Švédsko 2007 – Cesta za polární kruh – díl první

Po roce a měsíci jsme se do Švédska vypravili znova. Tentokrát už ve více lidech, a to ve čtyřech. V sestavě Marek (píšící tyto řádky), Michal, Martina a Tomáš (všichni tak nějak fotící) jsme se opět vydali za krásami této severské země. Sešli jsme se všichni na brněnském autobusovém nádraží, abychom se krátce před třetí hodinou odpolední vydali na cestu. Tradiční cestou přes Německo a trajektem Rostock – Gedser do Dánska jsme se přes Öresundský most dostali v sobotu ráno až do švédského Malmö, což byla naše konečná zastávka.

Cesta na vlakové nádraží v Olomouci (vlevo Rubi, vpravo Mara)
Cesta na vlakové nádraží v Olomouci (vlevo Rubi, vpravo Mara)

 

Sobota 4. 8. 2007

Po výstupu v Malmö jsme se vydali na vlakové nádraží, vyzvednout si lístky na vlak do Kalmaru, které jsme si zakoupili už v předstihu za téměř poloviční cenu. Na nádraží jsme čekali asi dvě hodinky a za tu dobu kolem nás prošla spousta „exotů.“ Malmö je prostě multikulturní město se vším všudy a je to vidět. Čekání uběhlo rychle a za chvilku jsme seděli ve vlaku.

Toto je první foto ze Švédska. I takové vlaky jezdí ve Švédsku.
Toto je první foto ze Švédska. I takové vlaky jezdí ve Švédsku.

 

Mě a Rubiho už komfort ve vlaku nepřekvapil, z minula jsme už byli zvyklí, ale Marťa s Tomem byli uchváceni. Náš dojem z tohoto faktu kazil jen fakt, že ve vlaku fungovalo pouze jedno WC. Třísetkilometrovou vzdálenost vlak urazil za tři hodinky a v jednu hodinu po poledni jsme už vystupovali v Kalmaru, čili na východním pobřeží. Po loňských zkušenostech jsme šli najisto schovat si batohy do hotelu na náměstí. Opět s tím nebyl vůbec žádný problém, což nás potěšilo. Po úschově batohů jsme se vydali na prohlídku města, a taky omrknout místo pro naše dva stany. Nakonec jsme si vybrali místo nedaleko toho našeho loňského. Po krátké procházce jsme znaveni cestou zalehli v parku do trávy. Kolemjdoucí sice občas trochu koukali, ale většině z nás se podařilo i na chvilku usnout. Po důkladném odpočinku jsme vyrazili obhlédnout přístaviště a okolí, a k večeru jsme si šli do hotelu vyzvednout batohy a vyrazili zakempovat k moři.

Příměstská pláž v Kalmaru
Příměstská pláž v Kalmaru

 

Po postavení stanů se Rubi s Tomem vydali na prohlídku okolí (prostě omrknout Švédky). Já s Marťou jsme hlídali věci a šli jsme se jen tak zlehka projít po pláži. Kluci se pak vrátili, tak jsme se jen tak lehce „zkulturnili“ a Rubi se vydal na konverzaci ke dvěma Švédkám, které si dělaly malý piknik na pláži. Chvilku jsme s nimi jen tak pokecali a až míra komárů v okolí překročila únosnou mez, tak jsme šli po tomto náročném dni spát.

Neděle 5. 8. 2007

Po ranní hygieně jsme sbalili stany a pomalu jsme vyrazili do města na autobus, kterým jsme měli v plánu jet na blízký ostrov Öland. Autobusem na ostrov? Kalmar s Ölandem totiž spojuje 6 kilometrů dlouhý most, přes který jsme jeli. Autobus nás zavezl přímo k turistickým informacím, kde jsme si uschovali batohy a vyrazili jsme do asi 3 kilometry vzdáleného městečka Färjestaden.

Parta Hic...
Parta Hic…

 

Prošli jsme si přístav a po naší okružní cestě jsme narazili na minigolfové hřiště, které nás uchvátilo natolik, že jsme neodolali a šli si zahrát. Byl to takový minigolf v klasickém golfovém provedení (např. vodní překážky, apod.).

Fantasy golf na Ölandu
Fantasy golf na Ölandu

 

Po minigolfu jsme se pomalu vrátili na informace vyzvednout batohy a najít nějaké vhodné místo k přespání. Nebylo to nejjednodušší, ale nakonec se to podařilo. Po postavení stanů jsme si poprvé za náš pobyt udělali večeři na vařiči a hodovali jsme. Chvilku jsme ještě poseděli venku, probrali naše další plány a šli jsme spát.

Pondělí 6. 8. 2007

Po ranní snídani jsme šli na autobus, který nás přes most odvezl zpět do Kalmaru. V Kalmaru jsme chvilku počkali na náš další autobus – Swebus Express, kterým jsme vyrazili do Stockholmu. Cesta trvala nekonečně dlouho, přes šest hodin.

Nástup do autobusu Swebus, který nás po 6hodinách dovezl do Stockholmu
Nástup do autobusu Swebus, který nás po 6hodinách dovezl do Stockholmu

 

Do Stockholmu jsme přijeli po páté hodině a hned jsme si šli koupit turistickou kartu. Při koupi karty se ovšem vyskytly menší komplikace při placení. Všichni jsme platili kartou a u mě nastal problém. Zadal jsem svůj PIN a paní mi řekla, že je špatný. Zadal jsem ho podruhé a pak i potřetí, ale podle ní byl pořád špatně. Trochu mě to vyděsilo, jestli se mi těmi pokusy nezablokovala karta. Paní si ale vyžádala můj pas a platbu nějakým způsobem potvrdila. Další drobné problémy při placení u ostatních mě ale přesvědčily v tom, že terminál v prodejně je nějaký „nemocný.“ Měli jsme ale turistické karty (opět s platností 48 hodin) a vyrazili jsme na metro a do předem vytipovaného kempu. Do něj jsme dorazili poměrně bez problémů a hned jsme se ubytovali. Při ceně 135 SEK na stan a noc je to nejlevnější kemp ve Stockholmu. Mělo to ovšem své nevýhody: bylo docela obtížné najít místo pro stan, protože terén v kempu byl z větší části skalnatější, ale nakonec jsme docela dobrá místa našli. I když doteď nechápu, koho napadlo vytvořit kemp na skalách. Další drobnou komplikací byl fakt, že sprchy nebyly v ceně a platily se zvlášť, 5 SEK za 5 minut. Po rozbití stanů jsme si okamžitě šli udělat večeři, protože jsme byli strašně hladoví. Hned po večeři jsme se šli ospršit, kluci zkusili jít ve dvou na jeden žeton, já s Marťou sami až později. Kluci ve sprchách zjistili, že se voda dá pozastavit, a že bychom se na jeden žeton stihli ospršit všichni tři. No, zkusíme příště. Pak jsme ještě chvilku poseděli venku u piva a znaveni dnešním cestováním jsme šli spát.

Úterý 7. 8. 2007

Ráno jsme si uspíšili se vstáváním, abychom stihli navštívit všechny atrakce, které jsme měli v plánu. Ráno se nám to ale trochu protáhlo, takže do města jsme dorazili okolo jedenácté. Hned jsme se vydali na prohlídku muzea Tre Kronor a královského zámku.

Královský zámek ve Stockholmu
Královský zámek ve Stockholmu

 

Pohled na město od budovy zámku
Pohled na město od budovy zámku

 

Střídání stráží
Střídání stráží

 

Zastavili jsme se ještě v královské zbrojnici (Royal Armoury). Tady byla i možnost si vyzkoušet různé kusy historického oblečení (královský hermelín, rytířská zbroj). No, vyblbli jsme se tady dostatečně. Po prohlídce jsme si ještě prošli Gamla Stan a pak jsme se vydali vstříc hudebnímu muzeu Musikmuseet. Já s Rubim jsme toto muzeum navštívili už loni, ale rádi jsme jej šli navštívit znova, protože se nám tam moc líbilo. Marťa s Tomem byli z muzea taky nadšeni, což nás potěšilo, že jsme vybrali dobře. Z hudebního muzea jsme se přemístili do muzea historie (Historiska museet). Tady byla velmi zajímavá výstava vikinské kultury a prohlídka části muzea prostřednictvím takové mayské hry. V muzeu jsme skončili zároveň se zavírací hodinou a vzhledem k tomu, že v tomhle čase zavírají prakticky všechna muzea, jsme se vydali omrknout známou hokejovou halu Globen, kde se už sice prohlídky nekonaly, ale i zvenčí tato hala působila monstrózně.

Ve Stockholmu opravdu ještě jezdí staré tramvaje
Ve Stockholmu opravdu ještě jezdí staré tramvaje

 

Od haly jsme pak jeli na televizní a především i vyhlídkovou věž Käknas, která měla otevřeno až do pozdních večerních hodin. Z věže jsme omrkli celé město, na které je odtud nádherný výhled. Z vyhlídkové věže jsme se pak vrátili zpět do kempu, ale mezitím jsme si ještě na nádraží vyzvedli lístky na vlak na sever do Narviku (Norsko). Po příjezdu do kempu jsme zjistili, že se vedle nás ubytovala čtveřice mladých Francouzů, kteří nás hned zvali na welcome drink. My jsme ale byli hladoví a šli jsme se napřed navečeřet. Po večeři jsme za nimi ale šli a seznámili se. Přijeli prý do Stockholmu jen tak zapařit. Setrvali jsme ve veselém povídání, které jsme si zpestřovali jakýmsi jejich likérem (Rica), který chutnal jako pendrek. No nijak zvlášť nám to nejelo. Pak jsme jim my dali ochutnat naši „chlapskou ústní vodu,“ tedy 55% slivovičku (i když teda z jablek) a pro ně to evidentně byl taky celkem nevšední zážitek. Nakonec nás Francouzi lákali někam do města na diskotéku, ale my už jsme byli celkem unavení, a tak jsme je šli doprovodit jenom na metro a vrátili se zpátky do kempu. Hned jsme šli spát s vědomím opětovného ranního brzkého vstávání.

Nejnižší poschodí Stockholmského metra na T-CENTRALEN
Nejnižší poschodí Stockholmského metra na T-CENTRALEN

 

Středa 8. 8. 2007

Po zkušenostech ze včerejška jsme vstávali v sedm, abychom byli ve městě co nejdřív. V plánu byl ostrov Djurgården a návštěva Vasova muzea a skanzenu. Problémy začaly už na nádraží, kde jsme si chtěli uschovat batohy, nejlépe někde zadarmo na informacích. Bohužel jsme ale nic takového nenašli a tak jsme museli využít úschovných skříněk. Do každé jsme nacpali dva batohy i s příslušenstvím, ale bylo to hodně natěsno. Cena za jednu velkou skříňku není vůbec lidová – 40 SEK. Po uschování jsme vyrazili na autobus, který nás zavezl až skoro před Vasovo muzeum. Přišli jsme k němu a byla tam obrovská fronta a nápis, že je muzeum plné. To nám trochu narušilo plány, ale vrátili jsme se zpátky na zastávku a jeli do skanzenu.

Návštěva stockholmského skansenu
Návštěva stockholmského skansenu

 

Ten jsme si v poklidu prošli, v historické pekárně si koupili něco na zub a šli jsme se taky podívat na takovou malou ZOO, která je součástí skanzenu.

Obchůdek ve skanzenu
Obchůdek ve skanzenu

 

Největší zvíře ve Švédsku - los evropský
Největší zvíře ve Švédsku – los evropský

 

Tam nás ale překvapil déšť, tak jsme se schovali pod „chaloupku na kuří nožce“ a doufali, že to brzo přejde, což se i stalo. Ze skanzenu jsme zamířili na druhý pokus k Vasamuseet, kde jsme tentokrát byli úspěšní a dostali se dovnitř. Z časových důvodů jsme muzeum jen tak během hodinky proběhli, a když jsme odcházeli, tak už před vchodem stála zase velká fronta.

Takto to asi někdy v této lodi vypadalo
Takto to asi někdy v této lodi vypadalo

 

Sedli jsme na autobus a jeli zpátky do města, kde jsme ještě nakoupili nějaké jídlo na cestu na sever a šli jsme na nádraží, kde jsme ještě využili zbývající čas na internetu a napsání blízkým, že jsme v pořádku. A taky, abychom si koupili lístky na vlak na další cestu z Narviku do Abiska (111 SEK). Pak už jsme si jenom ve skříňkách vyzvedli batohy a šli jsme si sednout do vlaku. Vlak nebyl nic extra, ale pohodlí v něm jakž takž bylo. Automat nám přidělil lístky na 4 místa na sedadlech po šesti. Bohužel jsme neměli ta dvě místa u okna, která nám obsadily matka s dcerou, které ale naštěstí jeli jenom do Gävle, tak jsme si říkali, že to chvilku vydržíme a pak budeme mít trochu volnosti. Mezitím jsme si chtěli udělat malou hostinu a dát si pivo. To nám ale rozmluvila paní průvodčí, že naše pivo je příliš silné (5,2 a 7,2 % alkoholu), a že se to tady pít nesmí, jinak si budeme muset vystoupit. Že si prý když tak máme jít koupit pivo do jídelního vozu (3,5 % alkoholu, půllitr v láhvi za 55 SEK).

Příprava na 20hodinovou jízdu vlakem. Je potřeba se pořádně posilnit.
Příprava na 20hodinovou jízdu vlakem. Je potřeba se pořádně posilnit.

 

To ale pro nás nepřicházelo v úvahu. Pivo jsme tedy museli oželet a dali jsme si jenom večeři (salámy, paštiky, apod.). Potom už přišla stanice Gävle a naše spolucestující vystoupily. Volna jsme si ale užívali pouze chvilku, než v další stanici přistoupil jeden pár, který měl místa právě vedle nás a cestoval až do Kiruny. Spoléhali jsme na to, že si koupili i lehátka a pak si půjdou lehnout, ale bohužel. Nakonec jsme ale stejně všichni tak nějak usnuli.

Autor článku Marek Fiala, autoři fotografií ostatní členové výpravy, svedsko2007.wz.cz.

Pokračování Švédsko 2007 – Cesta za polární kruh – díl druhý

Related Post

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *