Těžko na cvičišti, lehce na bojišti

Slovy klasika těžko na cvičišti, lehce na bojišťi se řídím poslední 2 týdny. Pravda, asi už tím nic moc nezachráním, ale i kdyby maličko, tak to stojí za zkoušku. Jen to cvičiště je výrazně odlišné od bojiště. „Trénuji“ totiž na kopci v lese za městem a bojištěm mi bude 110 kilometrů dlouhá trasa mezi NikkaluoktaAbiskem v rámci Fjällräven Classic. Na zádech s 20ti kilovým batohem, spánkem jenom pod stanem a s počasím, které tedy rozhodně pozitině nepůsobí…

V lednu jsem si zajistil místo na letošní největší skupinové turistické akci ve Švédsku, Fjällräven Classic. Moje nadšení neznalo hranic a nejraději bych v té době začal balit. Bohužel souhra několika věcí mě velmi brzy vyvedla ze snu a několik měsíců to ve finále vypadalo, že nikam nebudu moct odjet. Nadějě ovšem umírá poslední a tak před dvěmi týdny padlo konečné rozhodnutí, že lístek propadnout nenechám a že do toho jdu.

Rozhodnutí tedy bylo dané. Lístek v kapse. Teď zbývalo dořešit poslední „drobnosti“. Já sice hory miluji, nedovedu si to bez nich představit a dostaly by vždy přednost třeba před mořem (i když ani to není k zahození). Jenže všechny moje zkušenosti byly v podstatě jednodenní nebo s tím, že se spávalo v chatách či se vracelo zpět do hotelu nebo domů. Tím chci říct, že výbava tedy nic moc. Naštěstí mě nabídl pomoct kolega z práce Jörgen, se kterým jsem byl loni na našem RoadTripu. Skandinávská turistika má navíc to specifikum, že strávit na horách severu 5 dní bez kapky deště je skoro jako vyhrát ve sportce a teploty, které známe z podzimu nebo jara, jsou tam v podstatě na běžném pořádku. Kdo byl v Abisku, Padjelantě či v dalších severských národních parcích v létě, ví své… Kvalitní stan, spacák, podložku pod něj prostě musíte mít. Jörgen mi tedy vše půjčil a já se mohl začít soustředit na další „průsery“ ve výbavě.

Prvním a nejdůležitějším byly boty, protože ty minulé zanechaly své podrážky při pádlování přes jezero Tjaktjajaure v kajaku. Prostě to po asi 15ti letech se mnou vzdaly. Strávili jsme spolu krásné chvíle nejen na českých horách, ale také prošli půlku Slovenska, Rakouska či italské Dolomity. Až švédské hory je dostaly… Jak důležité je mít dobré boty netřeba mluvit. Ideálně kožené, vysoké, nepromokavé, pevné ale pružné a pohodlné. To jsem nakonec našel v botech Meindl. Otázka zněla, zda verze, kterou jsem si pořídil (asi snad ta nejlevnější) vydrží náročný terén a počasí, které mě na severu čeká. Posledních pár týdnů jsem totiž na facebooku sledoval jak krásné počasí na severu vychází všem turistům, kteří se pohybovali v okolí trasy, kterou budu absolvovat a jak je mi zvykem, vše bude nyní jinak. Podle předpovědi to aktuálně vypadá na teploty nepřevyšující 10 stupňů přes den a v podstatě skoro denně déšť.

Snad i právě proto už skoro dennodenně vyrážím do lesa za město a snažím se trávit maximum času v botech, abych je alespoň trošku prošlápl. Pochopitelně i v ne zrovna hostinném počasí. Nahoře přeci nic co by atakovalo letní teploty a počasí mít nebudu. Toho se tedy držím a slovy klasika tedy říkám těžko na cvičišti, lehce na bojišti.

Ve čtvrtek jsem k tomu dostal ideální příležitost. Průtrž mračen jako kráva. Obouvám boty, které jsem poctivě navoskoval, jako horní vrstvu mou milovanou a nenahraditelnou bundu od Fjällräven Abisko Eco-Shell Jacket, která mě dodala loni na tripu úžasný komfort sucha a vyrážím na kopec.

Jediné zvíře, které se mi postavilo do cesty byla žába. Uvidíme jaká zvěř mě čeká na severu.

Na parkovišti průtrž jako na potvoru ustala a spíš jen poprchávalo a mrholilo a já byl zklamaný. Tak jsem se alespoň pořádně protáhl lesem s borůvčím, vřesem a všemi možnými druhy mechu. Prostě půl hodina brutálního brodění, abych hlavně boty podrobil pořádnému testu v terénu. Je dobré vědět co mě čeká… a nemine…

Motivací mi taky byly záplavy borůvčí s neuvěřitelně sladkými plody. Normálně jsem si vzpomněl, jak jsme povinně chodili se sestrou s rodiči na borůvky a jak já to nesnášel. Ta oranžová iks litrová bandaska snad neměla dno… Teď mám v plánu sám vyrazit a pár litrů nasbírat. Borůvky já mohu.

V lese jsem strávil skoro 2 hodiny a myslím, že jsem vše podrobil pořádnému testu. Prozatím vše obstálo, uvidíme jak to bude fungovat v reálu, když se nepůjde vrátit, ale prostě a jednoduše budu muset pokračovat…

 

Takové panoráma se mi naskýtá vždy na kopci nad městem a zatím se mi neokoukalo, ale přeci jen ty panorámata v horách mají jiné kouzlo, jen tentokrát budu spíše koukat z údolí na okolní vrcholky.

Poradíte mi?

Jak jsem psal výše. S několikadenními výšlapy, navíc v takové délce, nemám zkušenosti a tak si nejsem jist, že mám a vím vše. Nějaké tipy už mám, ale i tak jsem si řekl, že je mezi vámi i hodně, kteří už ve Švédsku v horách na nějakých těch tripech byli a už teď ví, co jim chybělo nebo naopak co ocenili, že měli sebou.

Mám už jen 4 dny na to, abych si zařídil vše potřebné. Dáte mi tedy nějaké tipy a rady? Určitě kolem jídla, energie, ale běžného vybavení jako provázek, kolíček, lampička a já nevím co všechno množné, jsou a budou rady a tipy více než jen vítané.

Ze zamračeného Sundsvallu poctivě zalévaného deštěm,
Pavel

Related Post

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *