Severské putování – část 1.

Posádka našeho husvagnu (obytného vozu) složená ze mě, Vikinga, tatínka, macešky a Dorinky vyrazila ze základního tábora Prahy, směr sever. Celkový cíl cca 6.000 km jsme se rozhodli pojmout v šibeničním termínu, 14 dní.

První štaci, Praha-Sassnitz jsme zvládli bravurně a můj nápad, utratit 40 euro za kajutu na trajektu se setkal s velkým úspěchem. Když jsem poté procházela malý obchůdek a kavárničku, kde ne tak rozhazovační cestovatelé tísnili svá těla na malých židličkách, musela jsem si pogratulovat i já.

Trelleborg nás přivítal krásným deštěm, ale nebyl čas se nad tímto rozčilovat, protože nás čekaly tři dny plné jízdy, sbírání hub a vystoupání za polární kruh. Po dávce neúspěšných pokusů z předešlých let jsme konečně stanuli na pomyslné čáře polárního kruhu, pod kýčovitou cedulí, ale s radostí v srdci a certifikátem o dosažení našeho cíle. Mohli jsme zvolnit.

Jako správný „parchant“ jsem už od poloviny Švédska kňourala, že chci vidět soby a losy v přirozeném prostředí. Nečekala jsem však, že přirozeným prostředím severských sobů je silnice. Na cestách se tak tvořili kolony turistů, kteří si nadšeně stádečka fotili a švédských domorodců, kteří se jali stáda rozhánět, protože cesta přeci patří jim. I losa, tedy losici jsme zahlédli. Sice nám málem v pojízdné ložnici skončil kamion, který nečekal naše náhlé sešlápnutí brzdového pedálu, ale decentně tento turistický výpad přečkal. Poslední denní zastávkou byla hydroelektrárna v Porjusu, kde jsme dostali soukromou prohlídku. Rozhodně malý utajený poklad, který stojí za zastávku. Děkuji tímto spolužákovi ze švédštiny, Ivanovi, za tento nápad.

Dorazili jsme do Kiruny. Já a Viking jsme chtěli prozkoumat místní doly, ale shodou náhod právě skončila ten den turistická sezóna a z pěti denních prohlídek se najednou staly dvě, které byly zcela vyprodané a my se tak smířili s tím, že se budeme muset při cestě zpět vrátit a zkusit štěstí znovu. Přeci jako člověk se strachem z hloubek musím tuto atrakci vyzkoušet, že.

Přesun z Kiruny k norským Lofotám jsme si zpestřili cestou v rozkývané lanovce na Aurora sky stationnárodním parku Abisko, s výhledem na Lapporten. Nocování již následně probíhalo v krásném prostředí norských Lofot.

Nyní máme v plánu pár dní projíždět tyto krásné zátočiny a užívat si místních krás. První zastávkou bylo místní Vikingské muzeum, kde jsem málem rozpoutala bitku s místními vikingskými ženami, protože zcela bezostyšně před mým zrakem pokřikovaly, jak je Viking nádherný a že si ho nechají. Jako správný muž dělal, že mě nezná a nikterak svoji čest nebránil. Nyní si užívám i dalších místních krás. Kempu s teplou sprchou, splachovacím záchodem, elektrickou přípojkou a wifi.

Několik poznatků z cest.

Genderová vyváženost. Ačkoli jsem toto nikdy předtím nezaregistrovala, Švédsko je velmi genderově neutrální, zejména co se týká záchodků. V 99% jsme se setkali jak na benzínových pumpách, odpočívadlech či kempech se společnou toaletou. Není to věc, která by mi nijak vadila, do kadibudky zapadne můj ženský zadek stejně jako mužský, když se ale na benzínové pumpě potkáte se zájezdem hlavně korejských mužských turistů, tento nápad proklínáte.

Divočina vs zahrádka. Oproti švédským upraveným pozemkům, čistým odpočívadlům a zahrádkám sekaným automatickou sekačkou, Norsko je divočina. Fauna je neupravenější, větší a divočejší. Odpočívadla ne tak upravená a sebemenší upravený kousek je opatřen cedulkou „zákaz kempování“. Celkově máte pocit, že Norsko je takový neupravený a drsný bráška Švédska.

Moc lidí, moc názorů. Jak jsem již řekla, na severské podmínky náš malý husvagen pojmul pět lidí. Normálně potkáváme obytné vozy dvakrát tak veliké s poloviční posádkou. Dochází tedy k tomu, že si neustále šlapeme na nohy i nervy. Jeden chce tam, druhý zase jinam. Jeden nechce ztrácet čas odpolední kávičkou, další se nechce pustit volantu a jiný zase trvá na zastávkách spojených s houbařením. Již se tak sesypala hádka mezi Dorinkou a Vikingem. Dopadlo to tak, že já teď sedím připojena na elektrickém proudu před naším husvagnem, obklopena lofotskými kopci, černými mraky s vodkou v ruce, společnost mi dělá zdivočelá automatická sekačka a z vnitřku husvagnu se ozývá rozverný smích zbytku posádky, včetně Vikinga a Dorinky, jak hrají Osadníky z Katanu. Modlím se tak k Odinovi, aby největší trable byly již za námi.

Poznámka! Roaming ve Švédsku a Norsku se neplatí, vesele tak surfuji od rána do večera (sledovat mé příspěvky můžete i na instagramu @KrisTheMermaid ). I když kdo ví, třeba mě doma překvapí další vyúčtování. Také jsme vyřešili problém se starými bankovkami. Po několika různých informací nám chlapec v Kirunské bance vyměnil 300 starých korun za nové a to bezplatně. Na tři dvacetikorunové bankovky prohlásil, že nám je vymění v národní bance za poplatek 100 korun. Máme tak hezký suvenýr do alba 😊 Dále jsme zdecimovali český antikomáří repelent během dvou dnů. Švédský anti-mygg ale funguje, takže jedeme dál. Co se týká pojízdného cirkusu, zatím jsem trochu ohnuli jeden klíč, ulomili poličku v koupelně (následně jí rozleptali vylitou petrolejkou), rozbili a opravili otevírání spíže, dvě vodky již padly za vlast, dojídáme poslední bochník českého chleba a po třech dnech buzerace kontrolkou „check engine“ jsme auto dostatečně naštvali naší nevšímavostí a kontrolka zhasla. Cirkus jede dál.

Kristýna bydlí na půl cestZrzkay mezi Plzní a Prahou. Žije na samotě u lesa s přítelem Vikingem, kočkou, štěnětem československého vlčáka a užovkou červenou. Považuje se za renesanční ženu, čte, píše, fotí a i kolo vymění. Procestovala většinu Evropy, ale největším zážitkem byla cesta do Afghánistánu. Ve Švédsku byla již sedmkrát a rozhodně ne naposledy. Velkým snem je napsat a vydat knihu o severských mýtech.

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *