Recenze: Inger Edelfeldt – Rituál

Nakladatelství Garamond právě vydává sbírku povídek švédské spisovatelky Inger Edelfeldt, která představuje výběr z její povídkové tvorby pokrývající téměř dvě desetiletí. Devatenáct povídek v rozsahu od dvou až po několik desítek stran spojuje psychologický vhled do nitra hrdinů, tedy zejména hrdinek, které se (ať už čistě subjektivně, či objektivně) octnou na životní křižovatce.

bridesmaid dresses NZ
Švédská spisovatelka Inger Edelfeltd | zdroj www.dn.se

Ačkoliv patřím mezi příznivce severské literatury, se jménem i tvorbou autorky jsem se setkala poprvé. Podle všeho mám tedy co dohánět: Inger Edelfeldt (narozená roku 1956 ve Stockholmu) vydala od své prvotiny z roku 1977 již více než 30 titulů a ve Švédsku je nejen uznávanou spisovatelkou, ale i výtvarnicí a překladatelkou. Velká část její tvorby je věnovaná dětem a mládeži a ve svých knihách se autorka často zabývá tématy identity, dvojí tváře či svobody – a nezapře vážný zájem o psychoterapii.

Kniha Rituál obsahuje kromě povídek ze stejnojmenné povídkové sbírky Rit z roku 1991 také výběr povídek z několika jiných sbírek a dává tak českému čtenáři možnost seznámit se s poměrně širokým záběrem autorčiny tvorby, a to ve čtivém překladu Violy Somogyi a Marie Voslářové, která se ujala i odpovědné redakce.

recenze-kniha-ritual-inger-edelfeldtPovídky Inger Edelfeldt jsou „těžšího“ charakteru. I když jsou hrdinky některých z povídek v dětském nebo dospívajícím věku, nikdy nechybí závažné otázky a konfrontace s nemilosrdným světem dospělých: šikanou (Mám prstýnek, řekla Åsa), zradou (Mr. Strangelove), rozchodem rodičů (Naturel), obavami o budoucnost (Podivuhodný chameleon; Nahoře na mýtině) nebo sexuálním obtěžováním (Incident v Tylösandu). Jiné povídky se zabývají tématem rodičovství a mateřství a bolestnou otázkou, kde vzít sílu být dítěti dobrým vzorem a oporou, když by tu oporu potřebovali sami rodiče (Nahoře na mýtině; Bibedy babedy; Podivuhodný chameleon; Naturel). Společným jmenovatelem několika povídek je také téma průměrnosti a toho, „co je normální“: pro švédskou společnost, donedávna charakterizované populárním „lagom“ (tak akorát, nevyčnívat…), téma asi stále aktuální, ať už jde o předčasnou sexuální touhu (Léto), mentální postižení (Když se učíte písně), homosexualitu či transvestismus (Přízraky; Pro Marii Claire), tloušťku (V zemi snílků, kde je možné všechno) nebo obsedantně kompulzivní poruchu (Volný den Heleny Petrénové). Spojovacím prvkem mnoha povídek je také téma vztahů v současnosti a různých pohledů na to, proč tak málo fungují (Skutečná láska; aj.).

Při čtení povídek jsem často měla pocit, jako bych seděla ve vlaku a sledovala proměňující se obrazy za oknem. Vynoří se, člověk je zahlédne, mysl se na malou chvíli zastaví a problesknou jí snad stovky myšlenek, a obraz vzápětí zmizí. Intenzivní psychologický vhled, jaký nabízí Inger Edelfeldtová, totiž často pokrývá jen velmi krátký úsek života hrdinů. Zvnějšku to vypadá, jako by se nic nestalo: uběhne pár okamžiků a život jde zdánlivě dál ve starých kolejích. Nejednou se ale odehraje něco převratného, život proměňujícího: člověk si uvědomí svou sílu, slabost, svou identitu. A nejen pro takové závažné reflexe stojí za to číst.

Koupit knihu Riruál

Autor recenze Andrea Hájková

Related Post

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *