Švédsko – 6. rok

Pro tentokrát jsem udělal vyjímku a shrnutí šestého roku ve Švédsku jsem neudělal 1. ledna, ale dělám až nyní. Vysvětlení je docela jednoduché. Oslava silvestra v rodině exmanžela mé ženy a medicína jménem whisky, kterou jsem si vzal sebou. Zafungovala dobře a tak jsem první den v roce prospal. Smutné, ale na nic jiného jsem vážně neměl sílu…

Přemýšlím co napsat a jak to napsat. Nechci se opakovat, tak jako pokaždé plakat nad tím, že ten vytýčený cíl opět nevyšel. Jenže pozor! Já nemusím! On totiž ten cíl vyšel. Sice ne úplně přesně tak jsem si vysnil, ale byl tam. Pojďme ovšem pěkně popořádku.

Začátek roku 2016 nám bohužel moc zimního počasí nepřinesl. Popravdě byť jsem měl z předcházejících let sněhu někdy plné zuby, protože odhazovat dvakrát dokonce někdy i třikrát denně hromady sněhu kolem domu a auta zrovna příjemné nebylo. Jenže teď bydlíme v bytě a tuto blahodárnou činnost za mě dělá obec. Na mě zbylo jen to oprašování auta. Já se ale namlsal z prvních let te nádherné bílé zimy. Ta mi vážně chyběla. Nejsem totiž fanoušek ledu, břečky a posypového kamení.

Tak jako se nepředvedla zima, tak ani jaro se zrovna nevytáhlo. Bylo dlouhé, ale docela zamračené a pochmurné, ale s nástupem léta to začalo. Já se zamiloval. Zamiloval jsem se do delty řeky Indalsälven. Je to krásná přírodní rezervace jen kousek od domu. No na poměry Švédska určitě. Půl hodinky v autě a jsem tam. Řekl bych, že jsem tam snad strávil celý květen. To byl opravdu měsíc slunce a já využíval každou volnou chvíli, abych byl tam. Objevovat místa, kudy jsem vídal chodívat majestátné losy, pozorovat hnízda ptáků, kteří na jaře do této oblasti přilétají. Nebo jen pozorovat přírodu, která si tu žije svým životem v podstatě bez zásahu lidské ruky. Možná nejlepší je se procházet velmi brzo ráno po písečné pláži, kterou je přírodní rezervace zakončena. V květnu je už slunce nad obzorem vážně hodně časně, když ještě většina spí. Příroda je, ale už dávno vzhůru a je úžasné být její součastí. Jediné co se mi nepovedlo vyfotit byli ti majestátní losi. Ty jsem jako na potvoru vždy viděl jít korytem jednoho z mnoha říčních ramen, když jsem projížděl po silničním mostě kolem této oblasti. Už mám ale v deníčku zapsán čas a období, kdy tam bývají a letos, letos to vyjde!

Léto jsem propracoval a v práci byl extra 200 hodin, protože jsem se chystal na splnění snu. Splnění snu, o kterém jsem snil už od prvních chvil, kdy jsem se do Švédska přestěhoval. Tím snem nebylo nic víc a nic míň než vyrazit do některého z národních parků na severu Švédska. Ten sen mi pomohl splnit kolega z práce.

Všechno začalo už na jaře, když jsem dostal do rukou zrcadlovku od Nikonu, která nahradila mou mýdlovou krabičku. Když jsem se o tom s Jürgenem bavil, tak mi hned dával tipy na zajímavá místa a jedním z oněch magických míst byl národní park Sarek. Pár dní diskusí, koukání do časopisů UTEmagasinet, které mám doma a které hltám. Nejvíce mi srdci přirostl ten, kde se psalo o pádlování v deltě řeky Rapadalen právě v národním parku Sarek. Jürgen je nadšený do pádlování a tak se náš cíl nabízel jako na zlatém podnosu. Ano, pojedeme tam a vezmeme sebou kajaky. Bohužel to dopadlo jak to dopadlo, což asi většina z vás už ví. Počasí se spiklo proti nám a totálně nám přebouralo veškeré plány. Nakonec se tedy z pádlování po deltě a vandringu po národním parku Sarek stal RoadTrip po severo-západním Švédsku. Upřímně řečeno, ani jsem se ve finále moc nezlobil, protože jsem měl tu možnost poznat úžasný kus Švédska a už teď mám vytipovaných několik úžasných lokalit, které chci navšívit a pořádně prozkoumat. Slíbil jsem i dětěm, že je vezmu sebou a strávíme pár dní pod stanem v divoké přírodě. Od té doby skoro o ničem jiném nemluví.

V podzimním plánu bylo se ještě vrátit jednou na Stekenjokk, ale už to bohužel nevyšlo. Uvidíme co letos. Mimochodem tuším, že to bylo včera, co jsem na internetu četl, že právě na Stekenjokku naměřili nový rekort v síle větru ve Švédsku. Tak rychle jak podzim přišel, tak taky odešel. První sníh jsme přivítali ještě před Martinem, což díky posledních pár let, překvapilo i místní Švédy. Jak jinak, moc se, ale neohřál. Po snad dvou týdnech sněžení a krutých mrazů přišla obleva. Do konce roku jsme se již sněhu nedočkali.

Celý podzim a zimu jsem ovšem věnoval plánům na rok 2017. První krok jsem udělal a tak 12. srpna 2017 budu v 9 hodin stát na startu turistického pochodu Fjällräven Classic Sweden a s dalšími asi 2.000 lidmi (rozdělenými do 3 skupin a 3 dní) se vydám na 110 kilometrů dlouhý špacírung z Nikkaluokta do Abiska.

Určitě vyrazím také na Stekenjokk a podniknu s dcerkou Umou malý vandring po okolí a aspoň jeden nebo dva dny přespíme pod stanem. O dalších místech a výletech ani nemluvě. Mám už toho celkem dost poznačeno, tak doufám, že letos to počasí vyjde!

Snad se mi ty sny splní a i vám přeji, aby se ty vaše sny podařilo uskutečnit. Snad tam je něco společného se Švédskem.

Lycka till allehoppa
Pavel

Málem bych zapomněl. Švédština, ta moje achilova pata. Tak te musím dát letos na prdel. Už začínám mrskat slovíčka a mluvnici, páč mluvit jako český vietnamec (to není urážka) fakt už nechci…

Související články

Fotografie byly pořízeny fotoaparátem Nikon D7000 a upraveny v programu Zoner Photo Studio

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *