VIDEO: Expedice Scandinavia 2013 aneb stařičkou škodovkou za krásami severu

Snad každý člověk o něčem sní, snad každý z nás třebaže i v tom nejukrytějším koutku svojí duše schovává nějaká přání. Kdo nemá sny, totiž nežije. Toto heslo mne doprovází, kudy chodím. Sním často a ráda, toužím poznávat nové, ale ještě raději ty svoje malé i velké sny naplňuji.

Vzhůru napříč dobrodružství...
Vzhůru napříč dobrodružství…

 

4. července 2013 se začal realizovat ten zatím poslední z kategorie cestovatelských. Vydali jsme se, já, můj muž Ondra a dvě psí holky (Algi a Dori) na palubě 37 let staré bílé Škody 100 L zvané Slůně na dobrodružnou expedici do Skandinávie. V plánu jsme měli průjezd 4 zeměmi (Německo, Dánsko, Švédsko a Norsko) o délce cca 5.000 km. Severské země mne uhranuly, stejně tak jako stará auta, nebylo tedy nic lepšího než tyto dvě vášně spojit. Mnoho našich kamarádů si ťukalo na čelo, mnoho z nich nás od této cesty odrazovalo, jen málokdo věřil, že naše škodovka tuto cestu vydrží bez technických problémů, ale všichni nám fandili a nakonec i bedlivě sledovali online palubní deník.

Naše trasa vedla z Ostravy přes celou ČR, Německem (kde jsme se příliš nezdržovali a po dálnicích průměrnou rychlostí 85 km/hod. „upalovali“ kolem Berlína a Hamburku k hranicím s Dánskem), přes dánské ostrovy Fyn a Sjælland do Švédska, kde jsme křížem krážem jezdili po jihozápadním pobřeží, údolími, kolem tisíců jezer až do Norska. Odtud zpět do Dánska (trajektem) na Jutský poloostrov a pozvolna dolů a domů … celá expedice trvala 17 dní, urazili jsme 5.240 km, autíčko jelo bez jediné poruchy s průměrnou spotřebou 6,9 litrů na 100 km a budilo všeobecný rozruch a zájem. Ve Švédsku jsme strávili krásných intenzivních pět dní a já se vám je nyní pokusím stručně přiblížit.

Mapa našeho malého švédského dobrodružství.
Mapa našeho malého švédského dobrodružství.

 

Škoda 100 L z roku 1976 v naprosto původním stavu byla plně naložena až po střechu a co se nevešlo do klasických úložných prostorů, bylo ukryto na střešním nosiči, klasické dobové zahrádce s koženkovým vakem. Naše cesta vedla mimo dálnice, bez předchozího podrobného plánování itineráře. Nikdy jsme ve Švédsku nebyli, proto jsme se nechali unášet jeho krásami a jeli tam, kam nám buď doporučili místní, nebo tak, aby se naše trasa alespoň trochu držela časového a zeměpisného kurzu. Jediné omezení, které jsme měli, byla skutečnost, že 16. července musíme být v 17:30 na trajektu z norského Larviku do Dánska.

Přejezd přes Öresund Bridge z Dánska do Švédska.
Přejezd přes Öresund Bridge z Dánska do Švédska.

 

Do Švédska jsme vstoupili impozantně. Přejezd Öresund Bridge nás uchvátil natolik, že kdyby to pro osobní auta jednosměrně nestálo 47 Euro, dali bychom si ho znova 🙂 … druhý nejdelší most na světě, co spojuje dva státy, krásná stavba a jedinečná podívaná. Kolem projíždějící auta troubila, lidé mávali a naše čtyřkolé Slůně si jejich pozornosti maximálně užívalo. Měli jsme ten den za sebou návštěvu Kodaně i poměrně mnoho km za volantem, proto jsme hned po obkroužení Malmö sjeli z dálnice a mířili rovnou k pobřeží. Počasí nám neskutečně přálo, za celou cestu spadlo jen pár kapek, což není pro červenec ve Skandinávii příliš běžné. Do kempu Maria nedaleko městečka Halmstad jsme dorazili kolem osmé večer za veliké pozornosti místních. Škodovka budila velký rozruch, a tak se stavění stanu protáhlo dlouho do noci, několikrát jsme museli místním startovat motor, ukazovat interiér, popisovat funkce, atd. Švédové ale ukázali své dobré znalosti, když věděli o ČR či Československu mnohem více než mnoho našinců, byli velmi přátelští a ochotní, což vlastně platí pro všechny, které jsme potkali.

Domek na pobřeží
Domek na pobřeží

 

Druhý den ráno jsme stanový tábor zase zabalili a vydali se klikatými cestami po pobřeží dál na sever. Při prohlídce čistého, malebného a přátelského města Halmstad, které má mimochodem tři srdíčka ve znaku, jsme v místním infocentru narazili na letáček upozorňující na nejrozsáhlejší skandinávskou sbírku automobilů a letadel v městečku Ugglarp. Jakožto automobiloví nadšenci jsme tam ihned zamířili. Na navigaci jsme zvolili režim „krásná cesta“ a nechali se unášet přírodními scenériemi, které nám slunné Švédsko připravilo. A najednou, kde se vzala, tu se vzala u cesty nevinně stojící cedule „Naturreservat“ upozorňující na blízkou přírodní rezervaci. Neváhali jsme, zastavili a i přes varovné tabule, které upozorňovaly na výskyt hadů a jiných divokých zvířat, jsme se vydali k vodě. Nikde nikdo, sem tam nějaké zvířátko a spousta krásných květin, nádherná vůně a šum moře, jehož vlny se tříštily i kamenité pobřeží. Sedli jsme si mezi bobky a naplno se oddávali pocitu čisté a nerušené přírody. Po dvou hodinách, které uletěly jako vítr, jsme pokračovali v cestě, abychom za nedlouho dorazili do Ugglarpu. Avizovanou zastávku v muzeum SVEDINOS jsme si náramně užili. Z bývalých statků vybudované výstavní prostory působily prostě, ale ohromná sbírka starých automobilů a letadel měla takovou atmosféru, až se místy tajil dech. Nejvíce mne (jakožto historika a muzejníka přes automobily) zaujal systém uložení jednotlivých exponátů. Vše leželo bez ladu a skladu, a když mělo např. letadlo širší rozpětí křídel než vrata stodoly, jednoduše se do futer vyřezala potřebná díra tak, aby se letadlo do haly vměstnalo. Návštěva tohoto muzea rozhodně stojí za doporučení!

Naturreservät
Naturreservät

 

Naturreservät
Naturreservät

 

Naturreservät
Naturreservät

 

Naturreservät
Naturreservät

 

Muzeum SVEDINOS
Muzeum SVEDINOS

 

Muzeum SVEDINOS
Muzeum SVEDINOS

 

A my pokračovali dále. Odklonili jsme se od cesty vedoucí podél moře více do vnitrozemí, abychom poznali krásu jezerní oblasti. A opravdu, člověk jede a neví kam se dívat dřív. Jestli napravo nebo nalevo, všude nedotčená příroda, jezera a tolik typické červené domečky. Večer jsme se utábořili poblíž Alingsåsu. Protože jsme dorazili do kempu u jezera poměrně pozdě, využili jsme možnost pronájmu jediného a asi i nejhoršího karavanu, který byl v nabídce. Trochu retro styl, ale výborně ladící k našemu autu 🙂 Protože milujeme vodu, nemohli jsme se jezer nabažit a dlouho do noci seděli na molu a pozorovali rybáře. Přitom jsme se rozhodli, že další den vyrazíme k tomu největšímu švédskému jezeru, Vänern.

Cíl třetího dne byl jasný. Jižní cíp Vänernu, ostrovní výběžek a Läckö Slott. Cestou necestou, opět podle režimu „krásná cesta“ jsme při průjezdu městečka Sollebrunn narazili na raritu! Krásná stařičká čerpací stanice Shell. Stojí tam u cesty, nikde nikdo, člověk jakoby se přenesl o 50 let zpátky. Nedalo mi to a okamžitě jsem u ní zaparkovala naši škodovku a fotili jsme snad ze všech stran a naoko tankovali. Po chvíli jsme si všimli, že u domu stojícího opodál je na zahradě zaparkovaná Felicia Pick-up s nálepkami Shell po stranách. Najednou se otevřely dveře a vyšel postarší pán se svou paní, hezky se s námi pozdravili a pozvali nás na prohlídku jejich rodinného soukromého muzea Shell. Neváhali jsme a dobře jsme udělali! Uvnitř několik plně pojízdných auto veteránů, nejstarší z roku 1912, spousta krásného vybavení převážně značky Shell a mezitím i luxusní Deimler z roku 1949, který vezl švédskou královskou dvojici na svatbu, což dokazovaly i fotografie v přiložených albech. Milý pár si s námi povídal, takže jsme se mimo jiné dozvěděli, že ona stařičká čerpací stanice byla v provozu ještě v roce 2011. Byli jsme šťastní, lidé ve Švédsku na nás působili opravdu přátelsky a my tak na čas zapomněli, že o těchto poměrech můžeme u nás v ČR pouze snít.

Stařičká Shellka v Sollebrunnu
Stařičká Shellka v Sollebrunnu

 

Stařičká Shellka v Sollebrunnu
Stařičká Shellka v Sollebrunnu

 

Ze Sollebrunnu jsme zamířili k městečku Lidköping na ostrovní výběžek s jedinou hlavní silnicí vedoucí k hradu Läckö Slott. U něj jsme se ubytovali v kempu „Naturum“, který se rozprostírá v lese, celkem má 60 stanovacích míst přímo pod borovicemi uprostřed lesa. Vybavení jako ostatně všude krásné a čisté, moderní, ale zde bez wi-fi, a připojení k internetu. Konečně! Tamní prostředí nás natolik uchvátilo, že jsme zde zůstali oproti původnímu plánu dva dny, prošli okolí, po skalních útesech obešli kus jezera, výborně se najedli v maličkém přístavu Spiken a ty snídaně. Ovesná kaše vařená na plynovém vařiči v rendlíku s jahodami, malinami a borůvkami přímo z lesa, které člověk sbíral jen, co ze stanu vykouknul. Jediná vada na kráse bylo neskutečné množství komárů, na které ani repelenty nezabíraly. Jezero Vänern působí jak klidné moře, ale koupání v něm je jen pro otužilé. Přestože venkovní teplota dosahovala kolem 25 stupňů, voda měla mezi 13 – 15ti stupni. Zvládli jsme asi 30 temp, pak už mi umrzaly prsty a třes ovládl celé tělo. Půjčili jsme si šlapadlo za poměrně lidový peníz a vydali se na druhou stranu, kde nebyla ani noha, jen les, což nám umožnilo krásně a nerušeně relaxovat a nabírat tolik potřebnou energii.

Sstanování v kempu Naturum
Stanování v kempu Naturum

 

Sstanování v kempu Naturum
Stanování v kempu Naturum

 

Oblast kolem Läckö Slott
Oblast kolem Läckö Slott

 

Oblast kolem Läckö Slott
Oblast kolem Läckö Slott

 

Okolí hradu Läckö Slott
Okolí hradu Läckö Slott

 

Oblast kolem Läckö Slott
Oblast kolem Läckö Slott

 

Čtvrtý den byl ve znamení návštěvy trolhättanských vodopádů a přesunu na sever jezera, nedaleko města Åmal. Městečko Trollhättan se nám velmi líbilo, opět velmi klidné a čisté, hezké moderní budovy v kontrastu s více než sto let starými a oblast oněch vodopádů patřila k topům celého města. Vypouštění vody z jezera za účelem výroby elektřiny do skalnatého koryta, ve kterém jsou ještě dobře patrné zbytky starých továren, má více než stoletou tradici. Voda se valí ohromnou rychlostí a pozvolna zaplňuje široké koryto, aby se za pár minut stavidla zase uzavřela. Celé to trvá cca čtvrt hodiny, máte pocit, že během té chvíle korytem protekla půlka jezera, ale když pak vidíte, že v nádržích klesla jen o deset centimetrů, nemůžete tomu uvěřit. Tato turistická atrakce nalákala do města spoustu turistů, kteří jinak v ohromném Švédsku skoro ani vidět nejsou.

Trollhättanské vodopády
Trollhättanské vodopády

 

Poslední noc ve Švédsku v rámci naší expedice jsme strávili v kempu Duse Udde nedaleko města Säffle na severu jezera. Nechci se opakovat, příroda je tam prostě jedinečně nádherná, kemp velmi rozlehlý a opět situován z velké části pod stromy v lese. Pozdní večer i brzké ráno jsme strávili nikým nerušeni na skalnatých výběžcích, cvičili jsme, relaxovali a dováděli. Bylo nám krásně nejen po těle, dokonale jsme zapomněli na starosti všedních dní a naplno se ponořili do krás Švédska.

Podvečer v Duse Udde
Podvečer v Duse Udde

 

Podvečer v Duse Udde
Podvečer v Duse Udde

 

Podvečer v Duse Udde
Podvečer v Duse Udde

 

Následující den jsme se vydali opět cestou necestou už do Norska a naše expedice pokračovala dále. Kousek od norských hranic jsme poprvé narazili na obchod s alkoholem System Bulaget a něco málo i na památku domů nakoupili. Přijeli jsme v tomto směru do Skandinávie naprosto nepřipraveni, a tak z nás opravdu při vstupu do obchodu sršelo nadšení, že si k večeři dáme poprvé i něco ostřejšího a konečně si připijeme na tu naší cestu 🙂

Přírodní rezervace u hranic s Norskem
Přírodní rezervace u hranic s Norskem

 

Přírodní rezervace u hranic s Norskem
Přírodní rezervace u hranic s Norskem

 

Co říci závěrem? Švédsko bylo jen jednou etapou na naší dobrodružné expedici, ale zanechalo v nás velký dojem. Ať už z pohledu kultury, přírody, lidí či infrastruktury. Kvalita silnic se s našimi nedá rovnat, mnohokrát se nám stalo, že se asfaltová cesta proměnila v prašnou šotolinovou, ale přesto jejich kvalita byla vysoká. Značení vynikající. Široké cesty, ale všichni dodržují předepsanou rychlost, která je v neobydlených a hustě zalesněných oblastech pravděpodobně kvůli zvěři hodně nízká. Vzájemný respekt a úcta k lidem i věcem tady sálá snad z každého, auta si tu lidé nechávají otevřená s plnou výbavou. Cenově patří Švédsko k těm dražším destinacím, ale když tam člověk nejede rozhazovat za nesmysly, příliš neutratí. Jen těžko se nám vracelo domů. Jedno víme jistě. Cesta do Švédska pro nás určitě nebyla poslední. Příště – snad opět škodovkou, která krom velkého obdivu, zaslouží velký respekt, že nás na cestě ani jednou nezradila – zase k jezerům a někam víc do hor … už teď se těšíme!

Bližší informace o celé expedici naleznete tady www.algi-dori.wbs.cz/SCANDINAVIA-2013.html, více fotek pak tady luciferku.rajce.idnes.cz/Expedition_Scandinavia_2013.

Pokud se chcete podívat na naší celou expedici, tak neváhejte a obětujte 4 minutky, opravdu to stojí za TO 🙂

Autor Lucie Vavrečková

Máte i Vy svůj švédský sen, který se Vám podařilo zrealizovat? Chcete se o něj také podělit s druhými? Není nic jednoduššího, napište mi na pavel.stanco@gmail.com a Váše zážitky a příběhy mohou být také na těchto stránkách.

 

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

2 komentáře: „VIDEO: Expedice Scandinavia 2013 aneb stařičkou škodovkou za krásami severu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *