13. prosinec – svátek svaté Lucie | Sankta Lucia

Svatá Lucie byla sicilská dívka, jejíž památku si každoročně 13. prosince připomínají římsko-katoličtí, luteránští i ortodoxní křesťané. Svatá Lucie patří k nemnoha světcům, které členové severských luteránských církví oslavují.

Oslavy sv. Lucie jsou ve Skandinávii v moderní době poměrně nové. Poprvé se objevily ve Švédsku na počátku 19. století a až v polovině 20. století se rozšířily do ostatních severských zemí. Jméno sv. Lucie však bylo připomínáno už od příchodu křesťanství do Skandinávie. Prvky starého pohanského náboženství se smísily s novou křesťanskou tradicí a jméno sv. Lucie se ze začátku často pletlo s Luciferem. Navíc 13. prosinec připadal podle starého juliánského kalendáře na nejdelší noc v roce. Tohle všechno přispělo k tomu, že byla noc sv. Lucie tehdy spojována především s nadpřirozenými bytostmi, které putovaly od statku ke statku a kontrolovaly, zda je vše připravené na oslavu Vánoc. V západním Švédsku se ujala tradice průvodu dívek a žen oblečených v bílých róbách a s věnci na hlavě, v případě sv. Lucie s věncem ozdobeným svíčkami.

V tento den se tedy hlavně slaví ve školkách a školách, kde mají děti nacvičené písničky a již od brzkých ranních hodin probíhají před rodiči a dalšími rodinnými příslušníky představení. Většinou samozřejmě venku. U starších děti, řekněme mládeže, již oslavy probíhají trochu jinak. Většinou jsou dobrovolné a probíhají v kostelích. V mnoha firmách se třeba volí svatá Lucie. V obchodech či úřadech uvidíte ten den na mnoha ženách stříbrné řetězy, které mají na hlavách právě k oslavě svaté Lucie.

Lucii. K oslavám patří také píseň sv. Lucie luciasången, původně neapolská lidová píseň, a speciální pečivo lussekatt, bochníčky formované zpravidla do písmene S, zlatožluté barvy, se šafránem a zdobené rozinkami.

Svatá Lucie (284(?), Syrakusy – 304) je jedna z katolických a pravoslavných svatých. Uctívají ji (jako jediného svatého) i luteránští Švédi a Norové. Je patronkou slepých a pomocnicí při očních nemocech. V katolické církvi je oslavovaná 13. prosince. Pocházela z dobře situované rodiny, ale rozdala svůj majetek i plánované věno chudým. Byla udána jako křesťanka, za což musela podstoupit mučednickou smrt. Úcty se jí prokazatelně dostává od 5. století. Její poselství shrnuje výrok „Ti kdo žijí cudný život, jsou chrámem Ducha svatého.“

Sv. Lucie je podle tradice připomínána od 5. století jako panna a mučednice. V době velkého pronásledování křesťanů se nebála odmítnou ruku pohanského aristokrata. Místo něho chtěla zachovat mravní čistotu po svém rozhodnutí pro Ducha svatého. Byla proto pohnána před místní úřady v Syrakusách na Sicílii.

Od správce města se dozvěděla, že její nápadník na ní nejvíce miluje oči. Proto si je vyloupla a podala je správci se žádostí, aby je tedy šlechtici předal. Do druhého dne se jí však zázrakem opět vrátil zrak – Panna Maria ji obdařila ještě krásnějšíma očima.

Když pobouřený správce zjistil, že je prostoupena Duchem svatým, rozhodl se ji nechat zneuctít. Rozkázal, aby byla poslána do nevěstince. Bláhově si totiž myslel, že ji tak Duch svatý opustí. Přišli vojáci, aby Lucii odvedli. Nedokázali s ní však pohnout. Stejně tak neúspěšný byl i pár volů. Zlomit její vůli nedokázala ani žhavá pryskyřice, kterou jí lili na kůži. Než jí nakonec prokláli krk mečem předpověděla pád císaře Diokleciána a povolení křesťanské víry. Dioklecián do roka padl a o devět let později císař Konstantin I. Veliký povolil křesťanství.

Později byla sv. Lucie prohlášena patronkou města Syrakus. Přesně tak, jak jí ve snu pro Luciinu velkou víru předpověděla sv. Agáta.

Ostatky svaté Lucie byly nejprve přeneseny do Konstantinopole a odtud v roce 1204 do Benátek. Zde byly pohřbeny v kostele sv. Lucie. V roce 1861 byl chrám zbořen, aby uvolnil místo pro stavbu benátského hlavního nádraží. To nese dodnes její jméno – Stazione di Venezia Santa Lucia. Relikvie byly proto přeneseny do blízkého kostela San Geremia. V roce 1955 nechal tehdejší patriarcha benátský Angelo Roncalli, pozdější papež Jan XXIII. obličej světice pokrýt stříbrnou maskou. Při pohledu od Canal Grande lze na kostele číst nápis: Lucia Vergine di Syracusa in questo tempio riposa. All‘ Italia e al Mondo ispiri luce e pace. (V tomto chrámu spočívá panna Lucie Syrakuská. Nechť přinese Itálii a světu světlo a mír.)

Sv. Lucie bývá – na připomenutí událostí jimiž vyvrcholil její pozemský život – zobrazována s vlastníma očima na talíři a s palmovým listem jako znakem mučednictví. Často bývá přidán také meč, kterým jí byl proklát krk, provaz, kterým byla svázána, a volové, kteří jí měli pohnout z místa. Někdy bývá vyobrazena ve společnosti sv. Agáty, sv. Anežky Římské, sv. Barbory, sv. Tekly a sv. Kateřiny Alexandrijské – mladých dívek neohroženě vzdorujících nebezpečí smrti ze strany pronásledovatelů víry.

Zdroj

  • Skandinávský dům
  • Wikipedia

Související články

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

One thought on “13. prosinec – svátek svaté Lucie | Sankta Lucia

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *