Pár (příšerných) národních stereotypů – část první – Američan

Tak třeba Američané. Těch je vždycky všude plno. Jsou opravdu přesně tak hluční, jak si myslíte, všechno komentují a na všechno se ptají. A když říkám na všechno myslím opravdu všechno. Třeba „proč je tady ten název ulice?“

  • „??“

Nejvíc je zajímají sklepní restaurace. To je posedlost, které opravdu nemůžou odolat. Zkuste to, jako takový malý test. Nebo pokud budete chtít nějakého Američana unést. Prostě ho pomalu veďte kolem sklepní restaurace a on se sám chytne do pasti. Fascinován ideou restaurace, která je „pod zemí“ prostě neodolá a jako pod vlivem kouzla do ní vejde!

Stalo se mi to náhodou třikrát, sama jsem tomu nemohla uvěřit a od těch dob vodím Američany kolem té podzemní restaurace schválně.

Jsou s vámi taky hned nejlepší přátelé. Ptají se úplně na všechno (opravdu na všechno). Třeba „to za tou výlohou, to je zmrzlina?“

  • „??“

Ptají se i na váš osobní život, studia, vaši snídani, oblíbeného herce, oblíbené počasí a jak jste se narodila. Všechno je tak zajímá, že vás to nakonec dostane a myslíte si, že vás vnímají a něco si fakt z prohlídky zapamatují. Je to jen iluze.

Nezapamatují. Zeptají se na to znovu. „proč je tady ten název té ulice?“

  • „??!!“

Až se s vámi spřátelí a vy si s nimi pomalu měníte telefonní čísla a adresu na dopisování, tour skončí, oni poděkují a odejdou. Žádné „dýško“ vám nedají, ani pusu na rozloučenou, ani tu adresu a nakonec, někdy jen rychle odběhnou, jen zamávají a vy jste si mysleli, že se tak sbližujete.

Často trpí sebe iluzí. Myslí si, že jsou jiní než ostatní Američané „všichni Američané jsou hluční a je jich všude plno“

  • „neříkejte…“

Často vás testují. Nemají rádi zjištění, že jejich tour nakonec není dostatečně „autentické“. Proto se nevyplácí přiznat, že vlastně nejsem Švédka. Opravdu ne. Potom se totiž ptají ještě víc. Často na to, na co znají odpověď. „Švédsko má prezidenta?“

  • „ne, jsme monarchie…“
  • „hmm…. a vaše princezna se nedávno oženila s tím trenérem, že?“
  • „??!!!“

Pokud přece jen nedopatřením zjistí, že jsem z úplně jiné země, velice je to rozhodí. Je marné vysvětlovat jim, že jen málokdy se někdo, kdo se ve Stockholmu narodí, věnuje provázení turistů. To nedokážou pochopit.

Pokud cestují sami, mají ještě trochu představivosti. Pokud přijíždí na výletní lodi, je všechno ztraceno. Chtějí vidět všechno z průvodce a potom kolem jen projdou, zatímco mluvím, fotí si vitrínu s čepicí s vikingskými rohy. Historie je zajímá jen výjimečně (až na Vikingy), chtějí vidět Vasovo muzeum, ale už v prvním patře se nudí a hledají záchod.

Taky strašně rádi mluví o sobě a své rodné hroudě. Někdy tak vehementně, že zapomenou, že jsou ve Stockholmu a měli by se dívat kolem sebe na památky a ne mi popisovat Montanu.

Jsou převážně rasisti. Velice je zajímá otázka přistěhovalců, na které se taky ptají zcela otevřeně (málokdo se tak otevřeně ptá). Všímají si žebráků, ale nechápou, „proč tam tak seděl? To nemá práci?“

Když jsou ve skupině s jinými národy, málokdy mají příliš pochopení. Obzvlášť pro Brity. Ve skupině navíc potřebují být stále ve středu pozornosti, jít vedle mě nebo přerušovat můj rozhovor s jiným členem výpravy. Zastavují se a fotí, když se to nejmíň hodí a pokud nejdou úplně první (přede mnou), jdou úplně poslední, dokud se úplně neztratí.

I přesto, jak rádi se na všechno ptají (opravdu na všechno) „proč měla ta paní na sobě ten klobouk?“ doopravdy se zajímají jen velice povrchně a jen o velice nesmyslné a nesourodé věci „to je policista na koni?“ a doopravdy je jim všechno celkem jedno.

Myslí si, že byty ve Švédsku jsou levné a platy celkem malé, nakupují ve velkém, obzvlášť dárky, suvenýry a sladkosti, ale do restaurace nejdou a skoro pokaždé mě pozvou na kafe, které zaplatí.

Američané jsou ale navzdory všemu moje oblíbená národnost (při provázení!). Když vás zaskočí nečekaným dotazem, můžete si něco vymyslet a oni si toho nevšimnou. A když vás začnou opravdu hodně rozzuřovat, stačí je zavést k podzemní restauraci a oni už se nějak zabaví.

Autor článku Veronika Opatřilová allias Vicky ze Stockholmu

veronica-opatrilova-vickyVicky pochází z Opavy. Dlouhá léta studovala španělské filologie v Brně, než jí došlo, že stojí na místě a musí se odvážit následovat svoje sny. V roce 2012 odjela do Švédska. Pracuje jako průvodkyně Stockholmem, překladatelka, učitelka švédštiny a servírka. Miluje hudbu, kafe ve velkých šálcích, vařit podle Gennara Contalda a běhat lesem kolem moře. Píše. Píše a píše a jejím největším snem je, aby svým psaním udělala někoho šťastným. Alespoň na chvíli.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *