Švédsko, jak jsem si splnil sen

Švédsko bylo, je a stále bude mým velkým snem. Loni jsem si ten sen splnil, alespoň na chvíli. Už jako kluk jsem si rád čítával knížky se severskou tématikou a Viking byl pro mě větší tvrďák než indián. Navíc literatury s touto tématikou pro mě jako kluka moc nebylo.

Naše sestava. Já, junior Mareček, moje žena Barča a švagrová Lea a mým bráchou Jirkou, alias Jiřinou. Foceno na vrcholku Norra Berget nad městem Sundsvall.

 

Jak bych tedy začal? V zimě přišlo rozhodnutí, že se chci konečně podívat do Švédska. Bylo potřeba si stanovit a dopodrobna naplánovat několik věcí. Sestavil jsem si pořadí a výsledek byl následující. Asi bych se měl rozhodnout s kým pojedu, kdy pojedeme, kam pojedeme a jak pojedeme. První krok je za mnou, paráda. Teď už to jsou jenom maličkosti.

O parťáky jsem nouze neměl. Samozřejmě jsem nemohl vynechat mou ženu a našeho dvouročního syna. Když jsem se o cestě na sever zmínil před mým bratrem a jeho přítelkyní, tak bylo rázem auto obsazeno do posledního místečka. Takže otázka s kým, byla vyřešena.

Další otázkou bylo kdy vyrazíme. Dali jsme hlavy dohromady a nic lepšího než přelom června a července jsme vymyslet nemohli. Podle informací na webu, kde jsem samozřejmě hledal, sice ve Švédsku ještě není léto v plném proudu, ale je to nejlepší doba na využití dlouhých dní, které v tu dobu ve Skandinávii panují. Tak trošku jsme i samozřejmě spoléhali na počasí, že by snad přeci jen mohlo být přívětivé. V tu dobu se navíc také ve Švédsku slaví Midsommar, což je oslava léta a letního slunovratu. Podle fotek na netu to vypadalo, že by jsme mohli nasát tu pravou švédskou atmosféru, perfektní vyhlídka. Zapomněl jsem navíc říct to nejdůležitější, a to že jsem vášnivý rybář. Kde jinde se budu moct vyřádit, než v zemi vody, tedy jezer, řek a moře. Věděli jste, že ve Švédsku je kolem 100 tis. jezer? Upřímně? Já ne, tak nějak mám odmala do hlavy vtloukáno, že zemí tisíců jezer je Finsko. No nic, člověk se pořád učí.

Předposlední otázkou bylo kam. Na jih jsem věděl že nechci. Placatá krajina, hodně přistěhovalců, žádné hory. Tak nějak mi připadal jih komerčnější a my chtěli zažít takové ”víc” Švédsko. Sever jsme samozřejmě i kvůli malého syna zavrhli. Trošku civilizace přeci jenom potřebujeme. Volba padla na zlatý střed a podle mapy to bylo okolí města Sundsvall. Sice podle mapy trochu průmyslovější město, ale moře, řeky a jezera, která jsou všude kolem rozhodla, že to riskneme. Nelitujeme.

Já s ženou a juniorem na palubě trajektu. Parádní počasí, nádherný výhled. Jen ten „vánek“ je krapet silnější…

 

Poslední zbývá si zodpovědět jak. Máme velké auto Renault Scénic, takže se hravě vlezeme a hlavně jak výbavička pro syna, tak hlavně moje rybářské nádobičko se perfektně vleze. Začali jsme tedy plánovat trasu. Jet přes Německo, Dánsko a potom přes celé Švédsko nám přišlo docela dost. Sice máme všichni řidičák, ale přeci jen vzhledem k tomu našemu prckovi jsme zvolili trasu směr Gdaňsk, kde jsme se nalodili na trajekt, který nás dovezl až do městečka Nynäshamn, které je jen pár kilometrů pod Stockholmem. Do cíle to bylo tedy něco málo kolem 5ti hodin. Trajekt jsme si objednali přes Čedok už na začátku jara, takže jsme byli v klidu.

Stockholmem projíždíme poměrně snadno. Čekali jsme zácpy a skoro neprůjezdné město (zkušenosti z Prahy…), ale měli jsme štěstí. Prostě se jen stačí držet ukazatele E4 a směrovky Sundsvall. Nic většího vlastně ani na sever není.

Ta modrá chatička vlevo byla naše po dobu pobytu. Opravdu moc krásný kemp.

 

Do kempu u moře, kde jsme si rezervovali chatku, přijíždíme v odpoledních hodinách. Čeká nás příjemná obsluha s perfektní angličtinou, takže není problém. Dostáváme klíče a čipovou kartu k sociálnímu zařízení. Už od prvního pohledu číší z celého kempu řád a pořádek. Opravdu se tady cítíme moc dobře. Ukládáme věci do chatky a vyrážíme okouknout moře a pláž, která je součástí kempu. Podle předpovědi nakonec počasí asi nebude nic moc po dobu našeho pobytu, ale to nevadí. Plavat v moři jsme tu přeci nepřijeli. Máme “inčí” cíle.

V recepci kempu se informuji na podmínky rybaření. Dozvídám se, že je vše rozděleno na lokality a že si mohu zakoupit rybářský lístek buď na den nebo rok. Den vycházel na 70 SEK a rok na 400 SEK. Musím se věnovat pochopitelně i rodině a čekají nás i nějaké výlety po okolí a tak jsem si kupoval lístky denně. Dohromady se mi poštěstilo si zachytat asi 5x. “Rybářský lístek” si lze zakoupit i benzínové pumpě či na domech, které jsou označeny symbolem ryby. V kempu si kupuji rovněž krabičku s žížalami, přeci jen nevím zda bych vydržel nějaké hledat. Chci přeci chytat ryby a na to jsem se soustředil.

Vyrazili jsme na obhlídku okolí. Počasí nám začalo naznačovat jaké má plány pro nadcházejících pár dní.

 

Nechali jsme si poradit lokalitu s několika jezery u městečka Matfors. Na benzínové pumpě jsme si vzali letáček s mapkou a označením jaké ryby se v kterém jezeře vyskytují.

Tak tohle by šlo, ne?

 

Tady to vypadá příjemně. Sice pár komárů, ale my se s tím nějak popereme.

 

Tady to byl můj trůn!

 

Místní rybáři zde měli udělané pěkné místečko. Rovnou i s grilem. Všimněte si repeluntu v kapse bundy mé ženy. Komáři nás nezlomili.

 

…úplně nejslavněji jsme nezačali…

 

Musím zkonstatovat, že se mi s úlovky moc nedařilo, ale každý den přišlo něco. To co mě ovšem dostávalo nejvíce, byla ta neuvěřitelná příroda, klid a nějaká zvláštní pozitivní atmosféra. Někdy jsem se přistihl, že se mi houpe splávek u nohou a já zírám do dáli a sleduji zapadající slunce a v něm hejno nějakých velkých hnědých hus. Nad hlavou mi každou chvíli prolétávají racci a dávají mi připomenout, že hned “za rohem” je moře. Přitom já si připadám jako v království nekonečných kopců, lesů a vody. Vlastně, vždyť já v království byl.

Já čekal velký úlovek, ale co čekaly místní děti, které se k nám přidaly netuším… Ovšem když jsem se začal houpat na vratkém dřevěném molu, tak jsem začal tušit o co tu jde…

 

Večerní procházky kolem jezer nebo po pláži u moře jsou opravdu asi tím nejsilnějším co jsme měli možnost zažít. Koukáte na slunce jak se mění do ruda nad obzorem a kouknete na hodinky… ejhle, ono je jedenáct hodin večer. Nádhera. Ty nekončící dny jsou super zažít aspoň na pár dní.

…slabší články zabalené jen pozorovaly.

 

…nakonec i slabší článek neodolal a vyzkoušel si tu nádheru.

 

Tohle opravdu miluji.

 

Přeci jen jsme něco vytáhli a tak jsme zapózovali zdejším fotografům i za asistence místních dětí.

 

Když jsme nerybařili, tedy hlavně moje maličkost, tak jsme si prostě jen užívali čistého vzduchu a nádherné krajiny. Párkrát jsme se jeli také podívat do města. Sundsvall je z našeho pohledu relativně menší město. Počet obyvatel někde kolem 40ti tisíc, ale udává se 80 tis. to je ovšem včetně přilehlých malých vesniček. Počasí nám ve městě bohužel moc nevycházelo, ale díky envy výbavičce, kterou jsme se od hlavy k patě vybavili, nám bylo příjemně.

Hlavně když nám nepršelo na rybách. Výbavička envy přišla vhod.

 

Město Sundsvall má ve znaku draka (tvar písmene S) a tak se každý rok ve městě vystavují draci různých tvarů. Každý reprezentuji nějakou firmu či organizaci ve městě a na konci srpna se vyhlašuje cena o nekrásnějšího draka.

 

Jeden den nám ve městě ovšem vyšel nad naše očekávání a proti všem předpovědím a tak jsme vyrazili na kopec nad městem, kde je rozhledna a skansen. Vyblbli jsme se jako malé děti a snad jsme měli z toho dne větší radost než náš nejmenší účastník.

Vyhlídka nad městem Sundsvall. Moje žena nerada výšky a tak zůstala pod rozhlednou, která na vrcholku stojí.

 

Pohled na centrum města Sundsvall s dominantním kostelem.

 

Město se nachází v zálivu a od otevřeného moře ho chrání ostrov Älnon.

 

Procházka Skansenem. Začíná se oteplovat…

 

Tak jsme zabrali při odpočinku jednu dětskou lavičku.

 

Ve skansenu bylo opravdu moc příjemně. Žádné brány, žádné ploty, člověk si mohl sednout na trávu kde chtěl. Prostě soužití s přírodou.

 

Cestu zpět popisovat nebudu. Ukápla by mi slzička… Opravdu se nám odsud nechtělo a tak jsme si slíbili, že se co nejdříve vrátíme a okoukneme zase další místo. Švédsko určitě stojí za návštěvu.

Těmhle pánům jsme museli ukazovat naše úlovky. Nedovolili jsme si je odmítnout, fakt vypadali přísně.

 

Takový baráček by se nám s bráchou hodil. Škoda, že není na prodej. Je to lidový dům ve vesničce, kde jsme rybařili.

 

Autor článku a fotografií Michal a Barča.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *