V oblacích nad fjordem v Norsku

Pepu si většina z vás asi pamatuje jako blogera tohoto webu. Bohužel loni ze Švédska odjel a prozatím se nevrátil, ale nikdy neříkej nikdy. Aneb slovy klasika „kdo jednou zkusil, už nechce jinak…“. To by ovšem nebyl Pepa, aby se vypařil jen tak, a nechal napospas věci, které miluje, což jsou hory, příroda a dobří lidí a sever samozřejmě. Když se tohle všechno zkombinuje a vrazíte mu foťák do ruky, tak je z toho úžasný zážitek, o který se s námi teď podělí.

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-001

Ahoj Pepo, jak Tě znám, tak Tě asi nikdo nemusel přemlouvat k cestě na sever. Jak jses k této cestě dostal a kdo byli Tví spolucestující. Můžeš nám je i včetně jejich zájmu trochu představit?
Čau Pavle, jak už to tak bývá, šlo to všechno ráz na ráz, jeden den jsem si koupil levnou letenku do Barcelony a druhý den mi volala Anička Kuchřová jestli nechci jet s nimi do Norska fotit a natáčet. To se ví že jsem neváhal ani vteřinu. Na sever jsem letěl o pár dní později a ostatní mě vyzvedávali ve Stavangeru. (Jen tam mimochodem přelet mezi Bregenem a Stavangerem je boží, trvá asi stejně dlouho jako když pořádně hodíte lítajícím talířem). V parte byla Anička a pak Petr Voříšek, Saša Kasal a Tom Lustyk, všechni jsou pohodoví a takové lidi chceš mít kolem sebe, obzvlášť když sedíš ve stanu nad fjordem, všude kolem je mlha a nemáš nic lepšího na práci, než hrát prší, předčítat si Otu Pavla a koukat jesli se náhodou mlha nerozplyne.

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-010

Jak si vybíráte to správné místo, kde posléze natáhnete lano a šokujete živé duše kolem? Není to někdy složitejší než po něm následně přejít?
Za prvé to není lano, ale slackline, neboli lajna, takový popruh po kterém se chodí. Dá se natáhnou v podstatě kdekoli, mezi dva stromy, kolem velkých kamenů, nebo i od skály ke skále. Nad fjordem kde jsme byli, je už spousta nýtů z dřívějších let, takže se člověk doptá, kde a jak má co napnout. Jinak v Norsku platí zákaz vrtání (o kterém bohužel málo kdo ví), takže bez souhlasu majitelů území by se vrtat nemělo. Jinak napínání moc složité není, ale zabere dost času a chození je pak pro zábavu a skvělý pocit.

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-004

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-002

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-003

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-005

No a co takhle z druhé strany. Tedy ne z pohledu oněh „bláznů“ co se na lajnách prohánějí nad propastmi, ale z pohledu Tebe jako fotografa, který musí také občas dojít „na hranu“, aby udělal ony správné fotky.
No není občas, ale spíš pořád… Když jsem přijel, tak jsem z té nesmírné kilometrové hloubky měl respekt, ale po pár dnech si člověk zvykne.. a každý fotograf ví, že nejlepší fotky se dělají z hrany, nebo ideálně ještě o kousek dál… Krásně to vystihnul kamarád Taylor: „Když jsem viděl basejumpery letět dolů 30s, myslel jsem že jsou blázni, pak jsi za náma přišel, jestli nenatočíme dornem kluky na highline a já z toho byl úplně vedle a nechápal jsem jak se na tom můžou udržet a pak jsem viděl tebe, jak lezeš v sandálech po mokrý skále s dvěma foťákama na zádech nad kilometrovou dírou, bez jištění a moje srdce možná na chvilu přestalo tlouct.“
A mě to ani nepřišlo nějak ujetý, jen jsem se potřeboval dostat na místo kde bych udělal obrázek.

V Norsku je strávili dva týdny, pokud se nepletu. Jak vám vycházelo počasí? Hraje to nějak významnou roli pro tuto činnost? Je mi jasné, že když bude venku -20°C a fučet ledový vítr, tak se na lano asi nikdo nepostaví, ale někdy taková mlha musí být snad lepší než vidět to co je dole…
Byli jsme tam na 3 týdny, ze začátku byla mlha jak od vodníka Kebule, nebo jako ta, co za ní bydlí Rákosníček, do toho občas pršelo a teplota v noci byla kolem 6°C, boží bylo že mi hned první den promoky jediný dlouhý kalhoty, ale stejnak jsem otužilej, horkokrevnej a pořád jsem si říkal, je léto, není mi zima a vesele jsem chodil v kraťasech… Obzvlášť jsem si to opakoval v noci, když jsem se snažil usnou ve vlhkém spacáku, uvnitř vlhkého stanu, ve vlhkém oblečení…
Jednou taky když kluci zkoušeli chodit 130 m dlouhou lajnu, tak jsem Sašovi dělal fotky tak, že jsem seděl přivázaný u kotvení, Saša byl asi 5m ode mě, kam ještě bylo vidět, nahoru šel bláznivou rychlostí mrak a poletovala voda. Chodit po lajně se v tom moc nedá, ale fotka je to parádní. Akorát jsem pak málem nevylezl zpátky nahoru, protože jsem tam seděl asi 10 minut jen v lehké bundě a triku a promrznul jsem na kost…

 sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-006

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-008

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-009

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-011

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-012

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-013

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-014

Když by měl někdo zájem vědět více o tomto „sportu/nadšení“, kde se může dozvědět více nebo kde najít lidi, kteří mu poradí. Určitě to nebude tak jednoduché jako jen natáhnout lajnu a jít…?
Sranda je že jak já, tak i většina lidí začíná tím že natáhne lajnu a zkouší chodit, takže to jednoduché je, i když ze začátku to tak nevypadá.
Na internetech je spousta stránek o lajnách a v Čechách je skvělá komunita lidí, co pořádají různé festivaly a cestují a baví se…
A v neposlední řadě třeba kamarádi z Equlibrium Slacklines, kteří vyrábějí lajny a rádi poradí.

Závěrem bych chtěl ještě poděkovat tobě Pavle, za rozhovor. Anče, Tomovi, Péťovi a Sašovi, za to, že mě vzali s sebou. Čtenářům, že to dočetli až sem a doufám, že se vobrázky líbí a až bude hotové video, tak se třeba potkáme na premiéře.

Bavte se a užívejte si Pepa

sverige-cz-svedsko-blogeri-norsko-pepa-slackline-007

Related Post

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *