Několik lekcí ze života

Jsem tak trochu snílek a naivka. Jak se to projevuje? No, po semestru na Erasmu ve Švédsku jsem si usmyslela, že bych se sem mohla přestěhovat natrvalo. Byla to prostě láska na první pohled, a to nejen co se země týče, ale samozřejmě v tom velkou roli hraje i jedna konkrétní osoba švédské národnosti a mužského pohlaví. To je ale vyprávění na jindy. V tomhle článku bych vás chtěla seznámit s několika mými zážitky a tak trochu i doporučeními, pokud se rozhodnete Švédsko navštívit nebo se v něm, nedej bože, i usadit.

1. lekce – Úsměv a mávat hoši!

Upřímně, tohle už není ani slušnost, to je povinnost. Švédi se prostě zdraví na potkání. Všichni. Od přítele mi bylo řečeno, že „takhle to tady prostě chodí“. Ve městech stačí úsměv a nějaké to „Hej!“, na vesnicích se dokonce častěji mává. Prý je to takové hezké gesto zvláště ke starším lidem, kteří jsou nebo vypadají, jako že jsou osamělí, a i takové malé gesto je pak zahřeje na srdíčku. Něco na tom bude, ale jako správná odtažitá Češka si na to ještě chvíli budu zvykat.

2. lekce – Jag talar bara lite svenska

Švédštinu se učím teprve chvilku, ale už je mi trapné pořád švédsky mluvícím odpovídat v angličtině, že švédsky moc neumím. Dokonce mě to několikrát dostalo do takové komické situace. Třeba chlapík v supermarketu doplňoval regály a přátelsky na mě spustil tím svým rodným jazykem. Když jsem mu ale anglicky odpověděla, že jsem na tom se Švédštinou dost mizerně, prostě se dal na útěk. Nebo třeba když se mě jedna Švédka ptala na cestu. Můžu vám říct, že jsem v životě neviděla nikoho tak rychle zařadit zpátečku. No prostě jednoduše jsem se rozhodla, že to zkusím trochu jinak.

IMG_4822

sverige-svedsko-zena-v-domacnosti-0001-nekolik-lekci-ze-zivota-01Dneska jsem si udělala výlet do Skåne, kde jsem navštívila barokní kostelík (mimochodem kousek odtamtud je i zámeček, co stojí za návštěvu). Shodou okolností bylo otevřeno, tak jsem se vydala dovnitř. Místní kněz vypadal nadšeně, že vidí živou duši a evidentně si chtěl povídat, a tak se mi vydal v ústrety a pálil na mě větu za větou. Když udělal pauzu, tak jsem na něj nesměle vyplázla svoji frázi Jag talar bara lite svenska, což samozřejmě spustilo další lavinu švédštiny. No, vždycky jsem si myslela, že je blbost v cizím jazyce, který neumíte, říkat věci jako „nerozumím“ nebo „rozumím jen málo“, ale všichni mě přesvědčovali o tom, že nic nezkazíte tím, když se o to alespoň pokusíte, že je to takové hezké gesto dokazující, že se snažíte. No, tak jsem to zkusila. Na druhou stranu nutno říci, že jsem asi vypadala vážně zoufale, protože po chvíli to vzdal a lámanou angličtinou mi popsal celou historii kostelíku, udělal mi úžasnou kávu a pozval mě na sušenky. Takže to asi zase taková tragédie nakonec nebyla.

shop new discount bridesmaid dresses

3. lekce – Cože, pěšky?

Je to trochu složitější příběh, ale nějak se prostě stalo, že se teď ocitám na „malé dovolené“ asi 40 kilometrů od Stockholmu v podstatě mezi poli a pastvinami. Přítel přes den pracuje, ale já zatím práci bohužel nemám, a tak vyplňuji své dny pěšími túrami. Každý den ujdu okolo 25 kilometrů a poznávám okolí. Má to něco do sebe. Když nemáte moc, co dělat, ale strávíte den venku a na jeho konci jste opálení, unavení a s bolí vás nohy, hřeje vás alespoň pocit, že jste pro sebe a svoje tělo něco udělali a vyplnili svůj den něčím, co má alespoň trochu smysl. Jen ty pohledy projíždějících cyklistů, motoristů, obyvatel okolních domků a dokonce i hospodářských zvířat vám naznačují, že tu něco nebo někdo není v pořádku. Po jedné z mých cest se mi stala taková vtipná věc. Uprostřed pustiny jsem potkala chlapíka na skateboardu, co mi nabídnul svezení. To mě docela pobavilo. Dokonce zkoušel i stopovat. Amatér! Stopování se tu totiž moc nenosí. Kdo to zkusil, ví, že tady je to beznadějné.

4. lekce – Nevěřte Google mapám

Bohužel se mi často stává, že moje cesta vede po silnici. To může být únavné, protože je tu přes den šílené vedro a bez trochy toho stínu se to moc nedá. Proč to nevzít zkratkou? Na Google mapách to vypadalo jako perfektní cestička mezi poli. Za pokus to stálo.

IMG_4778

Skončila jsem uprostřed toho největšího pole na světě. Tak mi to v tom parném odpoledni alespoň připadalo. Zastavil mě až uměle vytvořený vodní kanál, který nešel přebrodit. Já jsem ale neohrožená cestovatelka, tak se přece nebudu potupně vracet stejnou cestou zpátky! Tak jsem se vydala polem směrem k silnici v požadovaném směru. Efekt byl takový, že jsem došla do rohu, kde se vodní kanály spojovaly. To už jsem si nadávala do blbců, ale už absolutně nemělo cenu vracet se stejným směrem. Tak jsem ušla asi další 4 kilometry podél vodního kanálu, nohy sešlehané od nějaké úděsně lepivé kytky, po které jsem měla bolestivé rudé stopy ještě celý den potom. Nakonec jsem úplně vyřízená vylezla u nějakého obydlí, přičemž na mě vyrazil nepříčetný švédský obr s dotazem, co tam kruci dělám a proč mu lezu přes pole. Těch pár rozčilených vět jsem pochopila i já se svojí slovní zásobou. Když jsem mu celou situaci vysvětlila, vypadal ještě zmateněji než předtím a ostřížím zrakem mě sledoval, až dokud jsem se nevyškrábala na silnici a nezmizela v dálce.

IMG_4811

Co vám budu povídat. Švédi to se mnou evidentně nemají jednoduché. A já s nimi také úplně ne. Nepochybuji o tom, že podobných legračních a často spíš trapných příběhů ubývat nebude, spíš naopak.

wedding dress sketchMíša je z Jablonce nad Nisou. Vystudovala Sociologii a sociální politiku na FSV UK v Praze a strávila semestr studia ve Švédsku, kde se beznadějně zamilovala. Vzájemné navštěvování ale oba dost vyčerpávalo, takže po přijetí na magistra do Linköpingu padlo zásadní rozhodnutí do Švédska se přestěhovat. Trpělivě se učí švédštinu a shání práci, jinak ji nejvíc baví vaření a pečení, hra na klavír, čtení a pěší túry. Zatím prostě spíš taková žena v domácnosti.

Related Post

 
Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.
Michaela Kudrnáčová

Michaela Kudrnáčová

Míša je z Jablonce nad Nisou. Vystudovala Sociologii a sociální politiku na FSV UK v Praze a strávila semestr studia ve Švédsku, kde se beznadějně zamilovala. Vzájemné navštěvování ale oba dost vyčerpávalo, takže po přijetí na magistra do Linköpingu padlo zásadní rozhodnutí do Švédska se přestěhovat. Trpělivě se učí švédštinu a shání práci, jinak ji nejvíc baví vaření a pečení, hra na klavír, čtení a pěší túry. Zatím prostě spíš taková žena v domácnosti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *