Recenze: Henning Mankell – Firewall

Vždy jsem kriminální příběhy miloval. Měly u mě prioritu před romány a fantazi literaturou. Ovšem více než nadšeným fanouškem krimi jsem se stal až tady ve Švédsku. Mezi mé jednoznačné favority patří starý, melancholický, ale neskutečně cílevědomý komisař Kurt Wallander.

Nemohu se dočkat, až jednou pojedu na jih a zajedu si do jeho města Ystad a kde podniknu cesty po stopách Wallandera. Nejlépe na podzim, kdy je chladněji, mrazivěji, od moře fučí a kolem se vznáší mlha. Dám si někde kafe a budu se na chvíli cítit přesně jako on, Wallander.

Již před nějakou dobou se mi dostala do rukou kniha od Nakladatelství HOST Firewall od švédského spisovatele Henninga Mankella. Bohužel ten již další záhady a případy nenapíše, protože v roce 2015 zemřel.

Již na obálce knihy si můžete přečíst uvedení do děje…

Muž zastaví, aby si vybral peníze z bankomatu, a nepochopitelně padne mrtvý k zemi. Vypadá to jako nešťastná náhoda. Taxikáře brutálně napadnou dvě dospívající dívky. To už není náhoda, ale jasná vražda. Místní policie, která je okamžitě zadrží, je šokována jejich lhostejností. Krátce poté postihne kraj Skåne rozsáhlý výpadek proudu. Když však do trafostanice u Ystadu dorazí technik, čeká na něj děsivé překvapení.

Komisař Kurt Wallander je přesvědčený o tom, že tyto události musí být nějak propojeny. Jenže stopy vedou k jistému počítači a komisař není zrovna fanoušek moderní techniky. Musí se tak spolehnout na jiné a to se mu vůbec nezamlouvá. Wallander ví, že času nemilosrdně ubývá. Případ nabírá katastrofické rozměry, pachatel se skrývá v anonymitě kyberprostoru a před policií je pořád o krok napřed…

Musím podotknout, že ikdyž byla původní kniha, pod názvem Brändvägg, vydána ve Švédsku už v roce 1998, tak skoro dokonale popisuje nástrahy současného světa 21. století, který je tak závislý na počítačích a internetu. Jules Verne a jeho neuvěřitelné předpovídání budoucnosti spojené s vyspělostí techniky, tak přesně toto se mi při čtení knihy s lehkou nadsázkou vybavovalo.

Už od prvních chvil, kdy jsem knihu otevřel, jsem si uvědomil, že bude opravdu velmi nesnadné ji odložit. Hned od úvodu jste vtaženi do napínavého příběhu, kde přemýšlíte zda nenakouknete jenom lehoulince po očku na další stranu. Přesně takhle netrpělivý jsem byl právě já. Kdyby to jenom sebevíce šlo, tak jsem knihu přečetl za jeden den. Byť s rozsahem přes 500 stran, bohužel musím chodit do práce a k tomu se na mě pověsí po příchodu tři malé děti, které neustále něco chtějí. Měl jsem ovšem štěstí, že těch pár dní kdy mi dělala kniha společnost, byly děti docela klidné a já dokonce měl tu možnost se zabalit pod deku na gauči, nalít si sklenku vína nebo whisky a začíst se. Hodina ubíhala za hodinou a já zjistil, že žena mi poctivě dolívá, že dala děti spát a na hodinách je už jedenáct v noci…

Protože znám a miluji seriálového Wallandera, toho originálního švédského, ne z koprodukce BBC, tak musím říct, že Mankell byl mistrem popisu prostředí. Když jsem četl o mlze nad údolím u lesa, tak jsem ji viděl. Když popisoval jak je Wallander nasr…ny, tak jsem to přesně viděl.

Wallander v této knize řeší nejen spletitý případ, který se zdá být spojen s několika dalšími, ale také vztahy se svými kolegy a nadřízenou. Řeší útok na svou osobu a zradu kolegy, kterému tak věřil. Žije si svůj samotařský život, ale také říká jak je sám a jak by to chtěl změnit. Propojení soukromí a případu je zde velmi přirozené a nenásilné. Vůbec jsem se nezlobil, když právě řešil budoucnouct své dcery, mezitím co někde vraždili. Prostě jsem mu to bez problémů odpustil.

Co na knize, resp. Mankellovi obdivuji je to, že mi neřekne dopředu, kdo je pachatel. Nemám rád knihy, když „předběhnu“ kriminalistu. Udržujeme mě to v trvalém napětí. Navíc vás Wallander zatáhne do vyšetřování se všemi detaily. Někdy jsem se styděl, když jsem si říkal, že bych kriminalista být nemohl, porotože takhle se na věc podívat, jako on, by mě nenapadlo. V knize je opravdu bravurně vysvětlena každá myšlenka, nic není řečeno jenom napůl.

Za mě má kniha 90 procent. 100 dát nemohu, protože vždy je co zlepšovat. Ikdyž v tomto případě bych to viděl tak akorát na onu šňůrku ve vazbě knihy, abych nemusel pořád lovit lístečky se stránkou, kde jsem v danou chvíli skončil. Tím si uvědomuji, že ikdyž jsem knihu odložil třeba i na den, tak bez jakýchkoliv problémů jsem pokračoval ve čtení dál, aniž bych se musel vrátit, abych navázal nit. Tak dobře se příběh pamatuje. Nelítáte v různých úrovních a hladinách a nemusíte si dělat poznámky, kde vlastně právě jste. Miluji Mankella. Miluji Wallandera.

A na závěr mám pro vás jednu otázku, snad i úkol. Spočítáte kolik šálků kávy Wallander ve Firewallu vypil? Podotýkám, že je klasický prototyp Švéda, protože skoro na každé straně aspoň jednu.

Možná ještě jedna otázka. Kurt jezdí v knize úplně jiným autem než ve filmu. Víte jaký je jeho favoritní filmový vůz…?

Firewall | Henning Mankell
Vydalo Nakladatelství HOST v roce 2016
Přeložila Helena Stiessová
ISBN 978-80-7491-560-4

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *