Nedočkavost

Tento článek věnuji slečně ze Stockholmu, která mě zastavila na letišti v Praze a velice hezky mi zpříjemnila cestu do centra.

Zkoušeli jste někdy točit časosběr? To je takový to video, kde se hýbou mráčky jak o život a slunce rotuje po obloze během pár sekund a kilometry v autě jsou zdolávány v pouhé nictině sekundy. Ono to vypadá náramně, když si někdo notnou dávkou trpělivosti dá tu práci a všechno natočí a sestříhá a tak…

V práci je to teď obzvlášť sranda, přes noc všechno zamrzne a přes den se přehoupne teplota nad nulu, takže s každým pokaceným stromem přijde i osvěžující sprcha, ale stejnak pořád dělám jen v tričku.
V práci je to teď obzvlášť sranda, přes noc všechno zamrzne a přes den se přehoupne teplota nad nulu, takže s každým pokaceným stromem přijde i osvěžující sprcha, ale stejnak pořád dělám jen v tričku.

 

Mě nápad na časosběr potkal před pár dny, byla krásná polární záře, (přesně ta, o které hned v zápětí psal Pavel) dal jsem foťák na balkon, nastavil jsem intervalometr a nechal ho vesele cvakat. Říkal jsem si, že udělám pár fotek na gif a pak pojedu udělat pořádnou fotku k jezeru, jenže ta záře byla čím dál tím krásnější a mě se nechtělo sekvenci zastavovat. Nakonec jsem to vypnul až o hodinu a 490 fotek později.

S kinofilmem bych se nedoplatil, ale tyhle digitální foťáky to je jiný kafe.

Ještě ten večer píšu Pavlovi:

Já: „Půjde vložit na blog gif z týhle adresy? http://giphy.com/channel/pepahorak/
On: „Nechceš to raději zkusit nahrát na youtube?“
Já: „Ještě jsem to nedělal, koukám na tutorial.“

A už když jsem začínál psát odpověď jsem věděl, že přece nedám na net samotný video s polární září, tam toho musí být víc, aby to mělo aspoň hlavu a patu, a udělám to takhle a onak a bude to boží. Prostě zrodil se plán a já byl plně rozhodnut ho realizovat přesně podle představ. Jenže hned ráno mi příroda dala jasně najevo, kdo tu rozhoduje a že si budu muset počkat. Takže místo modrýho nebe naservírovala šeď a takový nevlídno, že kdybych nemusel do lesa, zvostal bych klidně s knížkou a čajem zalezlej v posteli třeba celej den…

Kýč
Kýč

 

Levá noha se propadá níž a níž do mrznoucí vody, ale co bych pro vás neudělal.
Levá noha se propadá níž a níž do mrznoucí vody, ale co bych pro vás neudělal.

 

Miluju tyhle podzimní barvy
Miluju tyhle podzimní barvy

 

Naštěstí se za pár dní zase umoudřilo a vykouzlila azůro a kýč kam se jen oko podívá. Všechno bylo po ránu namrzlý a já začal postupně točit, u baráku, v lese kde jsme káceli, u řeky kam jsem jel na ryby a tu a tam něco. Zkrátka tak, jako natáčím vždycky, s vizí v hlavě a notnou dávkou improvizace na místě. A právě tahle improvizace mě zatáhla až na promáčenou louku vedle řeky, kde jsem 20 minut přešlapoval vedle foťáku a i když goretexový boty nepropustěj vodu, tak chlad se skrz ně dostane. Ve videu je z toho asi tak 2,5 s dlouhej záběr západu slunce, se kterým nejsem až tak spokojenej, ale přetáčet ho nebudu, protože moje trpělivost na tomhle místě vzala za své…

Už jsem nechtěl čekat dál, prostě použiju to co mám a takhle to dopadlo:

(pozn.: Pokud je mezi vámi někdo, kdo by chtěl vědět nějaké technické údaje o tom jak a proč je to natáčené, napište do komentářů a já sesmolím samostatný článek.)

pepa.horakPepa se narodil a vyrůstal v Praze, po 1. semestru skončil vysokou, pár let prodával v krámku a aby úplně nezcvoknul z města, tak si začal plnit svoje sny. Ke štěstí mu stačí málo, a tak je překvapivě často šťastnej. Skáče na kole a lyžích, leze po horách a skalách, chodí na slacklajně a kácí stromy. Jeho filosofie je prostá: Pokud máte kolem sebe dobrý lidi, zažíváte dobrý věci. Pokud máte kolem sebe špatný lidi, měli byste se poohlédnout po jinejch.

Líbil se vám článek? Budu rád za sdílení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *