Papírová města

Znáte městečko Agloe? Bylo v Americe, teda vlastně nebylo, i když, jak se to vlastně vezme… Papírové město je termín, který vznikl ve 30. letech v Americe, kde se tamní kartografové snažili zabránit kopírování map a tak do volného prostranství na křižovatku dvou cest zkrátka zapsali Agloe. Byla to taková past na ostatní firmy, které chtěly obšlehnout jejich práci. Až o mnoho let poté na tomhle místě otevřeli krámek.

Je to zkrátka taková papírová bublinka schovaná někde v lejstrech. Na wiki se dočtete víc, jestli vás to zajímá.

Vzpomněl jsem si na to včera ráno. Pro hromadu nesmyslných papírů, která říká něco v tom smyslu, že jsem možná i člověk, ale jistý si tím nikdo pořádně není, jsem si nemohl na stůl položit ani snídani.

Ať žijí stohy papírů s nesmyslnými paragrafy. Já rád pokácím pár stromů pro papírnu, aby měli z čeho vyrábět.

Je to jen o přístupu
Je to jen o přístupu

Sednul jsem na zem, pod nápis, který jsem si na stěnu ložnice namaloval, když jsem před pár lety začal v tomhle bytu přespávat a pro nedostatek obytných tránsportérů jsem tu na chvilku zkejsnul i teď.

Je tam velmi jednoduchá otázka. A v posledních dnech se nad odpovědí docela i zamýšlím.

Naproti mě leží napůl vybalený batoh, před pár týdny mi dělal společníka na toulkách přes Krakonošův revír a pak si spolu se třídou vrchlabských šesťáků vyslechl moje vyprávění o Švédsku a o práci drvoštěpa a tak vůbec. To vám byla taková paráda.

Ukusuju chleba s rebarborovo jahodovou marmeládou, kterou jsem si propašoval a po tváři se mi mihne trochu trpký úsměv. Sakramentsky mi chybí čerstvý vzduch a klid, město pro mě není a spousty lidí očividně taky ne.

V hotelu s takovýmhle výhledem je radost se probouzet
V hotelu s takovýmhle výhledem je radost se probouzet

Tenhle batoh se mnou projel kus světa, umím si do něj naskládat všechno, co mi stačí ke šťastnému a spokojenému bytí. Měl jsem ho s sebou, když jsem se vzbudil pod převisem kousek od Havraních skal a jen jsem si přitáhl spacák trochu víc pod bradu a mžoural jsem na tu krásu kolem, na to jak jsou stromy pocukrované a jak se skrz ně prodírají první paprsky, cítil jsem zase ten krásný pocit štěstí.

Do frasa, dyť já jsem jen obyčejnej kluk. A tak hážu do batohu čisté triko a pár ponožek a jedu se podívat na hory.

Někam kde není město, shon a přehršle otázek. Nějak mi hlava nebere proč mi tu lidé spílají do nějakých hipsterů a lumbersexuálů a bůhví koho. A řeknu vám, že věta „S přihlédnutím na současnou politickou situaci by si se měl raději oholit“, je asi největší blbost co jsem slyšel. Nehledě na to, že mi to řekli nezávisle na sobě různí lidé, kterých si více či méně vážím.

Nedávno mě na ulici neznámá slečna řekla, že vypadám hrozně nečesky.
„Jak jako nečesky?“ opáčil jsem „vždyť já jsem se tu narodil.“
„To je sice možný, ale ty se usmíváš.“
A tady to máte, vážení čtenáři a přátelé. Jsem divnej, protože se usmívám, nehledám problémy kde nejsou, nepotřebuju hromady peněz a jseště k tomu mám dobrou náladu.

Jestli vám něco mohu poradit, tak si uvařte horkej čaj, pusťte si odkaz, který je o tochu níž, pohodlně se natáhněte a na chvíli zavřete oči. Slyšíte ten klid a mír severu, čistotu a otevřenost?

Přeju Vám krásné vánoční svátky a ať už vám příští rok přinese cokoli, tak vězte, že s úsměvem si to užijete daleko víc.

Pepa

sverige-svedsko-blogeri-pepovo-aneb-zapisnik-drvostepa-0014-papirova-mesta-03

 

pepa.horakPepa se narodil a vyrůstal v Praze, po 1. semestru skončil vysokou, pár let prodával v krámku a aby úplně nezcvoknul z města, tak si začal plnit svoje sny. Ke štěstí mu stačí málo, a tak je překvapivě často šťastnej. Skáče na kole a lyžích, leze po horách a skalách, chodí na slacklajně a kácí stromy. Jeho filosofie je prostá: Pokud máte kolem sebe dobrý lidi, zažíváte dobrý věci. Pokud máte kolem sebe špatný lidi, měli byste se poohlédnout po jinejch.

Related Post

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

1 komentář: „Papírová města

  • 2015-12-23 (21:07)
    Permalink

    A tak to je 🙂
    Častokrát, když odpovídám na otázku „jak se máš?“, se cítím provinile, protože se mám tak jak chci a to je fajn.
    Jako bych snad mohl za to, že nikdo nebere vážně to klišé rčení „každý sám svého štěstí strůjce“

    Pokud bys někdy jel na vejlet do hor Jizerských, dej vědět na mail, rád potkávám spolupachatele klidu.

    Jakub

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *