O řízení

Nasedáme do auta ve Slezsku a přes Polsko míříme do Švédska. Epický Road Trip ve dvou osobách a jedné kočce. Máme před sebou 5500 km, zatím míříme do Göteborgu a potom na náš ostrov u Stockholmu. A jaké to bude najet autem na žlutý trajekt! Nečekat na autobus tři hodiny a pak se nevláčet ve tmě a dešti z přístavu! Být jedním z nich, těch v autech, co nemrzli a nemokli a netahali těžké nákupy z ICA.

Auto je zásadní zlom mého života. Jeden z mnoha, ale velice zásadní.

Přináší do mého života jistou důstojnost. A taky novou perspektivu. Pronikám díky němu do světa řidičů. A o tom chci dneska psát. O řízení.

O tom švédském a o tom českém. A velmi pravděpodobně tím někoho naštvu.

Řidiči v Polsku byli naprosto šílení. Jejich zběsilost byla naprosto 100%. Nedodržování rychlostí, předjíždění do zatáček probíhalo bez ustání a neslo se v příjemném bezpečném duchu. Ono to totiž ti Poláci nějak uměli. Když už dělali blbost, dělali ji správně a ani jednou můj plně naložený Renault neohrozili. V zajetí jejich neukázněnosti jsem se cítila naprosto bezpečně.

Řidiči v Německu si hleděli svého. Ve svých nadupaných autech kolem mě na obchvatu Berlínem jen prosvištěli.

A potom přišlo Dánsko.

A Švédsko. Řídit ve Švédsku bylo potěšení. Svoboda na nekonečné poloprázdné dálnici, řidiči, kteří dodržovali rychlost, nelepili se, nepředjížděli, svá auta ovládali. Žádný adrenalin, ale pohodička.

Na Kungsholmu ve Stockholmu v odpolední špičce a potom na objezdu města v šesti pruzích se pořádně zapotím, protože Stockholm není Brno, ale nebojím se. Nebojím se tak moc jako mezi Krnovem a Opavou. A chci vědět proč. Co je tak zásadního na českých silnicích, že je činí skoro nesjízdné, plné naprosto bizarních zážitků a stresů. Možná je to povahou. To, že ve Švédsku se vás primárně nikdo nesnaží nasrat nebo ponížit. Národní povaha se na silnici ukazuje v plné síle.

Chtěla bych říct, že miluji řízení. Uklidňuje mě. Baví mě. Baví i Jůlinku, naší „něco jako“ norskou lesní kočku. V autě se rozhodně cítí líp než ve stanu.

Ve Švédsku se za volantem skoro vůbec nerozčiluji. Strach mám jenom ze začátku, z těch nepřehledných kruhových objezdů a z toho, kde sehnat parkovací hodiny. A nemám ani pocit, že bych ve Švédsku někoho rozčilovala já.

Většina mých kamarádek neřídí. Neřídí, protože se bojí. Jejich partner většinou, podle jejich vlastních slov, řídí líp. Některé řídí jen někde, na dálnici si netroufnou. Ale já volám po revoluci žen řidiček. Sedněte si za volant a jeďte do Švédska. Pochopíte, že neřídíte špatně a že není proč se bát. A potom si promluvte s řidiči kolem vás a poproste je o základní lidskou slušnost na cestách. Třeba když změníme způsob, jakým se chováme na cestách, něco se změní i v naší povaze. K lepšímu.

Za tímto účelem jsem sepsala manifest s několika body. Moji zoufalou prosbu jak si znovu užívat řízení i v Česku.

Prosím… nejezděte 160 v obci, kde je povoleno 40, právě proto, že je nepřehledná a kvalita cesty je na úrovni polňačky.

Nejezděte 160 v mlze v obci, kde je povoleno 50 a kde je cesta jen jedna velká zatáčka.

Prosím dívejte se, když předjíždíte, couváte, parkujete, vjíždíte do křižovatky.

Nepředjíždějte do kopce a do zatáčky ve 160 v obci, protože v protisměru je možná někdo, kdo se ještě nechce zabít!

Prosím nelepte se za auta, nikoho obsah vašeho nosu nezajímá.

Nelepte se na auta, která dodržují rychlost.

Neotáčejte se na dálnici do protisměru.

Nezastavujte se na silnici, kde je povolena 90 km/h a necouvejte, protože jste přejeli odbočku.

Řídit slušně je totiž otázka života a smrti.

Autor článku Veronika Opatřilová allias Vicky ze Stockholmu

veronica-opatrilova-vickyVicky pochází z Opavy. Dlouhá léta studovala španělské filologie v Brně, než jí došlo, že stojí na místě a musí se odvážit následovat svoje sny. V roce 2012 odjela do Švédska. Pracuje jako průvodkyně Stockholmem, překladatelka, učitelka švédštiny a servírka. Miluje hudbu, kafe ve velkých šálcích, vařit podle Gennara Contalda a běhat lesem kolem moře. Píše. Píše a píše a jejím největším snem je, aby svým psaním udělala někoho šťastným. Alespoň na chvíli.

Related Post

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

4 komentáře: „O řízení

  • 2017-10-29 (20:32)
    Permalink

    5500 km to je ze Slezska napr. do Afghanistanu nebo do Tanzanie, rozhodne ne do Stockholmu…

     
    Reagovat
    • 2017-10-30 (15:45)
      Permalink

      No myslím že vím, kolik jsme najeli 😉

       
      Reagovat
    • Sverige.cz
      2017-10-30 (16:55)
      Permalink

      Tome, cestovala Vicky, takže mi do toho nepřísluší vstupovat, ale řekl bych, že ona hlavně jela tam a zpět, takže by to plus mínus odpovídalo 😉

       
      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *