nonStop

Tak a je to, sedím na Arlandě, pozoruju západ slunce a s nosem přilepeným ke sklu se kochám tím zázrakem, kdy se ta spousta kovu vznese k obloze podobna ptákům a zase se mi vybavuje jeden jediný obrázek.

Je to magie
Je to magie

 

Do odletu mi zbývá necelých 12 hodin a tak jsem prošel letiště křížem krážem a nakonec jsem skončil na sedačkách u SkyCity, který jsou nejpohodlnější a snad tu nikdo nebude rušit.

Proč tu vlastně trávím noc? Protože jsem pro dnešek až moc pohodlnej a i když bych se mohl natáhnou někde venku do trávy (mimochodem jižně od letiště je krásnej lesík, kde by to šlo), tak raději volím spaní pod střechou. To všechno protože dneska nejel noční vlak.

Kýč na letišti
Kýč na letišti

 

To jsem to pořád moc nevysvětlil, takže popořadě. Chtěl jsem si udělat volno a zajet se podívat za kamarádem na sklářské sympozium a zrovna to vyšlo parádně, protože na tenhle týden byly nejlevnější letenky. Většinou to vychází tak, že sednu ve 2 ráno na noční vlak ze Sundsvallu a ráno to krásně navazuje na letadlo, dneska v noci, ale žádnej vlak nejede a tak mě napadly tři možnosti co dělat.

1/Sednout na poslední večerní vlak, přespat na letišti.

Hned jak mě to napadlo, zavrhuju tuhle myšlenku a koukám na mapu.

2/Sednout ráno na vlak, dojet do Stockholmu a podívat se na ty místa o kterých Vicky tak hezky píše, případně jí votravovat jestli si nechce zajít na kafe, páč ve dvou jde to toulání se městem daleko líp. V noci sednout na express a přespat na letišti.

Tohle už není tak blbej nápad, dokonce i koukám na jízdenky, ale…

3/Co takhle vzít stopa? a přespat na letišti?

Kluci mě hodí do Sundsvallu a tam prostě zvednu palec a ono to nějak dopadne, při nejhorším se vrátim k nudnýmu bodu 1/

Chci mít nějakou časovou rezervu kdyby cokoli a tak se s Kubou domlouvám že mě hodí na 9 do Sundsvallu, což znamená vstávat v 6:30, já vím že je tou dobou už spousta lidí vzhůru, ale já se poslední dobou naučil vstávat se sluncem a tak mě pípání hodinek vytrhne zrovna z nejkrásnější pasáže ve snu.

Rozhlížím se kolem, balím spacák, beru krásně vyvedenej plakát a určitě mám všechno, jedeme.

Cestou paprsky prozařují mlhu, a to je vám taková paráda, že bych to nejraději pořád fotil, ale ono je to stejně na živo daleko hezčí. Taky zjišťuju, že mám rozervanej rukáv na košili, takže se ještě zastavujeme v Jule pro novou a já přicházím k dalšímu supr zjištění, že jsem si nevzal švédskou kartu a mám jen tu českou. Super, tohle bude opravdu lowcost dovolená, protože většinu peněz mám na swe účtu. O důvod víc proč jet stopem.

Nakonec mě Kuba veze až na první benzinku asi 20 km za Sundsvall, rozbaluju svůj plakát a zkouším štěstí, nic, 20 minut nic a pak jede kolem pošťák a divoce gestikuluje abych šel na druhou stranu a jestli jsem nespadl z větve, že stojím vedle dálnice, říká mi ať si stoupnu k výjezdu z benzinky, tam je to bezpečnější. Ani nevím proč jsem ho poslechl, pumpa je ve směru na sever a většina řidičů jen ukazuje že jedou na druhou stranu.

Chvíli se strefuju kamínkama do ohnutýho patníku, ale je mi jasný, že tady to nepůjde a vracím se zase na jižní část dálnice, zvednu transparent, palec a už u mě brzdí zelenej WV: „Můžem tě vzít do Hudiksvallu OK?“ Sedám si dozadu a kolena mám někde u uší, vezou mě dva Gruzijci (snad se to tak píše) táta se synem, jejich angličtina je asi stejná jako moje švédština, takže se moc nebavíme, jen do mě hustí jejich národní muziku a kilometry příjemně utíkají.

Někdy kolem 11 jsme v Hudiksvallu, zastavují mi u benzinky kde parkují kamčáci, obcházím je, ale je zrovna čas oběda, takže odcházím s prázdnou, chvíli postávám u krajnice, ale nemá to moc smysl a dochází mi voda. Tady za rohem je vlastně Lidl, a ten měl vzadu otevřenej kontejner, porušuju svojí zásadu, praktikovat dumbster diving po setmění a jdu se podívat. Košík vína se hodí a dokonce ani jedna kulička neni zkažená, proč tam sakra byl? Kupuju za 4:- vodu a je to jediný výdej na cestě (když nepočítám stovku za košili), na benzinku se vracet nebudu, zkusím projít městem na druhou stranu k nájezdu.

Danielův truck
Danielův truck

 

Když už se blížím ke konci města, zastavuje u mě kamion, a to jsem ani nestopoval: „Hej jedu na jih, viděl jsem tě u benzínky, chceš svézt?“ Usměvavej chlapík se jmenuje Daniel, narodil se přes kopec od Åre, přes léto jezdí s truckem a přes zimu je mountain patrol, dává mi tipy ohledně stopování, nabízím mu víno a pro jistotu říkám odkud je. „Fakt? Hustý nikdy jsem to nezkoušel, ale slyšel jsem o tom, jen jsem tomu moc nevěřil.“

Kdyby byla aspoň nějaká kulička nahnilá, tak neřeknu, ale tohle je úplně zdravý.
Kdyby byla aspoň nějaká kulička nahnilá, tak neřeknu, ale tohle je úplně zdravý.

 

Veze mě až k Söderhamu, kde odbočuje do vnitrozemí, loučíme se, podcházím nájezd, zvedám palec, brzdy a starší dědula v Passatu se na mě směje, ani jsem se nestačil rozkoukat a už jedeme dál, trochu se omlouvá, že to bude jen na 3 míle, ale lepší něco jak nic a co prej tu dělám a odkud jsem a spousta dalších otázek. Vykoktám ze sebe, že mu rozumím, ale že moc švédsky nemluvím, protože se učím sám a pracuju v lese, kde moc lidí nepotkám. Rozzáří se mu oči: „Takže kolega? Já dělám na harvestoru.“ Docela lituju že jedeme tak krátce, ale za to stíháme probrat vše od lesa, přes lidi až po hokej.

Vysazuje mě na benzínce a ukazuje směr kudy mám jít kdyžtak na vlak, kdyby to dál neklaplo. Zase zkouším štěstí u kamioňáků, znovu nepochodím a i když nerozumím ani slovo estonštině, tak bych řek že mi ten čahoun nadával. Jdu raději k nájezdu a ani ne za 10 minut mi zastavuje chlapík ve Voyageru: „Klidně tě vezmu ale nejedu moc daleko, jen pár mil, je to OK?“ Jako ok to je, ale vysazuje mě u prázdný restaurace, kde je sice nájezd na dálnici, ale vypádá to, že tam projede tak jedno koňský spřežení za uherskej rok, ale co, je teplo, sluníčko svítí a tentokrát se mi nechce chodit přímo k dálnici, ono to nějak dopadne. A to dopadnutí trvá asi 2 minuty kdy se odnikud vynoří starší Volvo s mladší usměvavou Švédkou, která mě naloží a bavíme se až do Gävle. Cestou mě učí švédsky a směje se mojí výslovnosti. Tahle jedna cesta mi dává pomalu víc jazykových znalostí, než měsíc samostudia, a to jedeme jen nějakých 7 mil.

Mohl bych si zase přečíst něco od Kerouacka
Mohl bych si zase přečíst něco od Kerouacka

 

Vysazuje mě na benzínce a radí, kudy se když tak dostanu na vlak, koukám na hodinky, jsou teprve čtyři a k letišti už je to kousek, to dojedu, postávám u výjezdu a vesele a trochu drze mávám na estonskýho kamčáka co projíždí kolem, teď jsem si skoro jistý že nadával. Bůh ví proč.

Chvilku potom u mě zastavuje Nissan se sympatickým černochem za volantem. Má ve Stockhomlu taxislužbu, ale ženu a děti v Sundsvallu, tak se na ně jel podívat. Vypráví mi o tom, jak žil ve Francii a jak chutná víno v jeho oblíbené kavárničce, kam si určitě musím zajít až budu někdy v Paříži. Já mu zase říkám jak se těším až si dám v Čechách pivo a natáhnu si nohy pod stolem. Chvilku tak zasněně rozjímáme a oba toužíme být někde jinde než na dálnici uprostřed Švédska.

Je vidět že jsem se při výtvarce neflákal a... No tak nic, ale účel to splnilo a to je hlavní.
Je vidět že jsem se při výtvarce neflákal a… No tak nic, ale účel to splnilo a to je hlavní.

 

Srdečně se loučíme na odbočce k letišti, k terminálu je to jen pár kilometrů a Daniel mi popsal cestu, jdu se ještě podívat na kopeček odkud je výhled na runway a s jistotou sobě vlastní scházím dolů na cestu, která vede kolem letiště po druhé straně, ani mi to nevadí, procházím se, užívám si západ slunce, jsem tady. Teď už jen najdu místo, kde se pohodlně natáhnu, podívám se do batohu, abych zjistil že jsem zapomněl doma nabíječku na počítač, sepíšu tenhle vyčerpávající článek, pošlu ho Pavlovi, chvilku si zdřímnu a zítra ráno až to možná budete číst, tak já budu sedět v křesle a vznášet se nad mraky.

Dobrou noc.

pepa.horakPepa se narodil a vyrůstal v Praze, po 1. semestru skončil vysokou, pár let prodával v krámku a aby úplně nezcvoknul z města, tak si začal plnit svoje sny. Ke štěstí mu stačí málo, a tak je překvapivě často šťastnej. Skáče na kole a lyžích, leze po horách a skalách, chodí na slacklajně a kácí stromy. Jeho filosofie je prostá: Pokud máte kolem sebe dobrý lidi, zažíváte dobrý věci. Pokud máte kolem sebe špatný lidi, měli byste se poohlédnout po jinejch.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

6 komentářů: „nonStop

  • Profilový obrázek
    2015-09-29 (0:25)
    Permalink

    Ahoj,
    co přesně je náplní tvojí práce? Ve videu to vypadá jenom jako prořezávání mladého porostu.
    Je možný přijet dělat do lesa třeba jen na pár měsíců?
    Prosím o jakýkoliv info, díky, a přeju krásný život 😉

    Reagovat
    • Profilový obrázek
      2015-09-30 (20:18)
      Permalink

      Ahoj, je to přesně tak, dělám hlavně prořezávky.
      Sezona je když není sníh, zhruba od dubna do prosince a záleží na tom u koho pracuješ a jaký podmínky si vyjednáš..
      Kdyby si chtěl vědět víc, tak mi napiš mail na horakpepa@gmail.com (=

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *