Proč si myslím, že byste neměli dělat nic

Občas mívám drobná satori když jdu proti slunci po ulici a vůbec nikoho nepotkávám. Někdy na trajektu, když se pára zvedá z vody. Někdy, když jdu úplně pustou cestou v noci, nebe tančí hvězdami a měsíc a sníh se od sebe odrážejí a já nepotřebuju vůbec světlo, protože je jako ve dne, i když je tma a je úplně ticho a tak strašně mrzne, že i když mám deset vrstev a punčocháče (řídím se poslední vůli svého dědečka, a v zimě nevycházím bez nich), tak stejně přestávám cítit nohy a musím se trochu hystericky chechtat, protože si nemyslím, že dojdu až domů a chystám se to vzdát někde v nejbližším příkopu a potom přijde to satori. A to ani nevím, co to slovo znamená.

Možností nic nedělání je mnoho, třeba jezdit trajektem ze Slussenu a zpátky pořád dokola.
Možností nic nedělání je mnoho, třeba jezdit trajektem ze Slussenu a zpátky pořád dokola.

 

Poslední dobou toho dělám strašně moc. Studuju, chodím do školy, vlastně do dvou, pracuju ve třech pracích a hledám si další, píšu dvě knihy a dvacet povídek, čtu tři knihy naráz (minimálně), učím se a dělám online kurz(y), myslím si, že by nebylo špatné naučit se holandsky nebo hebrejsky a taky někdy vařím a jím a někdy i spím a přidružené činnosti. A satori je míň a míň. Nejvíc jich bylo když jsem nedělala vůbec nic. Nebo málo. Jako teď v knihovně, když jsem si prostě jen četla. Nedělala jsem víc věcí naráz, jako odepisování na pracovní inzerát, vypracovávání zkoušky a vaření italského rizota zároveň. Jenom jsem si četla. Jedna činnost na jednom místě. A byla to ta nová kniha Mitt hjärta går på, ta která je strašně jednoduchá a dopadne dobře a dá se přečíst za dva dny, ne jako ta kniha do školy s pěti sty stranami, která zpracovávala problematiku rasismu a Británie v sedmdesátých letech. Tak to mi znovu došlo, že mám všechno, co potřebuju. Tady a teď. A že si to všechno zasloužím a možná i víc, když na to přijde. A navíc dělám všechno, co můžu a na víc nemám dostatek rukou ani nohou a prostě si jenom sednout je jediné, co bych měla udělat. A číst si. Tu knihu.

Proto si myslím, že byste neměli dělat nic. Možná ani číst tenhle zápis. Přestaňte se snažit, alespoň na chvíli a uvidíte, co to sebou přinese.

Myslím, že potřebuju víc satori, ať už to slovo znamená doopravdy cokoliv. Prostě jenom jezdit lodí mezi Djurgårdenem a Slussenem pořád dokola a žít. Přesně jak píše Christoffer Holst.

Nebo jít na průlezky, já navrhuju Vita Berget
Nebo jít na průlezky, já navrhuju Vita Berget

 

Nebo ležet a dívat se prostě do... nebe
Nebo ležet a dívat se prostě do… nebe

 

Nebo ležet na louce a dívat se na koně
Nebo ležet na louce a dívat se na koně

 

Nebo sedět u moře a na trajekt se dívat
Nebo sedět u moře a na trajekt se dívat

 

Nebo si dát fíku
Nebo si dát fíku

 

veronica-opatrilova-vickyVicky pochází z Opavy. Dlouhá léta studovala španělské filologie v Brně, než jí došlo, že stojí na místě a musí se odvážit následovat svoje sny. V roce 2012 odjela do Švédska. Pracuje jako průvodkyně Stockholmem, překladatelka, učitelka švédštiny a servírka. Miluje hudbu, kafe ve velkých šálcích, vařit podle Gennara Contalda a běhat lesem kolem moře. Píše. Píše a píše a jejím největším snem je, aby svým psaním udělala někoho šťastným. Alespoň na chvíli.

banner-vyuka-svedstiny-skype

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

2 komentáře: „Proč si myslím, že byste neměli dělat nic

  • Profilový obrázek
    2016-04-18 (14:02)
    Permalink

    Vicky ty Tvoje články jsem přečetla jedním dechem..máš zajímavý život ..i ten vnitřní a celkovĕ si zajímavá holka…přeju Ti hodnĕ šťestí v Tvém skandinávském dobrodružství..příští týden jedu poprvé do Stokholmu a už teď je mi jasné, že si tam na Tvé zápisky vzpomenu:)

    Reagovat
    • Profilový obrázek
      2016-04-19 (13:19)
      Permalink

      Ahoj Lucie, děkuju moc za komentář! Zrovna včera mi přišel moc vhod, už jsem si říkala, co já to tady vůbec dělám v tom švédsku…. a pak si přečtu tvůj komentář a ten mi zlepšil náladu 🙂
      Moc moc si užij Stockholm! Nezapomeň jít na Kungsträdgården na rozkvetlé stromy 😉 Když už tam jedeš zrovna teď.

      http://annamarialarsson.se/blogg/2014/04/en-tidig-morgon-i-kungsan/

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *