Ostružiník moruška | Hjortron

Ostružiník moruška (Rubus chamaemorus), ve švédšině Hjortron, je malá vytrvalá listnatá opadavá bylina patřící do skupiny ostružiníků, která má jedlé žlutooranžové až načervenalé plody. Dorůstá pouze nízké výšky pohybující se mezi 5 až 25 centimetrů a oproti známějším zástupcům skupiny ostružníků nemá trny. V severských podmínkách se jedná o významný zdroj vitaminu C, pročež je moruška hojně sbírána a používána pro výrobu celé řady pokrmů a nápojů. Moruška je též konzumována zvířaty, například ptactvem.

Ostružiník moruška | Hjortron v celé své kráse. Na jedné rostlince vzrůstá jeden plod. (foto zdroj Wikipedie)

 

Bylina reprezentuje charakteristický severský druh, který roste v subarktických oblastech severní polokoule v oblastech rašelinišť, lesích a nebo v tundrových porostech. Lokality, které obývá, musí být vlhké s kyselou půdou. V současnosti roste jako postglaciální relikt i na území České republiky na několika stanovištích v Krkonoších ( jedná se o jeden z nejjižnějších výskytů v Evropě vůbec). V České republice se tak řadí mezi kriticky ohrožené druhy v Červeném seznamu, nicméně tento stupeň ohrožení neplatí v severnějších státech.

Tuto roztlinu můžete najít v podstatě v celém Švédsku, kde se vyskytuje hlavně na vlhkých půdách, od horských oblastí v Laponsku na severu země až na jih, s výjimkou ostrova Öland, kde neroste. Začátek květenstvá je v červnu až červenci v severním Švédsku, ale už v květnu v jižním Švédsku.

Ostružiník moruška má v češtině celou řadu pojmenování (maliník nízký, malinník moroška, ostružinník nízký či moruška krkonošská) i přes to, že se nejedná o široce rozšířený druh. Druhové jméno moruška odkazuje na jistou podobnost plodu s moruší, plodem morušovníku.

Bylina je zakončena jediným květem bílé barvy, který po odkvetení se mění na žlutooranžový až načervenalý plod. Moruška je dvoudomý druh a květy jsou tudíž jednopohlavné, kdy ze samičích květů se později vyvíjí souplodí tvořené malým počtem velkých peckoviček. Ze začátku je souplodí zelené, následně červená a po dozrání má charakteristickou žlutooranžovou barvu.

Ostružiník moruška obývá celou subarktickou oblast na severní polokouli, kde se vyskytuje převážně v oblastech s vysokou vlhkostí půdy a kyselým podložím o pH v rozmezí 3,5 až 5. Často se nachází v oblastech rašelinišť, světlejších lesů a tundrových keříkových porostů. Na území Evropy se s moruškou můžeme setkat v celé Skandinávii, v severní částí Pobaltí a evropského Ruska. Jako glaciální relikt zasahuje i do jižnějších částí Evropy. Vzácně se vyskytuje také v údolí řeky Vezera a Labe v Německu, kde se řadí mezi chráněné rostliny.V Asii je hojně rozšířena v prostoru celé Sibiře až po Tichý oceán a dále pak v oblastech severní Ameriky na většině území Kanady, Aljašky, v oblasti severní Minesoty, New Hampsphire, Maine a malá populace se vyskytuje taktéž v oblasti Long Islandu v New Yorku.

Typické stanoviště kvetoucího ostružiníku morušky (zdroj Wikipedie)

 

Moruška je schopna odolávat templotám klesajícím pod -40 °C, ale je velice citlivá na přítomnost soli a sucha.

Plody morušky jsou bohatým zdrojem vitamínu C, čehož bylo v minulosti využíváno severskými námořníky na moři jako zdroje vitamínu proti kurdějím. Taktéž se dříve ve Skandinávii používalo čajového výtažku z listů proti urologickým potížím. V současnosti existuje řada způsobů, jak jsou plody morušky konzumovány od pojídání za syrova (typická hořká chuť), přes smíchání plodů morušek s cukrem, po zavařeniny tak i pojídání morušek společně s domácím sýrem tzv. leipäjuusto (tento způsob je rozšířen převážně ve Finsku). V restauracích je možné se s plody setkat jak v případě předkrmů, hlavního jídla tak i dezertů. Ve Švédsku se morušky či marmelády z nich používají jako poleva na zmrzlinu, tousty či vafle.

Z moruší se dále vyrábí nápoje jako jsou džusy a likéry jako například finský Lakkalikööri charakteristický vysokým obsahem cukru. Dogfish Head Brewery z morušky vaří i pivo a v Kanadě se z nich připravuje víno.

Moruška ostružiník | Hjortron v úpravě v jaké jej najdete nejčastěji, tedy džem. (foto zdroj Wikipedie)

 

Vzhledem k tomu, že moruška je primárně divoká rostlina, u které se plody získávají ručním sběrem v přírodním prostředí, je poměrně vysoká cena za kilogram plodů, objevily se snahy o kultivaci rostliny. Od 90. let 20. století se tak moruška stala předmětem výzkumu „Northernberries“, ve kterém se norská vláda ve spolupráci se švédskou, skotskou a finskou stranou pokoušejí dosáhnout kultivace této rostliny i pro zemědělské pěstování. Od roku 2002 byly následně vhodné kultivary dostupné rolníkům (samčí Apolto a dvojice samičích Fjellgull a Fjordgull). Důvodem snahy je nabídnout severským pěstitelům alternativu k několika druhům plodin, které v severských šířkách mohou růst.

Zdroj

  • Wikipedie

 

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *