalem Jiroušem a dalšími fotoblázny vydám na fotografickou cestu na ostrov Runde v Norsku. Měla to být moje první cesta do Skandinávie a tehdy jsem ještě ani omylem netušil, že za pár měsíců se budu stěhovat jen o pár kilometrů dál, do Švédska. Zpět, nějak brzo jsem odbočil…

Těšil jsem se jako malý Jarda, byť jsem věděl, že cesta na ostrov bude strastiplná a nekonečná. Obával jsem se právem… Opravdu, skoro třicet hodin v autě s člověkem celkem slušně zamává. Vyjíždělo se z Prahy směr Berlín, Rostok, Kodaň, Malmö, Oslo, Lillehammer… a ostrov Runde. Měli jsme zapůjčeno vozidlo Citröen pro devět lidí, a tak se cesta nakonec dala docela nějak zvládnout, tedy do té doby, než si někdo zul boty…

Člověk vyjede na kopec a najednou zjistí, že je ještě mnoho kopců a hor nad ním.
Člověk vyjede na kopec a najednou zjistí, že je ještě mnoho kopců a hor nad ním.

 

Až po Oslo šlo v podstatě jen o jednu velkou placku, když nepočítám průjezd rodnou hroudou. Od Lillehammeru se začala zem konečně zvedat a to začalo být atraktivní i pro naše fotoaparáty. Naštěstí jsme byli po několika hodinách docela unaveni, a tak docházelo na přestávky častěji a častěji, tudíž prostoru na nafocení okolní krajiny bylo dost. Krásné hory, zasněžené vrcholky, husté lesy, tyrkysově modré a divoké řeky a jezera či fjordy. To všechno je Norsko. Už to samotné ve mně vyvolávalo neznámé příjemné pocity. Kdo miluje hory, přírodu, tak pochopí. Z okolí nějak čišela surovost, dravost, divokost. Vlastně to neumím ani popsat.

Údolí, hory, skály, sníh, ledovce, řeky, vodopády.... ano, to všechno je Norsko.
Údolí, hory, skály, sníh, ledovce, řeky, vodopády…. ano, to všechno je Norsko.

 

Nemáte pocit, že ty domky tady byly odjakživa...?
Nemáte pocit, že ty domky tady byly odjakživa…?

 

Být ovce, tak jsem našel to pravé místo k životu...
Být ovce, tak jsem našel to pravé místo k životu…

 

Na jednu stranu nevýhoda, na druhou výhoda. Tuším, že někde na úrovni Lillehammeru začala být omezená rychlost na 80 km/h. Přitom nádherná cesta, jakou bychom možná těžko v Česku hledali. Navíc auto jedno za hodinu. Únava už byla docela slušná, a tak jsme chtěli uhánět, ale nešlo to. Bubák jménem norský policista a norská pokuta (mj. jedny z největších v Evropě) nám pomyslně šlapal na brzdový pedál.

Trajektům se v Norsku asi určitě nevyhnete. Je potřeba zkusit všechno a to jak trajekty po fjordech, tak úžasné mostní stavby mezi ostrovy.
Trajektům se v Norsku asi určitě nevyhnete. Je potřeba zkusit všechno, a to jak trajekty po fjordech, tak úžasné mostní stavby mezi ostrovy.

 

Trajektem jsme si trošku zkrátili před koncem cestu a ostrov Runde byl na dosah.

Související články

 

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *