Volání divočiny

Pět měsíců 2.000 km od domova. Mimo civilizaci. Obklopena severskou přírodou, 65 psy a 3 kočkami. Tam kde lišky dávají dobrou noc.

Husky Maya a její doprovod
Husky Maya a její doprovod

 

Na jaře jsem na facebooku našla inzerát na práci ke psům ve Švédsku a jelikož Švédsko jsem loni procestovala pod stanem a psy mám moc ráda, neváhala jsem ani minutu. Nejsem žádný kynolog, jen milovnice psů a majitelka jedné border kolie. V květnu jsem po dvou letech práce ve fitku dala výpověď a odjela z Prahy s krosnou a psem na pět měsíců na sever. Přesněji řečeno do švédské vesničky Vedjeön, ležící cca 550 km nad Stockholmem. Na farmu. Psí farmu. Pracovala jsem jako handler (pomocník) a ošetřovatel saňových psů v chovatelské stanici Kipp d´Amundsen Češky Katky Palečkové a jejího přítele Jáchyma Lukeše. Psů tam bylo hodně. 62 sibiřských husky, jeden malamut a po většinu času tři border kolie.

Husky na procházce
Husky na procházce

 

Nordic husky farm
Nordic husky farm

 

Psí spřežení
Psí spřežení

 

Po celou dobu jsme byly na „Nordic husky farm“ na práci dvě. Ta spočívala v krmení psů, čištění kotců, mytí misek, vypouštění psů po skupinkách do výběhu, v různých hrách, procházkách po okolí či ošetřování nemocných, starých nebo zraněných psů. Po třech týdnech paniky, kdy jsem si myslela, že si tolik psů nikdy nezapamatuju a nerozeznám je od sebe, se pro mě práce stala rutinou. Jelikož Katka zastává holistický způsob (nejen) psího stravování, náplní našich dnů bylo také sbírání několika druhů čerstvých bylin, které jsme přidávali do krmiva, a porcování masa. Toho bylo taky hodně. Každý týden jsme jezdili na jatka a brali 250 kg převážně hovězích žaludků, plic a losích ořezů a kostí, které jsme pak další tři až čtyři dny krájeli a mleli a pak zase na novo. Naše práce zahrnovala i pomoc kolem domu, štípání dřeva na zimu, natírání psích boudiček typickou švédskou červenou barvou a mnoho dalšího. Ve volném čase, kterého moc nebylo, jsem jezdila nebo chodila na výlety a poznávala švédskou kulturu. Práce to byla náročná, málo placená, byla jsem věčně špinavá a unavená, ale vzpomínat na ni budu myslím hodně dlouho. Plemeno husky (a malamut Cooper) mi přirostlo k srdci, poznala jsem jejich pravou povahu, divokou, nespoutanou, ale zároveň velice vděčnou a přátelskou a potkala několik úžasných lidí.

Práce není nikdy dost...
Práce není nikdy dost…

 

Losí řeznictví Vedjeön
Losí řeznictví Vedjeön

 

Řeznictví a květinářství Vedjeön
Řeznictví a květinářství Vedjeön

 

Selfíčko mezi uklízením kotců nesmí chybět
Selfíčko mezi uklízením kotců nesmí chybět

 

Nikdy nezapomenu zejména na své dvě kolegyně Ivu a Helču, od kterých jsem se toho také spoustu naučila a jimž jsem za mnoho věcí vděčná. Také na Cooperovo a Frostieho synchronizované houkání při přípravě krmení a naopak spokojené vytí celé smečky po krmení. Další velkou osobností byl Magneto, impozantní, statný modrooký husky, který uměl sám česat brusinky. Dalším častým parťákem na procházkách na „náš“ ostrov byla krásná Maya, plašší, ale hodná husky dáma, kterou jsme měli moc rádi jak já, tak i můj pes Bruce. Brzy jsem si také oblíbila Jamesona, Johnnieho, Jamie a JB alias drsné „Whiskouny“. Za zmínku stojí i Bolt, pes, který opravdu dělal čest svému jmenovci a nezastavil se snad ani ve spánku. A malá zrzavá zlodějka Aliy, před kterou jsme museli zamykat psí kuchyň. Za půl roku jsem nebyla schopná rozeznat ségry Susie a Deedee, dlouhonohé divoženky. Naopak sněhobílého Icemana si člověk jen tak s nikým nespletl.

Nedělní siesta
Nedělní siesta

 

Teď už vím co znamená, když lišky dávají dobrou noc
Teď už vím co znamená, když lišky dávají dobrou noc

 

Výprava na borůvky
Výprava na borůvky

 

Léto uteklo jako voda, polární dny vystřídaly polární záře a já na konci října zase jela zpět do Prahy. S sebou jsem si přivezla kromě spousty vzpomínek zavařené brusinky, borůvky a sušené křemenáče a kozáky. A co se mnou bude teď? Původně jsem měla pracovat v centru Prahy ve fotografickém obchodě, ale člověk míní, život mění, a tak za pár dní švédskou divočinu s šesti obyvateli vystřídá česká samota s jedenácti obyvateli, kde budu mít na starost výcvik a péči pouze o 20 psů. Ale do Švédska se určitě s láskou vracet budu a kdo ví, možná jednou i na déle než pět měsíců.

Autor článku Markéta Čapková
Foto Markéta Čapková, Kateřina PalečkováIva Šimůnková

Snídaně v...brusinkách
Snídaně v…brusinkách

 

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *