Rauky – geologická zvláštnost Gotlandu

Jedním z velkých lákadel Švédska nejenom pro zahraniční turisty, ale i pro samotné Švédy je ostrov Gotland. Je v mnoha ohledech zvláštní a nabízí jiný typ krajiny než samotná skandinávská pevnina.

Krajina ostrovů Gotland a Fårö je oproti pevninské část Skandinávie opravdu vyjímečná (foto Tuukka Ervasti, zdroj imagebank.sweden.se)
Krajina ostrovů Gotland a Fårö je oproti pevninské část Skandinávie opravdu vyjímečná (foto Tuukka Ervasti, zdroj imagebank.sweden.se)

 

Pevninská část vznikla totiž v rámci kaledonského vrásnění a je pro ni typická kamenitost povrchu, je to prostě žulový kus kamene. Ne však Gotland, ten nabízí něco zcela jiného. Vznikl asi před 420 miliony lety v době siluru, kdy se tato oblast nacházela v tropech blízko rovníku. A ve své podstatě to je korálový útes. Proto zde najdeme cementárky, lomy na vápenec a v blízkosti největšího města Visby i krasovou jeskyni. A pokud sem přijedete s geologickým kladívkem a s nadšením starého Barranda, najdete zde také velké množství zkamenělin, důkaz korálové minulosti.

Tloušťka vápencové vrstvy je dnes na severu 200 m. Zde se rovněž nejvíce provozovala těžba vápence. Na jihu je síla jeho vrstvy až 500 m. Útes byl formován postupně v jednotlivých pásech dlouhých 200 m, širokých 70 m, s tloušťkou 20 m. Jednotlivé vrstvy nesou dnes jména podle významných míst Gotlandu. Například podle městečka Slite je nazvána vrstva s nejčistším vápencem.

Vývoj a pohyb Gotlandu po zeměpisné šířce v čase (zdroj www.nordkalk.se)
Vývoj a pohyb Gotlandu po zeměpisné šířce v čase (zdroj www.nordkalk.se)

 

Zvláštností je eroze vápence na hranici s mořem. Koncem doby ledové před 10.000 lety byl Gotland pod hladinou moře. Těžkou ledovou přikrývkou byl zatlačen dolů a po jejím roztátí začal pozvolna stoupat. Jak postupně vystupoval nahoru, ustupovalo moře dál a dál. Proto je možné vidět erozní vliv moře i ve větší vzdálenosti od pobřeží. Eroze vytvořila po obvodu ostrova místy ostrou hranu se svislými skalními stěnami, jak se vápenec lámal a odpadával do moře. Na trhlinách a měkčích vrstvách vápence začala eroze moře postupovat intenzivněji, což vedlo k tomu, že její působení nebylo rovnoměrné. Zanechávala tak za sebou sloupy z tvrdšího zrnitého vápence dnes nazývané rauky (švédsky rauk / raukar). Jejich materiál je v podstatě z kusů schránek živočichů. Byl obklopen sedimentem jemnějšího vápence, který byl podstatně měkčí. Rauky se vyskytují většinou na pobřeží a mnohé z nich jsou stále v moři. Jejich vršky dosahují stejné úrovně, což je erozní báze – původní povrch útesu srovnaný ledovcem, ze kterého byly vyerodovány. Blíže moři jsou tedy rauky vyšší, neboť je eroze vybrala hlouběji. Jejich horní povrch se brzy zanesl pískem a jiným materiálem, takže se mnohdy směrem k vršku rozšiřují.

Rauky s viditelnou erozní bází (foto Tuukka Ervasti, zdroj imagebank.sweden.se). A jedna hádanka: Najdete na fotografii 3 osoby nebo....? ;)
Rauky s viditelnou erozní bází (foto Tuukka Ervasti, zdroj imagebank.sweden.se). A jedna hádanka: Najdete na fotografii 3 osoby nebo….? 😉

 

Největší rauk se nazývá Jungfrun (Panna), je vysoký 11 m a dosahuje 22 m nad hladinu moře. Najdete ho u Lickershamnu. Jiné známé rauky jsou například Hoburgsgubben, z jistého úhlu vypadající jako mužská hlava. Mnohé rauky se také vyskytují ve skupinách zvaných raukfält, které se nacházejí například u rybářských osad Kyllaj nebo Digerhuvud na ostrově Fårö. Tato pole jsou stovky metrů rozlehlá. Jedna z rezervací leží nad zálivem Hideviken s rauky vysokými okolo 6 m. Nachází se zde také skalní stěny táhnoucí se do výšky 40 m. Některé rauky jsou proerodovány i do formy oblouku či brány jako například Kaffepannan u ostrova Fårö.

Rauky se vyskytují především na Gotlandu a na jeho blízkém sousedovi, ostrůvku Fårö. V malém počtu je najdeme i na ostrově Öland. V jiné formě a  z jiných minerálů se objevují i na jiných místech světa, třeba v jižní Anglii či ve Skotsku. Dnes jsou tyto útvary částečně chráněny, je možné je volně navštívit, ale nesmí se po nich šplhat, odlamovat z nich zkameněliny nebo rozdělávat na jejich vrcholcích oheň, což bylo kdysi pro místní lidi dost lákavé.

Rauk Jungfrun na ostré hraně ostrova (foto Jürgen Howaldt, zdroj Wikipedia)
Rauk Jungfrun na ostré hraně ostrova (foto Jürgen Howaldt, zdroj Wikipedia)

 

Rauky poprvé popsal Carl von Linné roku 1741. Dnes poskytují rauky vědcům důležitou informaci o vývoji života v dávných dobách. Již dlouhou dobu jsou zkameněliny předmětem zkoumání a z této lokality je popsáno asi 10.000 živočišných druhů. Není divu, že se dříve období siluru nazývalo gotlandikum.

Samotné slovo rauk pochází ze severského nářečí gutniska, kterým se mluvilo na Gotlandu. Se švédštinou nemá společný původ, a proto je považován za samostatnou větev severogermánských jazyků. Slovo bylo přejato do švédského jazyka roku 1852.

Nejznámější raukport nazvaný Kaffepannan (foto Jürgen Howaldt, zdroj Wikipedia)
Nejznámější raukport nazvaný Kaffepannan (foto Jürgen Howaldt, zdroj Wikipedia)

 

Při hledání rauků na ostrově Gotland vám jistě pomůže tato mapka.

Autor článku Petr Čížek

Jazyková korektura Ludmila Doudová

 

Zdroj

Související články

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

* Copy This Password *

* Type Or Paste Password Here *